Vedoucí představitel doktrinální oblasti během pontifikátu papeže Františka začátkem tohoto měsíce zdůraznil, že církev se v moderní společnosti nemůže poddat totalitnímu impulsu, ale místo toho musí přinášet svědectví o pravé svobodě, kterou lze nalézt v kříži.
Jak oznámit i
LifeSiteNews,
kardinál Gerhard Ludwig Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, se 1. září během rozhovoru v německém Regensburgu (Řezně) jasně vyslovil proti duchu hereze a vzpoury mezi německými biskupy.
Tehdy jsme však nehovořili o širším spektru témat, kterých se kardinál Müller dotkl ve svém projevu v Řezně. Tyto vyslovil u příležitosti vydání německé verze nové knihy kardinála Roberta Saraha s titulem "
God or nothing" (v překladu:
Bůh nebo nic). Teď když samotná Kongregace pro nauku víry na svých internetových stránkách zveřejnila
celý projev (anglický překlad jeho částí je k dispozici
zde), je možné o této důležité diskusi říci víc.
Kardinál Müller ve svém projevu hovořil o naší "
době plazivého nebo hlučného odkřesťančování globální společnosti", a tedy o "
otázce přežití křesťanství v současném i budoucím světě". Chápe, že čím více se člověk odvrátí od Boha, tím více se obrací k nějaké modle:
................................................
"
Člověk je nasměrován k Absolutnu. Jen tam, kde je Bůh nad člověkem a v člověku,
lze nalézt pravdu ve svobodě a spravedlnost v lásce. Tam, kde se člověk snaží
převzít moc nad Absolutnem, tam se obrací k modle. Ta se s pomocí násilného sevření
snaží dosáhnout totalitní nadvlády a tvrdě si člověka přizpůsobuje podle sebe, a tak ho
zotročí prostřednictvím výkonu politické moci, která přitom využívá média."
................................................
Německý
kardinál se jasně vyjádřil proti totalitnímu duchu, který vládne v postmoderní společnosti a vyzval nás, abychom vydávali svědectví o naší katolické víře. Bude to boj a jeho součástí bude i utrpení. Müller nám připomíná, že
"křesťanská identita" znamená "vědomost, že z kříže proudí skutečná svoboda, opravdové štěstí člověka a jeho věčná spása".
Nebezpečí pro Církev podle něj spočívá v jejím přílišném přizpůsobení se současné omezující ideologii a kultuře. Müller nám také připomíná, že
tato ideologie se nezajímá o Krista, ale snaží se jen přizpůsobit si Církev vlastním zájmům, namísto "hledání pravdy, které vyplývá z konečného Zjevení v Kristu. Ideologická hnutí chtějí Církev přeměnit na oponenta nebo spolupracovníka naturalismu - v jeho liberální, nacionalistické nebo komunistické verzi".
Slova hlavy
Kongregace pro nauku víry ohledně současné ateistické ideologie obsahují některá velmi důležitá a důrazná vyjádření, která stojí za plnou citaci, neboť mluví také o zabíjení nenarozených dětí a rostoucím provádění eutanazie:
................................................
"V programu na ničení morálky a ateizace lidstva se morální zákon proměnil ve svůj opak. Zabití dítěte v matčině lůně se stává právem ženy; likvidace těžce nemocného nebo umírajícího člověka se stává skutkem milosrdenství; multimiliardové programy na podporu potratů a antikoncepce [jako prevence porodů] se eufemisticky prohlašují za součást boje proti chudobě, přestože jejich dalším výsledkem (a záměrem) je, že přírodní zdroje zůstávají bohatým, neboť je nespotřebují armády chudých. Navíc, sebevražda pomocí léků je nyní skutkem sebeurčení. Proti obchodování se ženami [a dětmi] z chudých zemí se bojuje jen vlažně nebo - což je ještě horší - bagatelizuje se to jako něco, co si [tito lidé] způsobili sami. Multimiliardový sexuální a pornografický průmysl není ničím jiným, než zneužíváním lidských bytostí, které jsou již zbaveny osobní důstojnosti. Nechvalně se připojuje k řadám největších zločinů proti lidskosti."
