"Byl jsem trochu nadšený, když jsem jel do Medžugorje, - vypráví nám Joel. S sebou jsem nesl, v soumraku dlouhého a hektického života, své problémy, žaly, pár zrad, všechny přísady, které naznačují poměrně pesimistickou budoucnost.
Doprovázel nás
mladý seminarista. Byl velmi milý, ale lezl mi tak trochu na nervy, se všemi svými jistotami. Jsem právník, proniknut kartuziánskou logikou, a jsem zvyklý řešit své problémy na vlastní pěst.
Jakmile jsme tam dorazili, cítil jsem tu mateřskou přítomnost, vše obklopující, velmi laskavou, zároveň však velmi mocnou a rozhodnou. Dovolil jsem jí tedy chytit mě za ruku, abych tak řekl, a na každém kroku jsem zakoušel lásku od ostatních. Svatá Matka převzala nad tím kontrolu, zná nás dokonale, a ví, co potřebujeme.
Po návratu do Francie
mě poslala Nejsvětější Matka do školy. Chtěl jsem sloužit, takže jsem tu a tam vypomáhal s maličkostmi. Bez ohledu na všechnu mou nemotornost, dostalo se mi toho od ostatních hodně, odpuštění, shovívavosti, lásky. Stále častěji jsem během mše, při proměňování, cítil silnou potřebu velmi pozorně a se zápalem sledovat Hostii. Ten mladý seminarista, o kterém jsem mluvil, se mezitím stal knězem, a přišel celebrovat svou první mši do mé farnosti.
Poklekl jsem
a zavřel oči. Když jsem během pozdvihování oči otevřel, byl jsem ohromen: Kněz se postupně ztrácel a místo něj jsem viděl našeho Pána Ježíše, obklopeného svými učedníky. Kromě toho, všichni lidé, kteří byli na mši, včetně mě, byli stále tam. A viděl jsem spoustu andělů, kteří svou přítomností, žehnali tento výjev, který nebyl ničím jiným, než Pánovou poslední večeří! Co mě však nejvíce zasáhlo bylo, že tato večeře probíhala, nebyla statická! Kromě velké nádhery, tento výjev ze sebe vyzařoval takovou lásku a nesmírný pokoj, což bylo na míle vzdálené všem trápením v našich životech! Takže bych nejraději nikdy nechtěl opustit toto místo, kde se člověk cítí tak úžasně.
Nebyla to halucinace,
nemám pochyb o tom, že to bylo skutečné. Postupně se vše vrátilo do svého původního stavu, ale nikdy nezapomenu na toto setkání s živým Ježíšem, a vždy budu zakoušet Svatou Eucharistii odlišným, mnohem plnějším způsobem."
Obejměte Ježíše v knězi
Na tomto místě použila Panna Maria výraz, nad kterým se musíme zamyslet. Maria nám to vysvětluje: Modlit se za kněze, obětovat sami sebe úplně pro ně se rovná objetí Ježíše.
Neznám žádný jiný způsob obejmutí Ježíše v knězi, než se za ně modlit a za Církev, a obětovat se pro jejich dobro. Tento boj je především o vnitřním zápase, protože objetí, které můžeme nabídnout Ježíši prostřednictvím jeho kněží, je vnitřní.
Sestra Emmanuela Maillard, Medžugorje, 15. září 2015
Převzato z
www.magnificat.sk,
článek - soubor článků
Kráľovná pomoci, Dechtice, 15. októbra 2015: Kráčajte bez strachu, Správy z Medžugoria, Sv. ruženec, vydaný 19. 10. 2015 naleznete
zde.
