Otec Jan nám poslal svoji zkušenost z malé vesnické farnosti s uváděním dětí do života ze svátosti Eucharistie.
Již víc jak 20 let sloužím v pastoraci nezaslouženým darem kněžství. Za ta léta jsem prošel živé i pohraniční farnosti, farnosti v naší zemi i v různých zemích daleko v zahraničí. Vím, že ke kněžským radostem, ale mnohdy i bolestem, patří jedna z iniciačních svátostí, 1. svaté přijímání.
Jakmile kněz událost 1. svatého přijímání vzpomene, jako reakce se objeví otázka: „ Kolik dětí k 1. svatému přijímání letos bude?“ Přiznám se Vám, že této otázce stále nerozumím. Počet, číslo, je velice zavádějící a nic nevypovídající. Záleží na tom, jak silný ročník dětí je ve třetí třídě, kolik z nich je zrovna věřících a praktikujících, jak se k této skutečnosti staví rodiče, atd. Zkrátka, jde o součet faktorů, které vytváří konečné číslo.
Ale o tom jsem nechtěl psát. Především mi v nitru rezonuje ta skutečnost, že po vší přípravě dětí, je jistě slavnostní mše svatá radostí celé farnosti, všech přítomných, dětí, rodičů i kněze. Vzápětí slýchávám, většinou od kněží, takové bezradné povzdechnutí: „…a kolik jich vydrží? Uvidí se.“ Nezlobte se, když vím, že mě v botě tlačí kamínek, tak přece něco udělám. Co asi? Vytáhnu kamínek z boty. Tak něco udělejme! Když jsem tuto myšlenku nadhodil v kněžském společenství, jako výmluva mi připadala odpověď: „To záleží na rodičích“. V celém mém těle proletělo jako blesk: „Vždyť to je jen část pravdy!“. Přece od čeho jsme tady my kněží, tak přece pomáhejme rodičům v uvádění dětí do života ze svátosti (v mystagogii), spolupracujme s nimi.
V tomto roce v naší malé vesnické farnosti přistoupilo na jaře sedm dětí k 1. svatému přijímání. Děti se připravovaly ve škole v hodinách náboženské výchovy. Poslední tři měsíce dětí s rodiči přicházeli na faru, kde katecheze měla nejdříve společnou část - dětí s rodiči, pak jsme se rozdělili na dvě skupiny, rodiče a děti. Děti měli vlastní práci v jedné místnosti a já jsem měl čas vzájemného dialogu s rodiči v druhé místnosti. Nejdříve jsme se více oťukávali a poznávali, pomalu naše vzájemné sympatie rostly. Při poslední katechezi před touto svátosti, jsem navrhnul a rozdal na lístečcích termíny dalších čtyř katechezi rodičů s dětmi. Dvě byla ještě do prázdnin, další dvě v říjnu a v listopadu. Čekal jsem, co se bude dít. Byl jsem milé překvapen. Ve stejném počtu jako před 1. sv. přijímáním, jsme se scházeli k uvádění do života svátostí smíření a eucharistie. Na závěr, během poslední katecheze, jsme si všechny rodiny prvokomunikantů naplánovali malý společný výlet.
Zapomněl jsem, že jedna dívenka, velice aktivní ministrantka ze čtvrté třídy, byla před 1. svatým přijímáním o velikonoční vigilii pokřtěna. Na přípravu celou dobu přicházela s maminkou, která je také nepokřtěná. Maminka když dokončí koncem letošního kalendářního roku při své práci studia, chce začít katechumenát. Nikoliv sama, ale ještě se svými dvěma nepokřtěnými syny. Manžel sice je pokřtěn v katolické víře, v dětství ministroval, nyní zatím jeví zájem o praktické slavení eucharistie jen okrajově. Věřím, že i to se změní. Všechny milosti do této rodiny přitékají skrze sepnuté dlaně babičky a dědečka.
Aby vše nevypadalo tak „růžově“, musím dodat, že dvě své dcery doprovázel celou dobu a s nimi přicházel jejich tatínek, který také ještě cestu k svátostí smíření a k eucharistii nenašel. V Jeho životě zase Boží milosti zabezpečuje přímo z nebe jeho otec.
Tak jsme prožili pilotní projekt mystagogie v pastorační praxi, který má pokračování. Také v nepatrné vesnické farnosti Duch svatý ukazuje své cesty, po níž se vždy rádi s odvahou vydáme.
o. Jan
Přímluvy
Pane Ježíši, přináším zpěvník písní ke mší svaté- kancionál, prosím, abychom rádi zpívali a celým srdcem Tě chválil.
Pane Ježíši, přináším několik korun, prosím, abychom se uměli vždy dělit s ostatními.
Pane Ježíši, přináším čisté ministrantské oblečení, prosím, aby naše duše byla vždy tak čistá, jako toto oblečení.
Pane Ježíši, přináším tento míč, prosím, abychom se učili společně si hrát a vždy mysleli na druhé.
Pane Ježíši, přináším tuto společenskou hru Cesta do Betléma, prosím abychom vybírali takové hry, které nás učí o Tobě.
Pane Ježíši, přináším klíče, prosím abychom si vždy byli vědomí, že stále otvíráš a zavíráš dveře ke svým milostem skrze kněze, kteří nám slouží.
Pane Ježíši, přináším prázdnou misku, jako symbol naší touhy, že jen Ty můžeš naplnit naše očekávání.
