Rok po lidových misiích v Radostíně nad Oslavou a těsně před jejich obnovou jsme otci Pavlovi Habrovcovi položili tři otázky.
1. Otče Pavle, překvapilo Vás něco při loňských misiích?
Překvapil mne upřimný zájem farníků o misie i jejich účast na bohoslužbách i přednáškách. Také spolupráce vedení jednotlivých obcí našich farností na přípravě misijních křížů. Příjemná byla reportáž v Deníku s nábojem sympatií k probíhajícím misiím. A jestli se dá mluvit o překvapení, tak silně cítím, že po misiích se promněnila celková atmosvéra v našich farnostech k hlubší spolupráci.
2. Zůstala Vám nějaká vzpomínka z těchto misií?
Vzpomínek je mnoho, ale jeden z nejsilnějších prožitků byl z kajících pobožností během průvodu ke křížům s prosbou za odprošení minulých hříchů a křivd, které se ve farnostech udály od posledních misií. Také příjemnou vzpomínkou je, že tolik kněží se zúčastnilo žehnání domů. Další vzpomínka se váže k misijnímu kříži v Kněževsi, kde tato obec si nechala vyrobit misijní kříž na poslední chvíli, ale stihla to, tedy i v Kněževsi nechybí misijní kříž.
3. Co očekáváte od obnovy lidových misií?
Další prohloubení duchovního života všech, kteří žijí v našich farnostech a ještě užší vztahy v této farní rodině.