S blížícím se Halloweenem se na nás vysypala spousta strašidelných masek, dýňových hlav ale i reklam zaměřených proti slavení tohoto "svátku". Desítky křesťanů se snaží, i když ne vždy nejšťastnějším způsobem, upozornit na nebezpečí této zábavy. No a stovky rodičů a učitelek zatím chystá nevinné strašidelné párty pro své děti.
O schizofrenii mnohých z nás
Reklamy zaměřené proti Halloweenu typu: "
Zas opakuješ po Američanech a zapálil jsi babičce svíčku?" opravdu nemám ráda. Nejen proto, že jsou trapné a prvoplánové, ale možná právě proto, že většina Halloweenu chtivých tu svíčku zapálí. A to je na tom to nejsmutnější. V neděli rodiče se svými dětmi navštíví hřbitov, aby zapálením svíčky uctili duše zemřelých a oslavili svátek Všech Svatých a v pondělí tytéž děti doprovodí do školky převlečené za Smrt, aby spolu s učitelkami a ostatními dětmi oslavili svátek všech čarodějnic a zlých duchů.
Mnozí rodiče v tom nevidí žádný problém. Často argumentují tím, že jde jen o zábavu a trocha strachu jejich dětem nezaškodí, aby z nich nebyli jednou v životě slaboši. Přesto, že zatím nemám děti, pokusím se na to podívat očima matky, která miluje své dítě a chce pro něj to nejlepší. A to, věřím, platí o každé mámě.
Očima milující matky
Pamatuji si, když jsem jako malé dítě na chvíli kdesi uviděla fotku oběšeného muže. Několik dní jsem kvůli tomu měla problém usnout a prožívala jsem strach. Ne, nebylo to proto, že jsem byla "slaboch". Je to přirozená reakce dítěte na něco strašidelného a nepříjemného, s čím se v životě setká.
Každá matka touží, aby její dítě klidně spalo a bylo šťastné. Proto bez ohledu na to, jestli bych v Boha a duchovní svět věřila, nebo ne, věřím, že bych nikdy nechtěla ve svém dítěti vyvolávat pocity strachu, odporu či úzkosti. Jako matka, která miluje své dítě, bych nikdy nechtěla, aby se v noci bálo usnout a cítilo se špatně. Pohled na strašidelné krvavé masky a atmosféra smrti, kterou má Halloween vyvolat, přirozeně zanechává v dítěti negativní pocity, ať už to v té chvíli na sobě dá poznat, nebo ne.
Proto
nechci být rodičem, který miluje své děti a přesto v nich dobrovolně vyvolává negativní emoce. O to víc, když vím, že ďábel není pohádková postavička a každým dobrovolným gestem, kterým ho lidé, i když nepřímo, oslavují, mu otevírají dveře do svého života a dávají mu více autority nad ním. Toužím jednou jako matka vybírat svým dětem program, který v nich bude vzbuzovat pocity štěstí, pokoje a radosti. Program, který jim bude přinášet Život a ne smrt.
Co zaseješ, to budeš jednou žíti
Napadají mě Slovo z Bible, které mi včera četl můj manžel: "
Co člověk zaseje, to také sklidí." (Gal 6,7) A tento bumerangový efekt platí bez ohledu na to, zda tomu, co se píše v Bibli, věříme nebo ne. Pravdivost těchto slov nám určitě rád potvrdí každý psycholog, jehož časem budeme s naším dítětem muset navštívit, neboť je jakési neklidné, hyperkativní a špatně spí. Možná se tomu dá předejít, pokud budeme rozlišovat, čímž naše děti budeme sytit a čím ne. Vždyť je přece milujeme a chceme pro ně jen to nejlepší.
Marika Komendová
Převzato z
http://www.mojakomunita.sk/web/emdzej/blog,
článek z 29. 10. 2015 naleznete
zde.
