Již více než dvacet let vyučuji předmanželskou přípravu v newyorské arcidiecézi. Páry, ke kterým jsem promluvil, by klidně zaplnily Madison Square Garden.
Ještě stále mě z času na čas zavolají ze střídačky promluvit před asi padesáti zasnoubenými páry, které si potřebují zaškrtnout políčko "předmanželská příprava", aby se mohly vzít v kostele.
Nikoho nepřekvapí, že mezi těmito páry lze vidět každý odstín víry i nevíry. Nekatolíků je mezi nimi více než jen trochu a bezpečně lze říci, že většina rodilých katolíků neví o víře téměř nic. Každý druhý pár už spolu žije a asi ani nečekají, že slavnostní slib, který si jdou navzájem dát, by měl na jejich vztahu něco změnit. Je to možné vidět i na tom, že po obřadu ani neplánují jet spolu na svatební cestu.
V chápání sexu se většina z nich s Církví samozřejmě neshodne. Pro mileniány je sex vzájemné předávání si rozkoše založené na dohodě mezi dvěma dospělými lidmi, kteří si jeho význam určují
ad hoc. Při sexu není nic dáno: jednoduše je tím, co si z něj uděláme. Přeháním - ale pouze trochu.
Manhattan jako nepříliš příjemné periférium
A protože jsme v New Yorku, někteří přicházejí s přátelským postojem a jsou připraveni pustit se do řečníka během prostoru na otázky. Proto někteří řečníci v rámci předmanželské přípravy prostor na otevřené otázky ani nedávají, protože tato část večera se může vymknout kontrole.
Všechny tyto faktory způsobují, že předmanželská příprava v Manhattanu je jednou z "periferií", které tak často vzpomíná papež František. Pro řečníka to rozhodně není vždy příjemné. Je to však velmi důležitá práce. Dobrá předmanželská příprava by měla být prioritou pro každého biskupa - spolu se seminářem a katechezí. Mnohé její účastníků možná Církev vidí při této příležitosti naposledy.
Řečníci na předmanželské přípravě si často volí jeden ze dvou přístupů, přičemž ani jeden z nich nefunguje. Prvním je lehký, terapeutický způsob. Objeví se jáhen ve středním věku a začne sypat vtipy. Používá množství psychologického žargonu a překrucuje každé učení Církve, které podle něj posluchači nepřijmou. Může se to však skončit pěknou ostudou. Dokonce i nevěřící mezi posluchači se rozzlobí, když uvidí, jak se tu někdo snaží vyhovovat své představě o mentálních návycích mladých.
Pak jsou tady rigoristé. Zvláště u tématu sexuálního chování to vezmou pěkně zostra. Například prohlásí, že antikoncepce je smrtelný hřích.
Smrtelný hřích samozřejmě existuje a používání antikoncepce je opravdu těžce nezřízené. Když však na předmanželské přípravě pro mileniáry poprvé zazní slovo hřích, polovina posluchačů přestane být posluchači. Vypnou a neposlouchají už nic dalšího, co chce ještě řečník říct. Ten se dopustil omylu, před kterým učitelský úřad Církve opakovaně varuje - legalismu.
Vidí nešťastná manželství a nechtějí opakovat chyby
Uvědomuji si, že tímto asi pobouřím konzervativní katolíky, kteří řeknou, že katolickou nauku je třeba hlásat jasně a pevně. Stoprocentně souhlasím. Souhlasím však i s papežem Františkem, že první povinností Církve je potkat lidi tam, kde jsou, s ohledem na jejich dobro. Proto si musíme v první řadě uvědomit, že vyjmenování pravidel či hříchů jako teologická kategorie mileniánům mnoho neříká.
Zároveň však tyto páry hledají orientaci. Vidí kolem sebe samá nešťastná manželství a nechtějí opakovat chyby svých rodičů a přátel. Chtějí udělat správnou věc. Budou poslouchat empatické rady na témata jako komunikace nebo jak se chovat během hádky (a pak se zase udobřit). Budou poslouchat zábavné a poučné historky z řečníkova vlastního manželství.
Od lehkého rozhovoru se pak může přejít k hlubším tématům. Páry je možné konfrontovat s myšlenkami, které možná ještě nikdy předtím neslyšely výslovně formulované. Například, že
skutečná láska nespočívá v citech, ale ve vůli. Že ...
*
manželská láska je rozhodnutím neustále se rozhodovat.
*
radikální "sebedarování" paradoxně dělá život lepším.
* Kristovo učení o nerozlučitelnosti manželství je povoláním snažit se, aby vztah fungoval. (Štěstí není pro lidi, co se snadno vzdávají.)
* přirozené metody plánování rodičovství podporují sexuální štěstí. (Pokud máte mít dalších třicet či čtyřicet let sex s jedním člověkem, musí tam být i trochu askeze, aby to fungovalo.)
* naším nejtrvalejším odkazem jsou naše děti. (I ta najzáslužnější práce v kanceláři skončí jako spousta šanonů na půdě - nebo ji smažou firemní IT-čkáři.)
Řečník - nebo řečníci, nejlépe manželské páry - by měl alespoň zanechat dojem, že Církev nad těmito věcmi vážně přemýšlela. Například katolické učení o sexualitě nevymysleli na začátku středověku nějací mniši, kteří se jako celibátnici každému snažili přiškrtit sexuální život.
Naopak, zakládá se na hlubokém chápání mužů a žen jako sexuálních bytostí. Snaží se pomoci nám k dobrému životu. Jak říká sv. Tomáš, Boha urážejí jen skutky, které nejsou pro naše dobro. A zároveň má radost tehdy, když stále plněji žijeme "zákon darování" vepsaný do našeho bytí.
Především bychom měli tyto páry přesvědčit, že pokud budou na svém manželství pracovat, budou mít z toho užitek oni i celá společnost. A samozřejmě i Církev. Bude něco na myšlence Mary Eberstadtové, že úpadek náboženství byl urychlen spíše úpadkem rodiny než naopak.
Na konci večera si možná páry ani neuvědomí, kolik toho právě slyšely o nauce Církve. Často je to jen dobře. Cestou domů si o tom možná dokonce i popovídají.
George Sim Johnston
Autor knihy "Did Darwin Get it Right? Catholics and the Theory of Evolution"(Přišel na to Darwin? Katolíci a evoluční teorie), která vyšla ve vydavatelství Our Sunday Visitor.
Původní text: Preparing Millennials for Marriage, medzititulky redakce
Převzato z www.postoj.s,
článek ze 7. 11. 2015 naleznete
zde.