................................................
Citujíce knihu kardinála Saraha, kterou Müller zvlášť a důkladně schválil, uvedl, že "
gender ideologie nemá argumentační základ a že
je na ni třeba pohlížet jako na důsledek radikálního feminismu a údajné sexuální revoluce z roku 1968".
Řekl také, že tváří v tvář tolika zásadně důležitým otázkám lidstva, se tématu homosexuality věnovalo příliš pozornosti. Müller nám také připomíná, že
samotná Církev nabízí homosexuálům skutečnou pomoc. Přitom respektuje jejich lidskou důstojnost, aby jim ukázala cestu skutečného štěstí. Ano, říká Müller, Církev chrání homosexuály "před jejich instrumentalizací vykonanou v zájmu ideologického důkazu, že člověk není stvořen Bohem, ale že je produktem společenského sebeurčení a vnějších vlivů, jejichž prostřednictvím by se s ním dalo svévolně manipulovat".
Zde pokračuje v popisu nebezpečí ideologie gender:
................................................
"
>Cílem gender ideologie a radikálního feminismu není uznání osobní důstojnosti lidských bytostí s homosexuálními sklony, ale spíše zničení manželství mezi mužem a ženou a tím zničení rodiny, která přirozeně vyplývá z celoživotního pouta mezi mužem a ženou jako otcem a matkou jejich společných dětí."
................................................
Müller popisuje jistou formu "neokolonialismu", "když se rozvojová pomoc pro Afriku - nabízená mezinárodními organizacemi a státy pod vlivem gender ideologie - spojuje s adaptací této destruktivní ideologie". ,Pokud se nechtějí vystavit vymývání mozků, zemřou hladem'- to je nestoudné vydírání."
Těmito silnými slovy kárá Západ za používání peněžních prostředků (a otroctví falšovaných dluhů) k tomu, aby přinutila africké a další země na světě k tomu, aby se přizpůsobily gender ideologii Západu.
V rámci přípravy na říjnovou synody o rodině stojí za zvážení i Kardinálova slova o manželství. V této části kardinál mluví o šestém přikázání a jeho porušování. Müller nám připomíná skutečnost, že se Bůh nikdy neunaví tím, že nám odpouští - pokud budeme upřímně prosit o odpuštění a pokud jsme skutečně ochotni udělat nápravu a zlepšit náš život - jednoduše odvrátit se od hříchu. Církev odvážně varuje před vlivem ignorování těchto zásad a říká:
................................................
"Skandál nespočívá v tom, že se porušilo šesté přikázání a že se stále znovu a znovu porušuje. Skutečný skandál by byl - a znamenalo by to odpadnutí Církve od Boha - pokud by Církev už nepojmenovávala rozdíly mezi dobrem a zlem; nebo pokud by dokonce hanebně hlásala, že je dobrem něco, co Bůh prohlašuje za hřích; nebo pokud by se dokonce zbožnými slovy odvolávala na Boha, aby ospravedlnila hřích [...] "
................................................
Na konci svého proslovu německý kardinál vyjadřuje nyní již zcela známé varování o možném rozkolu, ke kterému brzy může dojít v katolické církvi v Německu. Mluví také o tom, že je především třeba, aby se Němci od Afričanů poučili od jejich loajální a živé víry. Kardinálu Sarahovi poděkoval za jeho osobní statečnost a svědectví vydané ve prospěch plné pravdy víry a za rozhodnutí nepřimíchávat kvůli kompromisu polopravdu. Müller uzavírá: "Tváří v tvář Bohu je buď všechno, nebo nic. S Bohem máme všechno, bez něj nejsme ničím."
Zdroj: www.lifesitenews.com, 24. 9. 2015
Převzato z www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
