Vůbec ne moje úsilí - ale Ježíšovo působení v Eucharistii - mě proměňuje. Tato pravda se mi ozřejmila v průběhu jedné mše svaté pod širým nebem v horách v Jižní Americe. Mnoho chudých lidí přišlo na tuto mši. Kněz používal jako oltář starý stůl.
Přinesli tam chlapce, který trpěl těžkým zápalem. Napadlo mě: "
Dobří lidé, to je tak špatné, že zde už nemůžeme nic dělat. Nemáme tu ani lékaře, ani léky! "
Obdivovala jsem kněze. Jeho víra mě naučila, že musím nechat Ježíše, aby dělal skrze Eucharistii to, co může dělat: změnit náš život. Modlili jsme se s malým pacientem a potom kněz řekl ženě, která ho přinesla: "
Nechte ho tady pod stolem a my budeme pokračovat ve mši svaté."
Byla jsem strhutá spoluúčastí lidí při této mši. Silně na mě zapůsobilo, s jakým uvědoměním kněz vykonával tyto obřady. Tím chudým lidem je dokonale oživil. Chování kněze ukazovalo, jak hlubokou osobní důvěru přechovává k Ježíši. Přenesl ji na všechny lidi, kteří se mše pod širým nebem zúčastnili.
Když jsme se blížili k proměnění, měla jsem oči zavřené. Když jsem je otevřela, uviděla jsem, že všichni lidé leží na zemi. Zvedali své oči k Pánu v modlitbě. Výraz jejich tváří mi vnukl myšlenku: "
Oni skutečně věří, že Ježíš je tady!" Když jsem se pak podívala na Svatého Hosta, měla jsem ve své představě nádherný pohled na Ježíše s roztaženýma rukama. Usmíval se plný lásky a plný soucitu. Objímal všechny ty chudé a říkal: "
Pojďte ke mně všichni, kdo jste unavení, chci vám dát život a důvěru." V tom okamžiku jsem pochopila v hloubi svého srdce: "
Milý Ježíši, Ty jsi skutečně zde. I když to vypadá jako chléb a kalich, ale to si mohl jen Ty vymyslet ve své tvůrčí lásce, aby si se lidem zpřítomnil."
Po mši svaté jsem šla dopředu, abych se podívala, co je s tím chlapcem, kterého položili pod obětní stůl. Nebyl tam. Zeptala jsem se paní, která ho přinesla: "
Kde je?"
Ona ukázala na skupinu dětí, která si nedaleko hrála: "
Tam je!" Podívala jsem se a zjistila, že se mu daří docela dobře. Vše na tom malém tělíčku bylo v pořádku. Řekla jsem nahlas, ale spíše sama pro sebe: "
Co se s ním stalo?" Stará žena se na mě podívala a řekla: "
Co tím chcete říct?: Co se s ním stalo? Copak nepřišel Ježíš?"
Během této mše svaté, tak jako na všech mších, vztáhl kněz své ruce nad chléb a víno a svolával sílu Ducha Svatého: "
... ať se nám stanou tělem a krví našeho Pána." Když kněz přednášel tuto modlitbu, přišel Duch Svatý. Ale neomezil se jen na to, o co prosil tento kněz. Duch Svatý vylil svou energii i na toho malého chlapce a ten kluk byl přeměněn. Byl vyléčen a uzdraven.
V ten stejný den, na začátku mše svaté, jsem viděla jiné malé dítě - jeho tvář byla celá zestárlá. Na konci mše přiběhla matka ke mně s dítětem v náruči. Volala: "
Sestro, podíváte se na mé dítě." Tvář dítěte byla vyléčena.
Byla jsem velmi překvapená, ale tento kněz měl velkou schopnost představit lidem Ježíše jako živého. Přicházeli k Ježíši jako žena v evangeliu s očekáváním plným důvěry. Byla to JEJICH Euchristie. Přicházeli, aby spolu s Ježíšem slavili slavnost, kterou předložili svému Otci. Staly se součástí tohoto obětování. Pro ně to byla živá zkušenost s Ježíšem.
Podľle knihy Briege McKenna: Zázraky sa skutočne dejú
Převzato z
http://modlitba.sk - Eucharistické zázraky,
článek z 24. 6. 2013 naleznete
zde.
