V tomto článku odpovídám na konkrétní příspěvek jednoho z uživatelů Signálů, který vystupuje pod nickem "
Soudruh-Procháska".
Ten reaguje na
9. díl seriálu "Bůh, sex a manželství", který pojednává o morálním rozdílu mezi PPR a antikoncepcí.
Soudruh-Procháska píše:
"PPR je šílená metoda. Samozřejmě, kdo chce, ať jí praktikuje. Ani tenhle článek, ani žádný jiný mi neosvětlil, co je na tom přirozeného (měřit si teplotu, zapisovat, počítat; a nebo nesouložit když na to máme největší chuť) a proč není přirozená např. přerušovaná soulož (...)."
Podle mne je to důležitá poznámka a ještě důležitější otázka: "Co je na tom (PPR) "přirozeného"?"
Proto jsem otevřel další debatu následujícím komentářem:
ToB:
"Mne by zajímalo, jak definujete pojem "přirozený" a jak Vaše pojetí "přirozenosti" souvisí s morálkou. Je všechno, co je podle Vaší definice "přirozené", také "morální"? Je všechno "nepřirozené" nutně "nemorální"? (To je upřímně míněný dotaz, žádná provokace. Pojem "přirozený" má totiž hned několik velmi odlišných významů. Mne by zajímalo, jak ho chápete Vy.)"
Odpověď byla následující:
Soudruh-Procháska:
"Ja, jako verici praktikujici katolik (...) chapu prirozenost tak, ze pokud muz a zena maji chut (nehlede na plodne a neplodne dny), tak se proste pomiluji. A pokud nemuzou nebo nechteji mit 'ted' dite (situace v rodine, studium, nedostavenej barak), ale treba az za rok, tak pouziji neakou metodu. At uz ppr, kondom nebo prerusovanou souloz. O abortivnich metodach se nebavim, tam je shoda jasna. Takhle si predstavuju prirozenost."
Máme tu tedy jedno z možných pojetí "přirozenosti". V další debatě se snažím následujícím příspěvkem ukázat, v čem je toto konkrétní chápání problematické:
Proč je otázka pojmů tak důležitá? Protože výraz „přirozený“ má mnoho odlišných významů. Pokud chápu pojem „přirozený“ jako „umožňující mít sex, kdykoli se mi zachce“, tj. uspokojit spontánně sexuální potřebu/touhu bez nutnosti se omezovat nebo ovládat“, pak PPR zcela jistě není „přirozené“.
Odpověď na otázku:
„Co je na PPR přirozeného?“ – pokud chápu „přirozenost“ podle výše uvedené definice – je velice snadná: „V tomto smyslu není na PPR „přirozeného vůbec nic“.“
Problém je ale v tom, že takto pojem „přirozenost“ katolická církev nechápe. Předpokládat, že katolická církev učí, že morálně správné „metody“ kontroly početí jsou ty, které jsou „přirozené“ ve výše uvedeném smyslu, znamená naprosté nepochopení učení církve. Něco takového církev neučí.
Pojetí „přirozenosti“ jako něčeho, co naplňuje moje subjektivní touhy a potřeby, je totiž velmi problematické. Znamenalo by to, že např. masturbace, využívání prostituce a předmanželský sex jsou „přirozené“, protože umožňují spontánní sexuální uspokojení bez nutnosti se omezovat, a naopak kněžský celibát a sexuální předmanželská čistota jsou „nepřirozené“, protože takové uspokojení neumožňují. (Všechny tyto argumenty se objevují běžně v diskusích o katolické sexuální etice.)
Z tohoto důvodu „přirozenost“ jako „sexuální spontánnost“ nemůže sloužit jako solidní morální norma pro posuzování metod kontroly početí. PPR je v tomto smyslu „nepřirozené“ a kondom „přirozený“. No a co. To je morálně nepodstatné.
