P. Gerald E. Murray J.C.D.:
Na vysoké škole jsem četl díla Christophera Dawsona, které ve mně zanechaly trvalý dojem. Tento velký historik a konvertita ke katolicismu mi pomohl pochopit křesťanský smysl pro dějiny.
Pohanství chápe čas, a tedy i dějiny jako nekonečné cyklické opakování událostí - podobně jako když se pravidelně střídají roční období. Takový repetitivní způsob interpretace reality však člověka uzavírá do nesmyslného kruhu.
Kam směřujeme, pokud neexistuje žádný konečný bod v čase, pouze neustálé reprízy s měnícím se obsazením, které přichází a odchází?
Toto dilema samozřejmě řeší křesťanské zjevení. Stvoření má začátek a konec. Kristus je alfa a omega. Náš svět a naše životy pocházejí od něj a na cestě životem se neustále snažíme kráčet s ním ("Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa" Mt 28,20) a až se završí naše dny zde na zemi, najít ho jako milosrdného soudce ("Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je pro vás připraveno od stvoření světa" Mt 25,34).
S tímto lineárním chápáním dějin, sahajícím od stvoření po vykoupení a dosahujícím naplnění v poslední den je poměrně snazší najít si své místo v čase a prostoru. Chceme být součástí velkého zástupu poutníků, kteří tvoří Církev. Bůh nás vložil na tuto zem, když to on sám uznal za vhodné, abychom uskutečňovali jeho cíle.
Jsme povinni hledat jeho vůli, když očekáváme, že ho budeme vidět tváří v tvář, ať už ve chvíli své smrti nebo při jeho druhém příchodu v poslední den, pokud se ho dožijeme.
Hledání Boží vůle vyžaduje opakování mnoha dobrých skutků: modliteb, obětí, přijímání svátostí, dobrých a laskavých skutků, zejména vůči chudým. Tento posvátný cyklus opakování se realizuje v perspektivě naší cesty časem k cíli, kterým je Kristus. Církev nám dala křesťanský rok jako organizující princip naší každodenní snahy být s Kristem nyní i navěky. V rámci liturgického kalendáře uvažujeme nad Kristovým životem a slavíme jej. Církev opakuje tento cyklus rok co rok, aby nás poučila a usměrnila, jak máme putovat k věčnému Jeruzalému. Tento cyklus dnů a let není nekonečný ani uzavřený do sebe. Směřuje k poslednímu dni, kdy se vrátí Pán.
Konference katolických biskupů USA nám připomíná: "
Adventní období je časem přípravy, který upozorňuje naše srdce i mysl na Kristův druhý příchod na konci časů, tak na výročí Pánova narození na Vánoce. Poslední dny adventu od 17. do 24. prosince se zvlášť zaměřují na to, aby nás připravily na slavení Narození našeho Pána (Vánoce)."
První část adventu soustředí naše myšlenky na Kristův druhý příchod v poslední den. Proto začínáme křesťanský rok uvažováním o konci času. Nyní kráčíme s Kristem, který je v skrytu, abychom byli s ním, až přijde soudit živé i mrtvé. Tento skrytý Kristus, v něhož věříme, i když jsme ho neviděli, se narodil v Betlémě před něco přes 2000 lety. Kdysi ho viděli ponížení a zbožní muži, které poslali k jeho jeslím andělé. Titíž andělé ohlásí jeho příchod, když všichni "spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou". (Mt 24,30)
Druhá část adventu soustředí naše myšlenky na narození toho, který naplňuje všechny proroctví dané izraelskému lidu. Úžasná realita Vtělení volá po naší plné pozornosti. Tím se dostávám zpět k Dawsonovi, zvláště k jeho poznámce, že každý den je generálkou na druhý příchod. To plně vystihuje křesťanský smysl pro čas i dějiny. Vždy máme být připraveni pozdravit Pána při jeho návratu. Den ani hodinu nikdo nezná (Mt 24,36), ale přece víme, že přijde.
Advent nám naléhavě připomíná, že máme být připraveni setkat se s Kristem. Kající charakter tohoto období (fialová liturgická roucha a vynechávání Glorie ve mši) nás učí, že se musíme postavit hříchu a hříšným návykům. Spasitelovo narození nejlépe uctíme tak, že se připravíme na setkání s ním v poslední den, což znamená ucházet se o to, aby nám odpustil hříchy, a o jeho milost, abychom lépe žili jako jeho praví následovníci.
Nejmilejším darem narozenému Kristu bude, když se dobře vyzpovídáme ze svých hříchů. Rozhřešení hříchů je Kristův dar těm, kteří touží vidět jeho tvář.
Je však vidět něco z tohoto na prožívání adventu ze strany většiny dnešních katolíků? Naše zbytková křesťanská kultura ovládaná médii většinu odkazů na Vánoce z veřejného prostoru v Americe vykázala a zůstalo nám jen konzumní krédo nakupovat, nakupovat a nakupovat. Oslava svátku Vtělení degenerovala mezi lidmi na utrácení množství peněz na oslavu "svátků".
Advent nám má připomenout, že
pokud chceme náležitě oslavit Boží příchod mezi nás, musíme konat pokání a více se modlit. Je to nezbytné, pokud chceme být opravdu připraveni na Kristův druhý příchod a uctít jeho narození v Betlémě v duchu poklony podle vzoru pastýřů a mudrců. Dary, které si dáváme na Vánoce, určitým způsobem napodobují největší dar, který nám na Vánoce dává Bůh a kterým je jeho Syn. Těšíme se na tuto vánoční oslavu Boží lásky, a proto si znovu uvědomme význam adventu. Právě probíhá generálka.
P. Gerald E. Murray J.C.D.
Autor je farářem ve farnosti sv. Rodiny v New Yorku a kánonický právnik.
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 5. 12. 2015 naleznete
zde.