Zamyšlení nad evangeliem 32. neděle v mezidobí.
Ježíš učil zástupy: „Varujte se učitelů zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“ Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár haléřů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“ (Mk 12,38-44)
Láska a oddanost v srdci
je jedinou platnou obětí u Boha: „Mou obětí, Bože, je má lítost…“. Lidé obětovali po tisíce let Bohu krvavé i nekrvavé oběti, ba i lidské oběti. Od Kristova vykoupení platí jen láska a oddanost srdce – a tyto vlastnosti nacházel Pán především u „malých“ lidí, např. zde u vdovy. „Vdovin haléř“ se stal okřídleným slovem, je však více, je zároveň příkladem i obžalobou: Příkladem, že vnější čin oběti či uskutečněného předsevzetí není u Boha rozhodující, nýbrž rozhoduje jen vůle k dobrému činu, úplná oddaná láska srdce. Je též obžalobou všech, kteří se spoléhají na pouhé náhražky lásky a chtějí se vykoupit z povinné lásky několika vnějšími úkony, jež obyčejně skoro nic nestojí.
Láska celým srdcem a celou silou
znamená naprostou oddanost k Bohu a ochotu rozdělit se s člověkem v nouzi i o to poslední. Vdova ukázala svým obětavým haléřem tuto skutečnou lásku, protože darovala i to, co potřebovala toho dne k životu a darovala se tím sama cele Bohu.
Je krásným svědectvím starokřesťanského cítění, že prvotní Církev uchovala tuto malou událost v Písmě, na věčnou paměť.
Darovat sebe, aby druzí mohli žít, bylo konečným smyslem Kristova života a smrti na kříži.
Smíme se nazývat křesťany, jestliže nedovedeme nic darovat „ze srdce“, abychom pomohli druhým?
Almužna
musí mít ráz dobroty a oběti. Kdo ji zneužije pro vlastní sebeuspokojení, pro ctižádost či jiné nízké pohnutky, nedal u Boha almužnu. Platí to i o touze, mít pokoj od prosebníka, když se mu dá „pěťák“ či jiný nepatrný dar, nestojící za řeč. Kdo pracoval v dobročinných organizacích, ví, že právě „malí“ lidé, tedy prostí a nezámožní lidé, mají často většího ducha obětavé a pomáhající lásky než významní, mocní a bohatí lidé.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
