Jsme rádi, že našim čtenářům můžeme přinést dvě silná a dobře načasovaná kázání Jeho Excelence biskupa Athanasia Schneidera, pomocného biskupa kazachstanské Astany a titulárního biskupa města Celerina.
Biskup Schneider byl minulý měsíc ve Spojených státech na různých akcích a na kněžském svěcení
Kanovníků Nového Jeruzaléma.
Uvádíme znění druhého z nich - k příležitosti kněžského svěcení
Při příležitosti kněžského svěcení
(17. října 2015, Charlestown)
Drazí kandidáti kněžství, drazí bratři a sestry v Kristu!
Náš Pán Ježíš Kristus nám dnes udělil velkou milost: slavit svátost svatého kněžského svěcení. V této svátosti se děje zázrak Boží všemohoucnosti a Boží lásky. Prostřednictvím vkládání biskupových rukou, Duch Svatý sestupuje na duše kandidátů a vtiskuje jim sílu a důstojnost, která převyšuje všechny moci tohoto světa a všechny lidské pocty. Touto silou a důstojností je Kristovo kněžství.
Ježíš Kristus, vtělený Bůh, je jedinečným a jediným Prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Neexistuje žádná jiná cesta ke spáse. Prostřednictvím své oběti na kříži Ježíš vykonal úkon adorace, díkůvzdání, odprošení, smíření za hříchy a prosby s nekonečnou hodnotou. V celém vesmíru, v celé historii a dokonce ani v průběhu celé věčnosti, neexistuje žádný čin, který by mohl Boha více potěšit a který by Trojjedinému Bohu přinesl větší čest, než oběť kříže. A tento akt Ježíšovy oběti na kříži je skutečným a jedinečným kněžským úkonem v plném smyslu tohoto slova.
Kristovo kněžství a Jeho oběť na kříži jsou tak velké, že nikdy nepřestanou. Ježíš, věčný Velekněz, je vždy živý (viz Žid 7, 25). A tak je jeho výkupná oběť stále živá, je vždy přítomna v každém okamžiku, ve všech generacích a na všech místech: "Beránek stojí a žije, ale je jako zabit, je obětován" (srov. Zj 5, 6). Kristovo kněžství nikdy nepřestane, zůstává po celou věčnost, tak velké, jaké je, protože patří k Osobě, která je druhou osobou Nejsvětější Trojice.
Ve své nevýslovné moudrosti a ve své nesmírně milosrdné lásce se Ježíš chtěl podělit o své jedinečné a věčné kněžství se slabými lidmi. A tak během poslední večeře ustanovil svátost kněžského řádu, když jako skutečný Melchisedech nabídl pod svátostnými způsoby Bohu Otci své Tělo a svou Krev pod způsobem chleba a vína (Ž 109, 4). Celý život katolického kněze má proto svůj význam a svůj cíl ve slavení Kristovy oběti konané kvůli oslavě Božího majestátu a kvůli spáse světa a všech duší.
Každý pokřtěný má podíl na Kristově kněžství, ať obecným nebo společným způsobem. Takové obecné nebo společné kněžství se realizuje především v obětování svého vlastního života, svého vlastního utrpení a proseb v duchovním spojení s obětí, kterou vysvěcený kněz jako "
druhý Kristus" (alter Christus) obětuje při slavení mše svaté. A přestože obě pocházejí z jedinečného Kristova kněžství, obě realizace Kristova kněžství se od sebe liší. Podle plánu Boží moudrosti jsou tyto dva způsoby kněžství navzájem propojeny. Všeobecné kněžství nachází jedno ze svých nejušlechtilejších realizaci ve svátosti manželství. Všeobecné kněžství Bůh stvořil na to, aby si člověk založil a žil křesťanskou rodinu, domácí církev (tak mluvil už svatý Augustin, viz
De Bono viduitatis a II. Vatikánský koncil,
Lumen gentium 11). Podle učení učitelského úřadu Církve (viz Druhý vatikánský koncil,
Optatam totius 2) je rodina jako domácí církev v jistém smyslu prvním seminářem.
