Zápasíš někdy s těžkým hříchem? Mám na mysli něco opravdu vážného. Opravdu chceš z celého srdce zlomit sílu tohoto hříchu ve svém životě, ale bez ohledu na to, jak tvrdě bojuješ a vytrvale se modlíš, stále do toho zkrátka padáš. Neustále se cítíš provinile a kvůli strachu ti tato vina brání přiblížit se k Pánu. Ve sv. zpovědi se cítíš ponížen, když zas jednou vyznáváš tutéž vážnou věc.
Ale bez ohledu na to, jak moc nenávidíš přítomnost tohoto hříchu ve svém životě, prostě ho nedokážeš přestat páchat.
Rady sv. Maxmiliána Kolbeho
Všichni jsme to už zažili - boje, jako je tento, jsou součástí života katolíka. Ale jak zvládnout takový druh opakovaného hříchu bez toho, abychom upadli do zoufalství? Sv. Maxmilián Kolbe má nasnadě pár rad.
Kdykoliv se cítíš provinile, i když je to proto, že jsi vědomě spáchal hřích, vážný hřích, něco, čeho jsi udělal už mnoho, mnohokrát, nikdy se nenech ďáblem oklamat tím, že mu dovolíš, aby tě odradil. Kdykoliv se cítíš provinile, nabídni všechny své viny Neposkvrněné jako něco, co jí patří, a to aniž bys je zkoumal či analyzoval ...
Moji milovaní, ať se každý náš pád, i když to bude vážný a opakovaný hřích, pro nás vždy stane malým krokem směrem k vyššímu stupni dokonalosti.
Ve skutečnosti jediným důvodem, proč nás Neposkvrněná nechá padnout, je to, aby nás vyléčila z naší pýchy, aby nás tak udělala pokornými a tím pádem poslušnými Boží milosti.
Ďábel se místo toho do nás za takových okolností snaží zasít odrazování a vnitřní depresi. To ve skutečnosti není ničím jiným než naší pýchou, která se zase objevuje na povrchu.
Pokud bychom znali hloubku své bídy, vůbec bychom ze svých pádů nebyli překvapeni. Spíše bychom byli ohromeni a děkovali bychom Bohu poté, co zhřešíme, že nás nenechává padat ještě hlouběji a častěji.
Učení se pokoře
Jinými slovy, sv. Maximilián říká, že padáme, abychom se učili pokoře. Toto je podstatné, protože pýcha je nepřítelem duše číslo jedna a
byť se zdá, že jsme jakkoli pokročili v duchovním životě, je to celé jen iluze, pokud jsme nakaženi pýchou a spoléháním se jen na sebe. Než můžeme ve svatosti skutečně pokročit, musíme se nejprve naučit pokoře.
Problémem je, že pokud bychom se mohli přemoci čistě jen silou vůle, rychle bychom se stali pyšnými a spoléhali bychom se jen na sebe.
Neměli bychom ponětí o tom, jací ubozí a slabí opravdu jsme a jak závisíme na Boží milosti, co se týká i toho nejmenšího dobrého skutku.
Opakovaný hřích tedy ničí jakékoliv iluze o tom, že to zvládneme sami. To zdrcující ponížení, které cítíme při každém pádu, může být dobrá věc, pokud nás to pohání k tomu, abychom ve všech našich potřebách záviseli na Marii, a skrze Marii na Ježíši (mějte na paměti, že sv. Maximilián to píše pro ty , kteří se zcela svěřili pod ochranu Panny Marie).
Lekce v Kristově škole
Opakovaný hřích může být bolestivý, a ve svém ponížení se možná ptáme sami sebe, jestli vůbec někdy zvítězíme. Podle sv. Maximiliána zvítězíš podle Božího načasování - tedy pokud si učenlivý a poslušný.
Tyto bolestivé lekce pokory jsou jen první fází našeho posunu ve svatosti.
Představ si, že ve škole svatosti jsou tyto lekce součástí předmětu s názvem Úvod do svatosti.
Kniha Sirachovcova, jedna z mých oblíbených knih Bible, to objasňuje ve 4. kapitole. Počínaje veršem 12 říká: "Moudrost vdechuje život svým synům, přijímá ty, kteří ji hledají [...] Kteří se jí pevně drží, obsáhnou život."
Jenže, víš co? Toto vdechnutí života přichází jen po zkouškách ponížení. Tato pasáž pokračuje: "Neboť i během zkoušky kráčí vedle něj a mezi prvními si ho vybírá. Bázeň a strach sesílá na něj na zkoušku, sužovat ho bude trápením své nauky, až vyzkouší jeho smýšlení, zda se může svěřit jeho duši."
Samozřejmě, v těchto zkouškách je nebezpečí. Pokud si zoufáme, což je projevem spoléhání se na sebe, odpadneme. Ale pokud se naučíme pokoře, budeme zachráněni. Jak to shrnul Sírachovec: "Neboť je stydlivost, která přivádí hřích, a je zase stydlivost, která přivádí slávu a čest" (pokoru a opravdové pokání).
Pokud zkouškou projdeme a naučíme se lekci pokory, "[Moudrost] pak znovu půjde k němu [...] a obveselí ho. Odhalí mu svá tajemství [...]."
Závěr
Přijmi řady sv. Maxmiliána a nikdy si nezoufej, když čelíš opakovanému vážnému hříchu. Zoufalství je skutečně jediným hříchem, který Bůh nemůže odpustit. Místo toho si dej za cíl naučit se pokoře a být poslušným milostem, které ti Bůh posílá. Vytrvej v milosti a trpělivě čekej na našeho Pána. On tě osvobodí v pravý čas.
Zdroj:
http://www.catholicgentleman.net/2013/08/st-maximilian-kolbe-on-serious-sin/
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 27. 10. 2015 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 27. 10. 2015; 13. 8. 2017 - 2365; 14. 8. 2021 - 8323 přečtení)
