Zamyšlení nad evangeliem 30. neděle v mezidobí.
Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním. (Mk 10,46-52)
Předpokladem spásy je milost hledání spásy
Tuto první milost dává Bůh všem lidem, ale lidé ji používají různě. Kdo ji nedbá a zůstane z vlastní viny docela spokojen „s korýtkem, lahví a postelí“, toho neuchvátí žádný zázrak. Kdo nehledá vášnivě vyšší smysl života, pravdu a potřebu odpuštění, ten nebude nikdy potřebovat bibli, Církve a Boha. Kdo nechá první milosti bez povšimnutí, ten je nebezpečně ohrožen.
Lhostejného a nehledajícího člověka můžeš dovést do Lurd, kde mu předložíš v lékařském středisku vědecky uznaná, nevysvětlitelná lurdská uzdravení; můžeš mu po celé hodiny ukazovat, co učinila velikého Církev pro lidstvo zprávou Kristova poselství ve dvou tisíciletích – nakonec ti může klidně říct: „To bude všechno pravda, ale nevidím důvod k tomu, abych nábožensky věřil“.
Slepec se nevzdal naděje na uzdravení a toužil se dostat ke známému rabbi z Nazareta, o němž hodně slyšel. Sotva se mu naskytla možnost, použil ji, přes odpor spílajících poutníků, kteří chtěli nerušeně poslouchat Kristovu nauku. Tato slepcova činná touha vedla ke spáse: „Tvá víra tě zachránila“ Šlo o to, vsadit na Boží poselství, na Kristovu kartu – podobně jako u celníka Zachea a tak, jako to kdysi udělal Abraham, který opustil v důvěře v Boží slovo vlast a hospodářské statky a odešel do nejisté ciziny.
Víra je sebeodevzdání Bohu s přesvědčením, že Bůh nemůže člověka nikdy nakonec zklamat.
Slepota a zaslepenost
Slepota je velkým křížem a lze ji léčit jen zřídka. Zaslepenost je však ještě větším neštěstím. Podobně jako slepci, je i zaslepenci jedna část světa nepřístupná, ale s tím rozdílem, že si zaslepený člověk není vědom svého stavu a odmítá proto každou nabídku pomoci.
Zaslepenci jsou materialisté, kteří popírají duchovno; racionalisté, pro něž neexistuje, co si sami nemohou přímo rozumem ověřit; nevěrci, kteří popírají Boha, protože ho „neviděli kosmonauti“; někteří křesťané, kteří nechtějí vidět, jak všichni lidé potřebují Boží milosrdenství a světlo; snad nejvíce farizejské duše, které svou zaslepenost vydávají za dokonalost a službu Bohu.
Každému slepci, i tomu od narození, dává Bůh milost a Kristus je mu
„světlem, které osvěcuje každého člověka“. Kdo však Boží nabídku nepřijme, kdo zůstane lhostejným či odmítavým k Božímu světlu, ten se musí bát budoucího soudu.
Mezi zaslepenými je ještě jeden velký rozdíl: zaslepení z vášnivého přesvědčení jsou nejspíše přístupni milosti v protikladu ke lhostejným a pohodlným. Fanatici na bludných cestách jsou obyčejně lidmi neklidného srdce, které neustává hledat; těmto lidem je milost blízko podobně jako Šavlovi u Damašku.
Eschatologický král a současný spasitel,
Pán Ježíš učinil v Jerichu poslední zastávku před Jeruzalémem; je to poslední zázračné uzdravení, popsané v Markově zprávě a Kristus Pán neodmítá už tento výslovně mesiášský titul: je to jakási předzvěst volání, které brzo zazní na Květnou neděli v Jeruzalémských ulicích.
Mesiášský král je však současným spasitelem, tedy pomocníkem v bídě. Učedníci Páně potřebovali mnohá poučení než došli k oddané víře v Pána;
potřebné a důvěřující srdce slepcovo uznalo ihned Pána za Mesiáše a spasitele.
Následování Krista
Starší církevní spisovatelé, jimž byly známy i některé tradiční zprávy, o nichž my jinak nevíme, označovali Bartimea (= Timeova syna) za známého duchovního správce křesťanské obce v Jerichu. Evangelium o tom nevypráví, ale okolnost, že nám evangelista (proti svému zvyku) přesně zaznamenal místo uzdravení a jméno uzdraveného, by mohla být důkazem pro věrohodnost oné tradiční zprávy.
Kdo dostal Boží milost, ten je povinen děkovat Bohu svědectvím křesťanského života; jsem jako syn Timeův Bohu vděčen svým životem za obdržení tolikeré milosti?
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