Takové pojetí přirozenosti je navíc značně subjektivní: někteří lidé považují používání kondomu za „přirozené“ a PPR za „nepřirozené“. Jiní tvrdí pravý opak: jak uvádí jedna žena: PPR jí umožňuje „nádherně přirozený sexuální život“. Mnozí uživatelé PPR považují kondom za „nepřirozený“, naprosto morálně neakceptovatelný, a dokonce za „perverzní“.
Je ale jasné, že
morálka nezávisí na našich subjektivních osobních preferencích. Morálka je něco objektivního. Tomu, kdo ještě nezískal ctnost čistoty, a tedy i schopnost sebeovládání, připadá každá snaha o sexuální zdrženlivost jako „nepřirozená“. Pro někoho, kdo už ctnost čistoty dávno žije, to přijde jako něco naprosto „přirozeného“, spontánního a (více či méně) snadného – je to jako jeho „druhá přirozenost“.
Člověku s homosexuální orientací přijde homosexuální aktivita jako něco „přirozeného“, v souladu s jeho „přirozeností“. To ale neznamená, že takové jednání je i objektivně morálně správné. To platí i o PPR a jiných formách kontroly početí. To, že mi PPR přijde jako něco, co odporuje mé „přirozenosti“ a „spontaneitě“, neznamená, že PPR je morálně pochybná volba, a že např. kondom je volba morálně správná.
Katolická církev, když hovoří o plánovaném rodičovství, nechápe „přirozenost“ jako „spontánnost“, ani jako „využívání přírodních prostředků, tj. nevyrobených lidmi“. „Přirozená“ metoda podle učení církve není ta, která mi umožní mít sex, kdykoli se mi zachce, nebo ta, při které nevyužívám „umělé“ prostředky.
Pokud bychom použili pojem „přirozený“ v etické debatě o kontrole početí, měli bychom se soustředit nikoli na „metodu“, ale na
formu sexuální aktivity. „Nepřirozená“ není z etického hlediska „metoda“, ale „sexuální jednání“: takové, které je „v rozporu se smyslem/cílem lidské sexuality“, s přirozeností lidské osoby jako jednoty těla a duše obdařené schopností jednat svobodně a v souladu s rozumem. (A v dalším kroku je potřeba objasnit, jaký je smysl a cíl lidské sexuality, a proč mu sex s kondomem protiřečí.)
Stručně řečeno:
PPR je „přirozené“ v etickém slova smyslu proto, že manželé při něm mají vždycky normální (nechráněný) pohlavní styk, při kterém se stávají „jedno tělo“ a jakým se za normálních okolností předává lidský život. Tj. vždy uskutečňují sex způsobem, jaký je ze své podstaty vhodný k předávání života a který vyjadřuje objektivně vzájemné bezvýhradné sebe-darování manželů. PPR vždy respektuje smysl a cíl lidské sexuality.
U kondomu je to naopak: manželé dosahují sexuálního uspokojení způsobem, který ze své povahy není vhodný k předávání života; nestávají se objektivně „jedno tělo; jedná se o neúplné sebedarování s „vážnou výhradou“: zahrnuje v sobě odmítnutí ženského těla a s jeho plodností.
V souhrnu lze říci: v debatě o rozdílu mezi kondomem a PPR nestačí „vytasit“ pojem „přirozenost“. Naopak – bez dalšího vyjasnění pojmů je taková debata zcela zbytečná a neúčelná. Vždy je potřeba říci, jak pojem „přirozenost“ a chápu, a jak toto pojetí souvisí s etickým hodnocením sexuálního jednání. Nestačí říci: PPR/kondom je „ne/přirozený“, a proto morálně dobrý/špatný. Je třeba ukázat, že moje pojetí „přirozenosti“ je eticky relevantní.
Pojetí „přirozenosti“ jako „spontánnosti“ eticky relevantní není.
Převzato z
https://tob.signaly.cz/ - Antikoncepce a přirozené plánování rodičovství
článek ze 16. 11. 2015 naleznete
zde.
