"
Modlitba nám pomáhá formovat ctnosti. Modlitba uchovává střídmost. Modlitba potlačuje hněv. Modlitba je prevencí před pocity pýchy a žárlivosti. Modlitba zve do duše Ducha Svatého a zvedá člověka k nebesům." Sv. Efrém ze Sýrie
V tomto cyklu přednášek se věnuji tomu, co se věřící lidé mohou naučit od mnichů a mnišek ...
V tomto cyklu přednášek se věnuji tomu, co se věřící lidé mohou naučit od mnichů a mnišek (klášterních / konsekrovaných) v Církvi. U příležitosti roku zasvěceného života budu popisovat klášterní způsob života a dám Vám několik příkladů toho, co se mohou lidé žijící ve světě naučit od těch, kteří žijí v klášteře.
Pokud chceme mluvit o klášterech, musíme začít právě modlitbou. Ze všech věcí, které v klášteře můžete najít, je modlitba tou nejpodstatnější. Modlitba je důležitá pro to, že skrze ni křesťan poznává Boha a sebe sama. Skrze modlitbu roste láska a Boží království se nám odkrývá. V první části tohoto cyklu jsem vysvětlovala, že
objevování Božího království a poznávání Boha a sebe sama je cílem křesťanského života. Právě tyto činnosti nám pomáhají dodržovat 2 největší přikázání: Miluj Boha nade všechno a bližního jako sebe samého.
Řeholní řády a klášterní společenství mají různé modlitební režimy (rutinu, programy). Některé z nich jsou kontemplativnější, jiné zase aktivnější, ale v obou případech platí, že
modlitba je centrem zasvěceného života. V klášteře Vzkříšení Páně (kde spolu s mojí rodinou navštěvuji bohoslužby) se mniši během celého dne modlí Liturgii hodin, mše sv. se zde slaví třikrát týdně a také na zvláštní slavnosti. Každý den mají určený čas ticha na Ježíšovu modlitbu (Otčenáš), čímž se snaží setrvat v Boží přítomnosti. Mniši se také podílejí na různých pracích: péče o hosty, duchovní vedení, řízení prací v pekárně atd.
Nicméně, "
první a nejdůležitější práce v klášteře je oslava Božích tajemství a Božské chvály byzantské církve" (HRM, 2000).
Takže,
co se může zbytek nás, kteří v klášteře nežijeme, naučit z tohoto všeho? Jak to můžeme aplikovat v našem každodenním životě? Já jsem se tu naučila hodně o hodnotě modlitby tím, že jsem viděla, jak tito muži věnovali svůj život denní rutině modlitby a práce. Samozřejmě, musela jsem se učit, jak následovat tento příklad ve svém vlastním životě, v mé vlastní rodině. Jak opat Nicholas vysvětluje,
je neopodstatněné myslet si, že většina křesťanů žijících ve světě by mohla někdy trávit tolik času modlitbou jako mniši a řeholnice. Nedávno mi však řekl:
"Ale to je jen záležitostí kvantity, ne kvality."
Opat vypráví o křesťanské modlitbě pravidelně. Říká lidem, že "
všichni křesťané mají být mystiky". Často lidem připomíná, že
křesťanství znamená mnohem víc než jen dodržování pravidel, naplňování přikázání a morálních norem. Křesťanský život je o setkávání s Bohem, sjednocování se se Svatou Trojicí. Je o radikální změně toho, kým jsme; zatímco starý člověk v nás umírá, oblékáme si nového.
Křesťanství je o novém životě, který nyní můžeme sdílet s Ježíšem; je o jednotě našich duší s Bohem. A to je právě to, co nazýváme mystikou; mystik je osoba, jejíž duše se sjednocuje s Bohem.
Všichni známe slavné příběhy populární mystičky sv. Terezie z Avily nebo sv. Serafína ze Sarovy. Známe světce, kteří levitovali, světce, kteří viděli nestvořené Kristovo světlo. Ano, tito svatí byli mystiky, což nám dokazuje, jak moc může účast na Božím životě proměnit nás, lidské bytosti.
Mystika je pro všechny křesťany. Je velmi pravděpodobné, že to bude probíhat méně dramatickým způsobem a v úplně obyčejných aktivitách běžného dne ... Na to, abychom se stali skutečnými křesťany, musí z nás vyzařovat život Ježíše Krista. Společenství s Bohem, které mají mystikové, je právě tím společenstvím, po kterém bychom měli všichni toužit ve věčnosti.
Modlitba je základem pro toto společenství.
