Před pár dny mě na radiu vatikán zaujala promluva papeže Františka, kterou měl při ranní mši svaté v domě svaté Marty. Nyní bych se o tuto promluvu chtěla podlit i s vámi.
„Celý svět je dnes ve válce, pro kterou neexistuje ospravedlnění. A odmítnutí cesty pokoje působí, že sám Bůh, Ježíš, pláče,“ konstatoval papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
Petrův nástupce kázal na evangelium (Lk 19,41-44), které podává, jak Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem. Ježíš přichází do Jeruzaléma od Jericha, kde uzdravil slepce, a hledí na Svaté město od Olivové hory: »Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté« (v.42). František tato slova pomalu opakuje a dodává:
„Také dnes však Ježíš pláče. Protože jsme dali přednost válkám, cestě nenávisti, cestě zášti. Blíží se Vánoce. Budou svítit stromky a betlémy... všechno nazdobené. Svět však pokračuje ve válce, vede války. Svět nepoznal, co je pro něho k pokoji.“
Pocity, které byly dnes patrné u papeže, se shodují s těmi, které vládnou v mnoha částech světa. František zmiňuje nedávné připomínky druhé světové války, bomby v Hirošimě a Nagasaki, a svoji návštěvu na vojenském hřbitově v Redipuglii z minulého roku u příležitosti stého výročí vypuknutí Velké války. „Zbytečné vraždění,“ opakuje František slova papeže Benedikta XV. „Všude je dnes válka, nenávist“ – konstatuje dále a klade potom otázku: „Co zůstane z války, z té, kterou prožíváme nyní?“.
„Co zůstane? Trosky, tisíce dětí bez vzdělání, spousty nevinných mrtvých. Spousty. A spousty peněz v kapsách obchodníků se zbraněmi. Ježíš pravil: »Nelze sloužit dvěma pánům: Bohu a mamonu«. Válka je volbou mamonu. »Vyrobíme zbraně, ekonomika se trochu oživí a naše zájmy pokročí.« Existuje jedno nepěkné slovo, které užil Pán: »Zlořečení!«. On totiž řekl: Blahoslavení tvůrci pokoje! Strůjci války, ti kdo válčí, jsou zlořečení, jsou to zločinci. Válku lze v uvozovkách "ospravedlnit" množstvím důvodů. Je-li však svět ve válce jako je tomu dnes, je to světová válka rozložená na části, tady, tam a tamhle, všude. Neexistuje ospravedlnění. A Bůh pláče. Ježíš pláče.“
„A zatímco obchodníci se zbraněmi dělají svou práci – pokračoval papež František – chudí tvůrci pokoje, kteří tam i onde lidem pomáhají, dávají život. Jako to dělala matka Tereza z Kalkaty, ikona naší doby, které by však bylo možno také cynicky namítnout: »Co udělala tato žena? Ztratila svůj život při pomáhání umírajícím.« - Cesta pokoje zůstává nepochopena...“
„I nám prospěje prosba o milost pláče nad tímto světem, který nepoznává, co je pro něj k pokoji. Žije, aby vedl válku, a cynicky říká, že ji nevede. Prosme o obrácení srdce právě před branou Jubilea milosrdenství, abychom jásali a radovali se z milosti, že svět znovu objeví schopnost plakat nad svými zločiny a nad tím, čeho se dopouští válkami.“
