Páter Pio měl privilegium mít anděla strážce vedle sebe viditelně po celý svůj život. Hrál si s ním, když byl ještě jen dítětem. Anděl strážný mu zpíval, když byl smutný. "
Můj andílek byl mým přítelem od mého útlého dětství."
Často na jeho popis použil tituly: "
Malý společník mého dětství, můj sekretář, nerozlučný společník, nebeská osoba, boží posel, bratr, přítel, ochránce před zlem, jeden z rodiny, překladatel dopisů z jiných jazyků ...
Mnohokrát jsem ho posílal utěšit lidí v utrpení ... On nás chrání před "zakopnutím", nikdy nás neopouští ani na okamžik, od kolébky po hrob, dokonce je při nás i v situacích, kdy hřešíme."
Páter Pio se na jiném místě svěřuje o andělech: "
Andělé nám závidí jednu věc: nemohou trpět pro Boha." Když páter Pio byl mladým novicem, napsal svému zpovědníkovi dopis, v němž říká: "
Když zavřu oči a noc přichází, vidím Nebe, které se zjevuje přede mnou. Jsem povzbuzen touto vizí, takže můžu usnout se sladkým úsměvem na rtech a s dokonalým pokojem na čele očekávajíc malého společníka mého dětství, až přijde a vzbudí mě, abychom se začali od brzkého rána modlit společně modlitby za milované našim srdcím."
Vždy vzývej anděla strážce o pomoc. Bůh mu tě svěřil. On je tvým pomocníkem.
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek z 22. 11. 2015 naleznete
zde.
