Láska. Jaké nevysvětlitelné tajemství. Jediná cesta k Bohu, který je láska sama. Jaké místo má v pořádku lásky ve světě láska manželská? Pokusíme se charakterizovat manželství jako obraz Boha odpovídajíci na otázky: Jaká je podstata, smysl stvoření člověka jako muže a ženy? Jak chápat manželství ve světle Božího Slova?
Manželství jako obraz Boha
Podle Písma svatého můžeme říci, že neexistuje člověk jako takový, ale vždy jen jako muž a žena. Odpovědí na otázku, kým muž a žena jsou, proč a jak mohou být oba stvořeni jako dvě podstatně rozdílné osoby, a přece obě utvořené na jediný Boží obraz, se tak stává odpovědí na otázku
"Kdo je Bůh?" Bůh je Jedním ve třech osobách, jeho základem je tedy vztahovost. Tak se i muž a žena, dva stávají jedním ve vzájemném vztahu. Pouze tak najdou naplnění svého smyslu, uskuteční se obraz Boha v nich.
Manželství je specifickou cestou ke svatosti. V manželské spiritualitě jde o to - pochopit svůj denní život jako živý obraz, jako podobenství duchovních pravd a prožívat jej tak. Znamená to, využít vše, co v rodinném životě vede manžele k dokonalosti, k Bohu, k jeho oslavě. Jednoduše řečeno, prožívat všední den jako přítomnost Boha. Věnovat vyváženou pozornost každému aspektu života, hledat a nacházet dobro, a tedy Boha ve všem. Čili vzájemný vztah muže a ženy má být orientován prakticky.
Tento svazek není pouze jakýmsi napodobováním, analogií vztahu Boha a člověka. Manželství je přímo spřítomňovacím znamením Boží lásky a věrnosti k nám prostřednictvím lásky muže a ženy, jejich věrnosti, poslušnosti a služby: "Bůh se v Ježíši Kristu stal člověkem. [...] Božské se stalo lidským, smíchalo se s lidskou přirozeností, posvětilo ji. Něco podobného se stává i při proměňujícím zamilovaní. Božské vstupuje do lidského, vchází do lidské zkušenosti." (MÜLLER, W.:
Zaľúbenosť. Trnava: Dobrá kniha, 2003, s. 93.)
Tajemství stvoření - Eva vzata z Adama
Manželství je postaveno na tajemství stvoření - Eva byla vzata z Adamova boku, aby se mu na cestě spásy stala pomocí:
"Není dobré, aby byl člověk sám. Učiníme mu pomoc jemu rovnou." (Gn 2, 18).
Písmo svaté vypráví o tom, jak Bůh dopustil na Adama tvrdý spánek, během kterého mu vyjmul jedno žebro, utvořil z něj ženu a přivedl ji k němu. Po probuzení ji samotný Adam nazývá
"kost z mých kostí a maso z mého masa". A tak se tělo stává úplným, stává se sebou samým, definuje sebe sama pouze ve vztahu k druhému, ve kterém se ale zachovává tajemství odlišnosti pohlaví, které nelze připodobnit. Adamem vyslovené "moje" nesmíme chápat jako egocentrické majetnické přivlastňování, ve kterém ten druhý přestává být druhým. Takové pojetí odporuje chápání těla jako vztahu. Martini poznamenává, že není příliš vhodné používat pojem rozdílnost, protože evokuje vztah nerovnosti, stejně ani výraz odlišnost, ale spíše integrace, komplementarita, která "vyjadřuje souvztažnou odlišnost mezi dvěma subjekty, které se navzájem doplňují a vytvářejí jednotu." Podle Váchy se manželé nedoplňují, spíše "[...] kráčejí ruku v ruce ve svých oddělených vesmírech." (Vácha, MO:
Šestá cesta. Brno: Cesta, 2004, s. 113.)
Vzájemná pomoc
Pomoc spočívá jednak v tom, že se muž bude snažit vyjít sám ze sebe, aby našel své žebro, které mu chybí, protože bez něj nikdy nebude celý. Čili žena je tou, která má muži pomáhat neuzavírat se do sebe, do izolovanosti mezi předměty - do egoismu. De Chardin píše, že setkání muže a ženy probouzí a prohlubuje touhu po Bohu a žena se pro muže stává inspirací, učí ho vnést do obětavé práce pro Krista cit lásky a něhy. Na druhé straně žena je ta, která nachází svůj život pouze po boku toho, ze kterého byla vzata.
Obraz Boha tak spočívá právě v cestě vzájemného hledání se. V sjednocení muže a ženy, ne v každém z nich zvlášť, protože jak jsme řekli, Bůh je láska, je společenstvím tří Osob.
Neustálý proces sebevyprazdňování se pro milovanou osobu však neznamená její zbožštění. Právě naopak. Je to cesta k odhalení reálného, konkrétního, obyčejného, normálního člověka a vzdávání se svého já. Toto poznávání pravdy nás přivádí do našeho nitra, k jeho poznání a přeměně vždy spojené s utrpením. Takto se očišťuje láska a tím nás přivádí k Bohu
Spolupůsobení Boha a manželů
Člověk byl stvořen jako muž a žena a to k obrazu Trojjediného Boha. Proto je výrazem jeho existence vzájemnost. Člověk je podobný Bohu celý, tedy i v celé své tělesnosti:
"Tělo, které vyjadřuje ženství" pro "mužství a naopak, takto projevuje vzájemné ovlivňování a sdílení osob." (Rupnik, IM:
Adam a jeho žebro. Velehrad: Refugium, 2004, s 67.), což poukazuje na spojení původu člověka s manželstvím. V manželství si oba vzájemně patří díky snaze a vzájemnému hledání, což vyžaduje námahu, neustále sebeumírání pro dobro toho druhého, aby láska stále více dozrávala.
Potřebné je vzájemné spolupůsobení, vztah mezi Bohem a manžely, přičemž v první řadě stojí Boží pozvání, návrhy, požadavky lásky a odpověď manželů na straně druhé. Je to pouť, na níž má být všechno proniknuto Boží láskou.
Autor: Sára
Převzato ze
zastolom.sk, 12.listopadu 2015,
článek naleznete
zde.
