Zamyšlení nad evangeliem 1. neděle adventní.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka. (Lk 21,25-28.34-36)
Připravenost na smrt
a bdělost vyžadoval Pán častěji ve svých promluvách. Tento požadavek Kristův se táhne jako červená niť proroctvím o konci. Zde zdůrazňuje Pán zvláštním způsobem, že je nutné, abychom se vnitřně osvobodili od přílišných světských starostí a od omamných opojení smyslů.
Životní starosti
patří k člověku stejně jako práce, odpočinek, radosti a bolesti. Jsou části života a proto i vůlí Boží. Varování Páně se však týká nemíry těchto starostí, jak už řekl v horské řeči: „Nepečujte úzkostlivě!“ Spasitel zde říká podobně: „Ať není vaše srdce zatíženo“. Křesťan bude mít vždy s sebou vrchovatou ošatku starostí: musí spravovat svěřené světské záležitosti rodiny, povolání, kultury, techniky, společnosti aj., ale nemá tím vším zaplnit své srdce natolik, aby se utopilo v pozemském blátě a nedovedlo se už vznést k věčným cílům.
Jak těžké je pro nás zachovat správnou míru ve všech věcech! Myslím, že je to nejtěžší úlohou celé křesťanské mravnosti: znát a vždy zachovat správnou míru ve svém vztahu k lidem a věcem. Dny duchovních cvičení a obnovy by nám měly vždy pomáhat najít jistotu, zda se snažíme o jasnost a věrnost v tomto bodě.
Omamné opojení smyslů
není jen silným pokušením mládí a příležitostnou pošetilostí stáří, je to stálé nebezpečí jednostranného zaměření života na širokou a pohodlnou cestu požitkářství.
Křesťan není škarohlídem a ví, že Bůh daruje člověku ve světě milé tělesné i duševní zážitky a radosti. Kdo však hledá tyto požitky přemrštěně a jednostranně, zanedbává jistě své povinnosti k Bohu i k bližnímu a zapomíná na rozvoj vlastních duchovních schopností. Slova Spasitelova varují před takovým materialistickým požitkářstvím, které vyplňuje celé srdce člověka a brání duchovnímu růstu.
Stálá modlitba
je nejlepší ochranou před nebezpečím nenadálé smrti a nepřipravenosti.
„Modlete se po všechen čas“ znamená
především spojení s Bohem v důvěrném pohledu k němu nesčetněkrát za den, aniž by duše či rty vyslovovaly nějaká slova. Je to pohled lásky beze slov, pohled oddanosti, důvěry, vděčnosti a věrnosti, ať stojíme v práci nebo odpočíváme, ať nás něco těší či bolí.
Kdo miluje a je si jist láskou druha, nepotřebuje mnoho slov; jen mělká, pouze smyslná milování v duchu šlágrů potřebují stálá ujištění „lásky“ a stálé přesahy, jež mají jepičí trvání.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