Příkaz svatého Pavla, abychom se "modlili bez přestání" byl dán všem křesťanům a my můžeme následovat příklad klášterního života v poslechu tohoto příkazu. I když budeme muset některé věci změnit tak, abychom to sladili s našimi životy.
Pro většinu lidí, kteří nežijí v klášteře, by bylo velmi náročné dodržet všechny modlitby liturgie hodin každý den.
Udělat si však svůj osobní či rodinný "modlitební řád" nemusí být špatné. Začít a ukončit den s nějakou formou modlitby je skvělým prostorem na vytvoření jakési denní rutiny, pokud jste se jí předtím nikdy nedrželi. Malé krůčky pod vedením kněze nebo duchovního průvodce jsou velmi důležité. Hrozí totiž nebezpečí vyhoření po vrženi se do náročné denní rutiny.
Občas byla moje rodina schopna modlit se během dne častěji než v jiných obdobích našeho života. Během těhotenství, s malými dětmi, školními nároky, a vlastně při všech pádech a vzestupech naší rodiny, udržet jednu a tutéž rutinu více než několik měsíců bylo téměř nemožné. Měníme se a děláme vše, co můžeme vzhledem k tomu, jak se období v našich životech střídají. Nejdůležitější věc je
nasměrovat dění v našich životech do souladu s liturgickým kalendářem. Dodržováním liturgických období, nejdůležitějších svátků v roce a podílení se na životě Církve tímto způsobem, je naší konstantou a pomáhá nám udržet se nad vodou a zaměřovat se na cíl. Každý rok může být zcela odlišný od toho předchozího, ovšem žít podle liturgického života Církve je pro nás prioritou.
To, že se modlíme Ježíšovu modlitbu a učíme naše děti, aby dělaly totéž, nám pomáhá udržovat si modlitbu během všedních dní stále na paměti. Svým dětem jsem jednou řekla, že si mají představit jeden jediný den, kdy bychom vůbec jeden s druhým nemluvili, což by znamenalo, že mezi námi neexistuje žádný vztah a že bychom si navzájem neprojevovali žádnou lásku. Říkám jim, aby podobně smýšlely i o modlitbě.
Pokud naše dny ubíhají tak, bez toho, že bychom si povídali s Bohem, pak s Ním nemáme žádný vztah, pak Mu neprokazujeme žádnou lásku.
Modlit se tak jednoduchou modlitbu jako je Otčenáš nebo Zdrávas Maria a vyhledat modlitby svatých není nic, co by kdokoliv z nás nezvládl bez ohledu na to, kolik povinností během dne má.
Kdykoliv se můžeme zastavit a pomodlit se nějakou modlitbu. Můžeme se jednoduše a z hloubi svého srdce přimluvit Bohu kdykoliv během dne. Každopádně,
chápání potřeby a hodnoty, kterou má modlitba pro náš život, je prvním krokem k tomu, abychom začali prosit Boha o pomoc a hledat Ducha Svatého, aby nás učil, co dělat dál. "
Tak i Duch přichází na pomoc naší slabosti, neboť nevíme ani to, za co se máme modlit, jak je třeba; a sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným vzdechy "(Řím 8,26).
Bůh je s námi neustále. Není místo, kde by Bůh nebyl, ani místo, kde bychom se před Ním mohli skrýt. Už je připraven odpovědět na naše pozvání do konverzace. On je vždy hodný naší chvály a díkůvzdání. On vždy dychtí po naší lásce připravený nám ji opětovat.
Modlitba - upřímná, skutečná modlitba, je nezbytná pro náš růst ve svatosti. To je způsob, jakým odpovídáme na Boží pozvání následovat Ho. Následujeme Ho do hlubin našich srdcí a tam Ho nacházíme.
Jessica Archuleta
Zdroj:
http://www.everyhomeamonastery.com/lessons-from-a-monastery-prayer/
O autorce:
Jessica Archuleta bloguje na portálu
www.everyhomeamonastery.com,
kde spolu s manželem sdílejí své zkušenosti ze svého života jako tzv. spolupracovníci Kláštera svatého vzkříšení (Holy Resurrection Monastery), který se nachází v těsné blízkosti jejich domu. Jessica a její rodina se přestěhovali přes celou zemi do vesničky St. Nazians ve Wisconsinu, poté co mniši museli změnit své sídlo. Jessica je řeckokatolička (byzantského obřadu) a doma "homeschooluje" (domácí vzdělávání) svých devět dětí, a tak se mnohdy více učí o lásce a životě přímo ze života svých dětí než by je v teorii mohla naučit. Více o Every Home a Monastery najdete na Facebooku nebo Pinterestu.
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek ze 4. 11. 2015 naleznete
zde.
