Matičko, skloň se k nim vlídnou svou tváří, nebeský mír ať jim navěky září. Přiveď je z očistce k novému žití, ať světlo věčné jim v nebesích svítí.
Stanislav Trnavský, vězněn od 1. 9. 1939.
Doktor teologie
Štěpán Maria Trochta. V době zatčení ředitelem salesiánského domu v Praze. Zatčen tři dny po atentátu na Reinharda Heydricha pro podezření z členství v nepřátelské organizaci a šíření letáků odboje. Vyslýchán kvůli svým kázáním, stykem s nunciaturou a podávání zpráv do ciziny. Na konci války byl Štěpán Trochta osvobozen z Dachau. Po válce litoměřickým biskupem a utajeným kardinálem takzvaně in pectore. Vězněm a obětí komunistického režimu. Probíhá u něj proces blahořečení.
Václav Tureček. Vězněn od 26. března 1943 do 27. července 1943.
Josef Tutte. Administrátor u sv. Ludmily v Praze. Příčina zatčení zněla: Neochota k německým farníkům – v kostele se nechtěl německy modlit. Na konci války byl osvobozen z Dachau.
Heřman Josef Tyl. Novoříšský premonstrát. V letech 1942 až 1945 vězněn postupně v Osvětimi a Buchenwaldu. Po válce zvolen převorem-administrátorem v klášteře Teplá. Od roku 1952 vězněn i komunisty.
Mons. Alois Tylínek. Děkan v Praze - Nuslích. Příčina zatčení zněla: Pro soustavné štvaní proti německému národu v kázáních. Na konci války byl osvobozen z Dachau.
Metoděj Karel Ťoukálek. Želivský premonstrát. Na konci února 1945 byl zatčen gestapem a vyslýchán v Táboře. Po výsleších byl uvězněn v Terezíně. Po osvobození Terezína se stal pacientem tamní nemocnice.
Wilhelm Uhlig. Kněz německé národnosti. Farář v obci Tři Sekery, dnes Diecéze plzeňská. Zatčen 13. září 1943 protože měl zákaz vyučování, provinil se proti kazatelnicovému zákonu a nechtěl přijmout k ubytování na faře Němce z bombardovaného území. Od 1. října 1943 byl v Dachau. Zemřel tam 1. března 1945.
Bohumil nebo Bohuslav Uhlíř. Zastřelen 4. května 1945 při pomoci partyzánům.
Franz Ulrich. Kněz německé národnosti. Kaplan v Lobendavě u Šluknova, Diecéze litoměřická. Zatčen 20. prosince 1941 dle nacistů proto, že rozleptával vnitřní sílu německého lidu a bylo nebezpečí, že by ve svých rozkladných aktivitách pokračoval. Na svobodu propuštěn z Dachau 10. dubna 1945.
Engelmar Hubert Unzeitig. Kněz německé národnosti a člen Kongregace marianhillských misionářů. Rodák z Hradce nad Svitavou. Duchovní správce v Glöckelbergu (dnes zčásti obnovená obec Zvonková, kterou procházela takzvaná. Železná opona, Diecéze českobudějovická.) Zatčen 21. dubna 1941 za výrok „Bude-li církev ještě rafinovaněji pronásledována, nezahyne“. Navíc ve školním vyučování hájil Židy a o časopisu Stürmer prohlásil, že není dobrým časopisem. Od 3. června 1941 byl v Dachau, kde během tyfové epidemie ošetřoval a doprovázel umírající. Sám také 2. března 1945 zemřel nakažen tyfem. V roce 1999 byl započat proces jeho beatifikace. V roce 2009 potvrdil papež Benedikt XVI. Unzeitigovy hrdinské ctnosti, což je předpokladem pro jeho blahořečení. Pater Unzeitig je označován jako Anděl z Dachau nebo německý Maxmilian Kolbe.
Doktor filosofie
Josef Jan Evangelista Urban. Františkán, v letech 1938 až 1941 byl provinciálem řádu. Založil řeholní institut sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka, lidově zvané urbanky. V roce 1937 založil ústav pro teologické vzdělávání laiků - Studium catholicum a byl ustanoven jeho rektorem. Mimo to se soustředil na pastorační a sociální práci na pražské periferii. Byl sledován nacisty a vyslýchán gestapem pro své přednášky v Českém rozhlase. Obsahem příspěvků byl výklad víry a povzbuzování k odvaze ve víře. Prostřednictvím Červeného kříže obstarával těžko dostupné léky pro pronásledované. Byl pronásledován komunisty. V komunistickém vězení onemocněl tuberkulózou a následky si nesl po celý život. Probíhá u něj proces blahořečení.
ODPOČINUTÍ VĚČNÉ DEJ JIM A VŠEM ZEMŘELÍM, PANE, - A SVĚTLO VĚČNÉ AŤ JIM SVÍTÍ.
AŤ ODPOČINOU V POKOJI. AMEN
