Misionáři Božího Milosrdenství ve francouzském Toulonu se věnují evangelizaci muslimů. S jejich zakladatelem abbé Fabrice Loiseauem rozmlouval Štefan Danišovský.
...U muslimů jsem viděl velký hlad po evangeliu. Nám na Západě chybí odvaha hlásat ho muslimům, kteří se nespokojují se svým náboženstvím. ...
V září oslavili Misionáři Božího Milosrdenství ve francouzském Toulonu své desáté narozeniny. Jednou z jejich charismat je evangelizace muslimů založena na životě mezi nimi, sdílení jejich radostí a starostí, přátelství a vytváření prostoru pro působení Ducha. Při založení společnosti stál abbé Fabrice Loiseau se svou intuicí a iniciativou. Budovat takovou misijní kulturu je pro něj výzvou, které se katolíci musí chopit, a která vyžaduje formaci, vlastní konverzi a misi. V zemi, kde muslimové tvoří početnou a viditelnou menšinu, to má být právě ten způsob jak čelit hrozbě radikálního islámu.
@@@
Evangelizace muslimů ... proč toto povolání?
Vyšlo to z přípravy na křest muslimů, kteří se pak stali křesťany. Viděl jsem, že bylo pro ně velmi těžké udržet styky s rodinou a někdy i se svou kulturou a dějinami, neboť byli svými ihned odmítnutí. A
také jsem u muslimů viděl velký hlad po evangeliu. Uvědomil jsem si, že nám na Západě chybí odvaha hlásat ho muslimům, kteří se nespokojují se svým náboženstvím. Kromě toho, vida rozmáhání se islámu v Evropě, jsem pochopil, že je skutečnou výzvou a nebezpečím pro naše země. Jejich vize je politicko duchovní a potíže jejich integrace v různých zemích jsou přímo spojeny s islámem. Takže tohle jsou dva důvody, proč jsme s tím začali.
Jak se členové vaší komunity připravují na tento úkol?
Vzdělávají se na konferencích, které jim připravuji, studiem Koránu a jiných prací, kontaktem s islamology, jako je například Dr. Khalil Samir, jezuitský kněz a známý islamolog. A pak se vzděláváme praxí přes mise, které máme ve farnosti, buď po domech, v barech nebo na pláži. Kromě toho i přes letní tábory, kde pro mladé organizujeme speciální apologetické kurzy o islámu. Seminaristé z komunity jdou na rok do některé z arabských zemí jako je Tunisko, Alžírsko nebo Jordánsko, aby lépe poznali islám zevnitř.
Vaše přítomnost v muslimské čtvrti Toulonu je dost viditelná. Jaké prostředky používáte?
Dáváme důraz na přímou misi postavenou na dvou přístupech. V první řadě nás muslimové vidí modlit se. Z toho vyplývá důležitost veřejných procesí; je jich tak sedm nebo osm do roka. V květnu a v říjnu se na náměstí modlíme růženec. Jelikož čtvrť je z osmdesáti procent muslimská, kážeme přímo na náměstí s použitím reproduktorů. To je modlitební stránka.
Pak chodíme na návštěvy po domech, provádíme mise na ulicích, přes léto chodíme na pláže, protože tehdy se hodně muslimů zdržuje právě tam. Také chodíme na trh, kde si povídáme s lidmi udržujíc takto přímý kontakt, ale i do "šíša" barů, kde je kvalita rozhovoru nesrovnatelná, pokud jde o otevřenost pro náboženská témata. Tam se snažíme chodit pravidelně. Ale také zveme muslimy na oslavy, které sami organizujeme, jakým je svátek hudby nebo večeře se sousedy.
Jaké máte výsledky? Dá se mluvit v číslech?
Nerad mluvím o číslech, neboť je to komplikované. Známe je, ale těžko je počítat, neboť někteří začnou být vedeni a pak to pod tlakem jiných muslimů přeruší. Později se ale mohou vrátit. Kromě toho mluvit o číslech je dost choulostivé. Co mohu říct, je, že máme momentálně určitě méně křtů než evangelíci, kteří jsou odvážnější ... je tam trochu víc provokace. Ale i u nás je poptávka. Měli jsme už jednu kompletní rodinu, která požádala o křest. Mluvit otevřeně o číslech může však způsobit napětí ve společenství.
Jak prožívají svou konverzi? Jak reagují jejich rodiny?
Je to různé. Může to skončit úplným uzavřením. Jsou liberální rodiny, které jen nechtějí, aby se u stolu na toto téma mluvilo. Ale stalo se již při konverzích ve Francii, že tyto osoby byly odvrženy svými rodinami, dokonce jim vyhrožovali smrtí. U nás jsme zatím neměli takový případ. Ale jednoho mladého, kterého jsme připravovali na křest, udeřil otec poté, co našel v jeho věcech růženec. Takže násilí existuje, i když takových případů jsme neměli mnoho.
Stává se, že se vám radikální muslimové vyhrožují?
Osobně jsem dostal jen jednu výhrůžku přes internet. My se snažíme budovat a udržovat přátelské kontakty. Jednou během přednášky, když jsem mluvil o vtělení a vykoupení, mi jeden muslim řekl, že si zasloužím smrt, když něco takového říkám. Ale pak se stáhl. Přátelství je důležité. Ale také si myslím, že zatím jsme ještě v zemi, kde šaría je daleko. Takže zatím žádné výhrůžky.
Za to se nám však dostává posměšků, pokud jde o celibát, oni v to nevěří. Myslí si, že buď máme ženy potají, nebo jsme homosexuálové. Myslí si, že není normální nemít sexuální život.
Vy jste řeholníci, kde je však místo pro laiky v takové evangelizaci?
