Osmačtyřicet afrických duchovních se v Římě účastnilo synody o rodině. Při rozhovorech s africkými biskupy o synodě občas vyšly najevo překvapivé a krásné příběhy o jejich zemi, jejich kultuře, a dokonce i o životě jejich vlastní rodiny. Jeden takový příběh vyprávěl arcibiskup Thomas Luke Msusa z arcidiecéze Blantyre v Malawi, jenž je konvertitou od islámu ke katolicismu.
Když katolický biskup pokřtí svého muslimského otce
Třiapadesátiletý arcibiskup Msusa slouží jako místopředseda sdružení biskupských konferencí z osmi východoafrických zemí. Na kněze jej vysvětili Misionáři tovaryšstva Mariina, obecně známí jako Monfortovi misionáři.
Arcidiecéze Blantyre se nachází poblíž malawiské jižní hranice s Mosambikem. Počátkem tohoto týdne server Aleteia vedl rozhovor s arcibiskupem Msusou, který vyprávěl příběh svého obrácení – a že jeho otec byl muslimským imámem.
Vaše Excelence, slyšeli jsme, že v Malawi mnozí muslimové konvertují ke křesťanství. Co nám o tom můžete říct?
Ano, je to pravda. Deset let jsem působil v diecézi Zomba a každoročně o velikonoční vigilii v katedrále vstupovalo do církve 100 až 150 dospělých. A existuje také mnoho dalších farností. Ptal jsem se jich, jak došli k rozhodnutí konvertovat. Říkali, že to bylo díky Radiu Maria, které je v naší zemi velmi vlivné, velmi silné. Tito lidé poslouchají Radio Maria.
Když slavíme velké mše, Radio Maria je u toho přítomno. Zpočátku, když toto rádio ještě neexistovalo, lidé slyšeli jen propagandu proti katolické církvi. Ale teď již znají o katolické církvi pravdu. A proto konvertují ke katolicismu.
V diecézi Blantyre, kde teď působím, je to stejné. Když přijedu do farnosti biřmovat, vždy se tam najde 20 až 50 lidí, kteří jsou konvertity od islámu ke katolicismu. V naší zemi to není problém. Ve vesnici, ze které pocházím, tvoří 99,9 % obyvatel muslimové. Někteří moji příbuzní jsou muslimové. Můj otec byl imámem.
Byl jste vychován jako muslim?
Ve svých 7 letech jsem odešel z domova a šel do farnosti, protože jsem chtěl chodit do školy. Nikdo z naší vesnice by mi nepomohl. Tak jsem zůstal ve farnosti. Ve 12 letech jsem sám požádal o křest a byl pokřtěn.
Pak jsem se zeptal kněze: ,Jak bych se mohl stát tím, kým jste vy?‘ A on mě poslal do semináře. Když jsem se nakonec vrátil domů, moji příbuzní a můj otec se o tom dozvěděli, a obrátili se proti mně. Nepřijali mě doma, a tak jsem zůstal ve farnosti. Nepřijali mě. Ale díky Bohu jsem byl vysvěcen na kněze. Chtěl jsem jít domů a slavit tam mši, abych Bohu poděkoval. Proto jsem požádal starší v Církvi a strýce – který byl v té době již katolíkem –, aby uspořádali mši venku. Lidé se smáli a tázali se, kolik lidí asi přijde, ale bylo jich tam plno. Přišli i moji příbuzní a můj otec. A on mi řekl: ,Víš, odmítal jsem umožnit ti vstoupit do této Církve, ale teď věřím, že se nakonec dostaneme do nebe díky tobě.‘ Tohle řekl můj otec, který byl učitelem islámu – imámem.
Konvertoval váš otec také ke katolicismu?
Když jsem se stal biskupem, vrátil jsem se domů a vyzval lidi, aby se sešli. A můj otec, imám, poklekl a řekl: ,Potřebuji křest.‘ A já odpověděl: ,Ach, otče, všechny ty roky jsi tvrdil, že půjdu do pekla. A teď půjdeš do pekla se mnou?‘ (smích). Naše výuka křesťanské víry trvá 3 roky, tak jsem mu řekl: ,Pokud se chceš stát katolíkem, budeš muset podstoupit tříletou křesťanskou výuku.‘ On souhlasil, a v roce 2006 jsem ho pokřtil. Nyní už je velmi starý a velice nemocný. Až se vrátím do Malawi, musím zajít do jeho domu, aby mohl přede všemi prohlásit, co se stalo. Vypravím se tam 29. října, abych vnesl pokoj do naší rodiny. Pak spolu půjdme k matce. Otec musí prohlásit, že se chtěl stát křesťanem, a proto když zemře, nebude žádný problém jej pohřbít. Bude to moje odpovědnost – naše zodpovědnost jako křesťanů – uspořádat mu křesťanský pohřeb. Uvedu vám další příklad. Zpočátku na mě naléhali a říkali mi: opouštíš naši kulturu. Ale nyní mi i tradiční vůdce svěřil vesnici a učinil mě náčelníkem. Starám se tam o 62 rodin. Ale samozřejmě jako biskup mám mnoho povinností, takže vůdkyní vesnice je nyní moje sestra Christina. Ale někdy mi telefonuje, když dojde ke sporům, a žádá mě, abych přijel.
Je to křesťanská, nebo muslimská vesnice? Smíšená. Žijeme společně. Po africké synodě (v roce 2006) jsem lidi – katolíky i muslimy –, požádal, aby se sešli. Slavili jsme mši, strávili jsme společné chvíle, jedli jsme společně. Řekl jsem jim: ,Zapomeňte na své problémy, dnes slavíme.‘ Začali jsme mší a jim se to líbilo. Byli tam katolíci, kteří mohou řádně přistoupit ke svatému přijímání, a také muslimové. Každý rok se na tuto slavnost těší.
28. 10. 2015, Aleteia.org
Převzato z
http://rcmonitor.cz/,
článek naleznete
zde.