Jeden z nejkrásnějších plodů, jaký může křesťanská rodina jako domácí církev nabídnout Bohu, je dát mu svého syna za kněze. V jistém smyslu můžeme říci, že obecné kněžství, křesťanskou rodinu, Bůh založil na to, aby stále existovalo pokračování hierarchického kněžství; aby tak v Církvi a ve světě vždy byli opravdoví Kristovi kněží; aby vždy byl nějaký "
druhý Kristus" (alter Christus), který by každý den obětoval nekonečně mocnou výkupní Kristovu oběť jako příjemnou vůni před očima Božského majestátu, pro potěšení celého nebeského dvora a pro spásu světa.
Zde můžeme rozpoznat hlubší důvod, proč by katolický kněz neměl být ženatý, ale měl by být panenským a zachovávat celibát. Hierarchické a svátostné kněžství žité v celibátu je jako voňavá panenská květina, která vzklíčila v zahradě všeobecného kněžství (čili z křesťanské rodiny) a která má původ v cudné manželské lásce křesťanských rodičů. Před mnoha lety se stalo toto: V domě jistého zesnulého kněze v Polsku se našla malá krabička s tímto nápisem "
Otevřít až po mé smrti". Když krabičku otevřeli, byl v něm myrtový věnec s takovou poznámkou: "
Toto je svatební věnec mé mámy. Nesl jsem ho s sebou do různých zemí na památku toho posvátného okamžiku, kdy moje máma u oltáře Bohu přísahala nejen věrnost, ale i čestnost. Ona svůj slib dodržela. Měla odvahu mít mě i po devíti dětech. Hned po Bohu jí vděčím za svůj život a za své povolání ke kněžství. Dejte mi tento věnec, mámin svatební věnec, do hrobu." Je známá i následující událost ze života papeže Pia X.: Po svém biskupském svěcení mladý biskup Giuseppe Sarto navštívil svou zestárlou matku a ukázal jí svůj biskupský prsten: "Mami, není ten prsten nádherný?" Matka zvedla obyčejný nezdobený zlatý prsten na svém prstě a řekla: "
Kdybych nenosila věrně tento svůj prsten, nikdy by si neměl ty ten svůj."
Drazí kandidáti kněžství, nikdy na to nezapomeňte: Budete kněžími proto, abyste dennodenně obětovali nevýslovnou a výkupnou Kristovu oběť. Abyste byli živými nástroji věčného Velekněze. Aby prostřednictvím vašeho hlasu a skrze vaše ruce mohla na tento svět proudit výkupná milost Kristovy oběti. Na svět, který se tak hluboko topí ve svých hříších. Vnitřní dispozice vaší duše, vašeho srdce, vaší mysli by měla stále více odpovídat ohromným a božským slovům, které budete vyslovovat: "
Toto je mé tělo." Úplně a výlučně patříte Ježíši, Knězi. Nepatříte více sobě, ani žádnému stvoření.
Celá vaše láska musí být panenská, cudná, kněžská, nesobecká, otcovská. To znamená, že vaše láska musí být jasně pastorační. A to znamená jediné: starat se o duše, zachraňovat duše. Kvůli tomu jste dostali svaté poslání, kvůli tomu dnes dostáváte nesmazatelný znak Kristova kněžství, kvůli tomu vás dnes vaše rodina nabízí Bohu jako nádherný květ ze zahrady domácí církve.
Kéž Panna Maria, Matka věčného Velekněze, chrání vás a vaše kněžství ve svém neposkvrněném Srdci a kéž prosí o milost, aby prostřednictvím vašeho kněžství, Církev mohla dostat mnoho nových a svatých kněžských povolání a mnoho svatých katolických rodin. Ó, neposkvrněné Srdce Panny Marie, buď naším útočištěm, buď naší spásou. Amen.
První kázání najdete zde - Rodina - Domácí církev
Zdroj: RORATE CÆLI, 21. 10. 2015
Převzato z www.lifenews.sk/,
článek ze 4. 11. 2015 naleznete
zde.