Abych to upřesnil, jsme společnost apoštolského života bez slibů, něco jako Eudisté. Pokud jde o laiky, nabízíme jim napojení na komunitu skrze posvěcení k milosrdenství. Jmenují se Svědci Milosrdenství a účastní se na naší spiritualitě, na misích u muslimů, v ulicích, po domech, na tom, co děláme my. Nebo i přes formační mise, které organizujeme.
)
Říká se, že počet konvertování na islám je ve Francii asi desetkrát vyšší než počet konvertovaných na křesťanství. Je to realita i ve vašem okolí?
Je těžké se dostat k přesným číslům, protože muslimové své počty konverzí přehánějí a křesťané ne vždy ve svých číslech jasně označí ty, kteří přešli z islámu. To proto, aby se vyhnulo napětí. Také jsou takoví, co konvertují k islámu, ale ne vždy s tím vydrží. Je však jisté, že momentálně je více konverzí na islám než muslimů ke křesťanství, alespoň pokud jde o Francii.
V souvislosti se současnou migrací do Evropy se často zmiňuje riziko příjezdu džihádistů. Jak vnímáte toto riziko?
Je velké, reálné a potvrzené lidmi, co pracují na policii, v informační službě, v armádě, ale i politiky, kteří mají blízko k této realitě. Je jasné, že je zde silná radikalizace a počty salafistů rostou. Je jisté, že s četnými migranty přicházejí i radikální muslimové. Takže riziko stoupá a už dlouhé měsíce se ve Francii obáváme atentátů. Je zde také jakási lehkomyslnost ze strany politiků, kteří jen stěží dokáží pojmenovat příčinu této radikalizace.
Je to otázka pojmenování příčiny nebo spíše jejího poznání?
Je tu jistě i neznalost procesu radikalizace. Pak jsou politické a kulturní autority zaskočeny lehkostí, s jakou k tomu dochází. Mladí muslimové dokáží přejít od delikvence k terorismu za velmi krátkou dobu. Je třeba chápat, že
islám ve svém smyslu a své spiritualitě obsahuje radikální a násilný aspekt. Když pak muslim těžce prožívá svou společenskou integraci nebo má osobní problémy, radikalizace a násilí džihádu mu připadají jako autentická duchovní cesta a jako řešení dostat se z problémů světa. Jelikož se násilí nachází v posvátných textech, jakými jsou hadith a korán, a jelikož psané slovo jako základ islámu neumožňuje jejich opravdovou interpretaci, není prostor na rozlišování a rychle dochází k radikalizaci.
Další věc je, že muslim má velmi silné povědomí o lidském rozměru, o významu člověka, mluvím o muslimské komunitě. A tak
má pocit, že před hegemonickou americkou politikou a před liberálními hodnotami je jediným řešením šaría. Stále máme tedy daleko k zastavení procesu radikalizace. Zejména pokud převládá názor, že laicizace a pokrok umožní dospět k liberálnímu islámu. To je omyl.
Dokáže podle vás evangelizace snížit toto riziko?
Ano, může to být jeden z prostředků v dlouhodobém horizontu.
Je důležité, aby došlo k uvědomění si důležitosti evangelizace ve všech církvích, v katolické tak i v celé křesťanské společnosti. V krátkodobém horizontu to bude obtížné, pokud se nestane zázrak.
Nelze snít o okamžité konverzi tisíců muslimů ke křesťanství. Můžeme si to přát, můžeme se za to pochopitelně modlit, ale je jisté, že to bude trvat dlouho.
V dlouhodobé perspektivě je však jasné, že tváří v tvář radikalizaci islámu je křesťanská víra nejlepším a nejtrvalejší řešením. Momentálně nevidím, že by státy posílaly muslimy zpět nebo přijímaly velmi silná opatření proti radikalizaci.
To by se však muselo evangelizovat masivně a ne s desítkami lidí. Je to proveditelné v kontextu současné laicizace veřejné sféry?
Myslím, že pokud by se všichni křesťané a Církev mobilizovali, začalo by to být zajímavé. Existuje již však kultura evangelizace a nikoli pouze dialogu vůči našim bratrům muslimům. To je důležité. Jistěže k napětí s občanskou společností dojde, ale není to nemožné. Je zřejmé, že pokud si například vezmeme katolické školy, kam muslimové dávají své děti pro lepší kvalitu vzdělávání, bude tam nutné hlásat Kristovo poselství těmto mladým. Zároveň je jasné, že občanská společnost ve Francii není připravena v současné atmosféře nastoupit cestu opravdové evangelizace. Zatím se pohybuje ve svých "intelektuálních a kulturních" limitech aniž pravdivě rozpoznala islám v politické rovině.
Vztah křesťanství vůči islámu je, zdá se, výzvou nejen pro církev, ale i pro budoucnost Evropy ...
Přesně tak, protože
islám nemá jen duchovní cíle, ale i politické, kulturní, etické a následkem toho chce absolutně dospět k uznání šaría. Kulturní zvyky spojené s islámem jsou pochopitelně v protikladu s některými hodnotami západní společnosti, jako postavení ženy, vzdělávání dětí, pojem svobody, náboženská svoboda. Navíc mají dost násilnou odpověď na liberalizaci a laicizaci naší společnosti.
Je to opravdu výzva pro Evropu, která však není jen duchovní, ale i kulturní a politická. Je proto jasné, že směřujeme ke konfliktu, bylo by naivní si myslet, že vše proběhne v pohodě.
Štefan Danišovský
Autor je spolupracovník Postoj.sk, žije ve Francii.
Převzato z
www.postoj.sk/,
článek ze 6. 11. 2015 naleznete
zde.
