Chybily, hřešily, zbloudily z cesty, v lítosti volají po rajském štěstí. Zhřešily v slabosti, chybily v zlobě, v lásce však volají, Matičko, k tobě.
Mons. doktor teologie
Otto Lev Stanovský. Vychovatel synů Františka Ferdinanda d'Este, rektor pražského kněžského semináře a autor řady skladeb duchovní hudby. V roce 1942 zatčen a vězněn nacisty. V lednu 1943 převezen do Plötzensee, kde čekal na popravu. Trest mu byl, díky různým intervencím, změněn na osmiletý žalář. Později byl převezen do Straubingu, kde byl nějaký čas držen v kobce na seně a přikován řetězem. Válku přežil, ale zemřel již 5. prosince 1945, pravděpodobně v důsledku věznění. Je pohřben v kanovnickém hrobě na břevnovském hřbitově.
Alois Starker. Kněz německé národnosti. Farář v Bílé Vodě, dnes Diecéze ostravsko-opavská. Zatčen proto, že působil mezi mládeží a měl na ni nepříznivý vliv v jejím poměru ke státu a působil tímto svým počínáním rozruch mezi obyvatelstvem. Od 24. dubna 1943 v Dachau. Na svobodu propuštěn z Dachau 28. března 1945.
Mons.
Bohumil Stašek. V době zatčení sídelním kanovníkem vyšehradské kapituly. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau.
Jiří Stavěl. Jezuitský novic. Jeden z odvedených mladých jezuitů na nucené práce do Říše v listopadu 1942. Jiří Stavěl zemřel 5. října 1943 v rakouském pracovním táboře Hollenstein.
Doktor teologie
Jan Strakoš, profesor náboženství na Matičním gymnáziu v Místku, Diecéze ostravsko-opavská. Zatčen 7. října 1941. Zemřel v roce 1966.
Alois Stratil. Kaplanem u Panny Marie Pomocné na Nové ulici v Olomouci. Byl zatčen při nacistické akci Albrecht První. Na konci války byl osvobozen z Dachau.
Andreas Stein. Kněz německé národnosti. Farář v dnes zčásti zaniklém Bražci, Diecéze plzeňská. Příčina zatčení zněla: Pokřtění dvou starších dětí, jejichž matka byla Židovka, ale otec Němec-arijec a současně pokřtění i této matky. Povolení měl od generálního vikáře a když se předem dotazoval na úřadě Landrata, tento mu řekl, že je to čistě církevní věc a že jim do toho nic není. Gestapo však řeklo, že to činit neměl a když se bránil, že to není zakázáno, bylo mu řečeno, že jsou i nepsané zákony. Zatčen 17. dubna 1944. Od 29. července 1944 v Dachau. Na svobodu propuštěn z Dachau 10. dubna 1945.
Sigmund Sudík. Premonstrátský kanovník a strahovský kapitulár, farář v Úhonicích, Arcidiecéze pražská. Zatčen proto, že byl Německu nepřátelsky činný a hrozilo nebezpečí, že by v této činnosti pokračoval. – chtěli ho dostat před soud pro činnost, kterou vyvíjel před zářím 1938 v Konici u Znojma. Území, kde byl farářem, zabrali roku 1938 Němci. Poněvadž toto všechno bylo amnestováno, byl dán do takzvané ochranné vazby. Na konci války byl osvobozen z Dachau, ale už dva týdny nato zemřel ve strahovském klášteře.
Mons.
František Světlík. V roce 1936 se stal prelátem, poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou, člen československé delegace ve Společnosti národů a strýc pozdějšího apoštolského administrátora olomoucké arcidiecéze Josefa Vrany. Světlík byl gestapem zatčen 1. září 1939 a za týden propuštěn. Válku přežil, zemřel v roce 1949.
Benedikt Svoboda, premonstrát-novic z kláštera v Nové Říši. Zatčen dne 29. května 1942. V březnu 1943 propuštěn z internace v Kounicových kolejích.
Fryderyk Szymeczek. Kaplan ve farnosti Rychvald. Zatčen 16. března 1943 a 29. listopadu 1943 oběšen v Osvětimi.
Jan Šanda. Farář v Bernarticích u Tábora, Diecéze českobudějovická. Zatčen proto, že se dle nacistů dopustil velezrádných činů. Sloužil mše svaté za Čechy, kteří byli v zahraniční armádě v Anglii. Byl podezřelý a nebezpečný německé Říši. Na konci války byl osvobozen z Dachau.
Alois Šebela. Zatčen 5. října 1941 a 12. února 1942 zemřel v Osvětimi.
ODPOČINUTÍ VĚČNÉ DEJ JIM A VŠEM ZEMŘELÍM, PANE, - A SVĚTLO VĚČNÉ AŤ JIM SVÍTÍ.
AŤ ODPOČINOU V POKOJI. AMEN
