Boží otcovství a satanův útok

Svědectví ze služby duchovního poradenství

Manželka mi pak vyprávěla, jak asi před dvěma týdny přišel Samko k ní do postele a mluvil o snu, který ho vyděsil. Padal do tmy a přestože volal na mámu, máma mu nepomohla. Manželka přemýšlela, co to může znamenat a k čemu ji Bůh volá.





Boží otcovství a satanův útok

Ráno jsem se těžko budil. Opět krátká noc. Jen pět hodin spánku. V pokoji jsem se třemi dalšími poradci a modlitebníky. Táhneme takto již tři noci a ještě jedna nás čeká. Po otevření očí se dáváme do pomalého rozhovoru; jak se kdo probírá ze snu. Končí se čas krátkého odpočinku, zanedlouho se opět začne čas služby. Sotva jsem zapnul mobilní telefon, už se mi v ruce netrpělivě ba jaksi naléhavě rozezvonil. Manželčin hlas je mírně roztřesený a rozrušený. Co se stalo?

Opět jsem přijal od Boha pozvání vypomoci v poradenské službě na křesťanském hudebním festivalu, který je největší v naší zemi. Sloužili jsme ve dvojicích jako hlavní a pomocný poradce duchovní radou a zejména modlitbou mladým lidem a nejen jim. Já jsem měl jako pomocnou poradkyni Veroniku, jejíž jméno už bylo symbolické. Neboť mimo jiné sloužila stejně jako její jmenovkyně tehdy v Jeruzalémě Pánu na jeho křížové cestě, když podávala kapesník a utírala slzy lidem, kterých se v modlitbách dotýkal Bůh a jejichž slzy vyplavovaly jejich bolest, zranění a byly znakem vnitřního uzdravení nebo obnovení vztahu s Bohem.

Takovou moc má Duch svatý.

Já sám jsem ve službě zažil několik překvapení. Překvapeni, které mi připravil můj nikým nepřekonatelný Pan. První přišel Peter a u něj i během rozhovoru a pak zejména během modlitby vysvitne jedna pozoruhodná věc. Na začátku říkal, že si neumí vytvořit vztah s Bohem. Neslyší Boha a nemá s ním vztah. Po bližším zkoumání se ukázalo, že měl špatný vztah se svým otcem.

To je typická věc. Když dítě nemá - zvláště syn - vztah se svým pozemským otcem, obyčejně si ho neumí vytvořit ani s nebeským. Jednoduše každý otec reprezentuje Boha pro své děti, ať chce nebo nechce. Špatný vzor pozemského mu brání poznat Boha - Otce jaký on v pravdě skutečně je. Obyčejně má nesprávnou představu o Bohu.

Tehdy se obvykle modlím za to, aby Bůh nahradil tomu chlapci / muži otce a on se mu stal Otcem. Avšak zde mě Bůh překvapil, protože mi řekl, že to bude naopak. Když on dokáže jít za svým otcem a dokáže mu vyjádřit svou lásku například objetím a dokáže mu říct "Mám tě rád", jednoduše ho přijme zpět do svého srdce a odpustí mu, tehdy se uzdraví i jeho vztah s nebeským Otcem, on se mu daruje a bude mít i intimní vztah s Bohem takový, po jakém toužil.

Každé pozemské otcovství má totiž svůj původ v Božím otcovství. Je psáno: Proto klekám kolena před Otcem, od kterého má jméno každé otcovství na nebi i na zemi (Ef 3: 14-15). Takže když se skrze odpuštění a smíření uzdraví jeho vztah s pozemským otcem, obnoví se i jeho vztah s nebeským.

Není Bůh úžasný?

Mezi těmi dvaceti dvěma lidmi přišla i Daniela s mámou, jejichž otec a manžel byl uzavřen despota, skoupý, který hromadil věci a zarovnal jimi celý dvůr a dům, že se tam nedalo hýbat. On sám neměl otce, který by ho naučil milovat. Častoval je i oplzlými nadávkami a unikal z rodiny do práce, ve které trávil dny od rána až do večera a noci; neděle nevyjímaje. Manželce nechtěl ani dávat peníze na výživu a ošacení, musel dostat soudní příkaz. Vše sobecky držel jen pro sebe. Zde poprvé během mé služby zaznělo od Ducha svatého Slovo "Změň strategii".

Tento člověk si myslel, že má vše vyřešeno, vybudoval si kolem svého srdce tlusté zdi své pevnosti a každým rokem je rozšiřoval a myslel si, že jsou pevnější a pevnější; lépe mu ochrání srdce před možným zraněním. Začal stavět již při svém otci. Ale Duch Boží mi v modlitbě řekl, že přece jen nebyl dokonalý stavitel, neboť ve zdech má tenoučké trhliny, přes které může ještě proniknout láska jeho dcerky a manželky.

A právě dcera měla být ta, která se přes ty zdi k jeho srdci dostane, protože již byl uzavřen vůči manželce. Slzy v očích dcery to potvrdily. Veronika zasahovala.

Není Bůh dobrý k hříšníkům?

Případ Kristýnky jakoby zranil i mně. Duch svatý nás dal dohromady půl hodinu po půlnoci před poradenským stanem, když jsem tam stál po ukončení služby a čekal odvoz na ubytovnu. Nevím jak, ale poznala mě v té tmě podle fotky z knih, které ode mě četla.

Tato pěkná mladá žena měla neutuchající silné bolesti šířící se z krční páteře. Taková mladá dívka a tak velká bolest, stupňující se někdy do nevydržení! Ptal jsem se jí, jestli je má i nyní. Přisvědčila. "A jak usínáš?" Neuměl jsem si to představit. "Jen s pomocí Boha. Těsně před festivalem jsem je měla takové, že jsem si myslela, že ani nepřijedu." Když jsem se zajímal víc, potvrdila, že už někteří služebníci se modlili za její uzdravení a ... Bůh ji neuzdravil, Bůh neodpověděl. Ale zůstává v naději, neboť dostala Slovo od Pána, že bude uzdravena. A přesto, že i doma se jí vysmívají: "Kde je ten tvůj Bůh, který věříš, že uzdravuje?"

Doporučil jsem jí, aby odpustila Bohu, že jí to dal / dopustil to na ni. Neboť nic, co on nedopustí, se nám nemůže stát. Ne že by to Otec potřeboval, ale ona to potřebuje. A aby mu v modlitbě řekla: "Nevím, proč takto trpím, neznám toto tajemství, ale vím a věřím, že ty jsi můj Otec a ty máš s tím svůj plán." A svědčil jsem jí i o své vlastní zkušenosti, s tím rozdílem, že já jsem dostal od Pána milost, že mi řekl to "Proč".

Bůh je k nám vždycky dobrý.

Šokoval mě případ mladé ženy, která přišla v sobotu první. Ta po nesprávném kázání a učení o čistotě jednoho kněze, u kterého se ukazovaly i jiné obtíže, právě do nečistoty upadla, protože měla myšlenku a postoj "Mně se to nemůže stát". Satan si použil její pyšný postoj. Navíc mi řekla, že se nad ní modlila žena, u které se až dodatečně zjistilo, že měla ducha nečistoty a žádostivosti. Během modlitby se toho zříkala a Bůh ji uzdravoval. On staré věci dělá novými. Odešla v slzách.

Bůh je milosrdný.

Mirka přišla s problémem, že její babička je čarodějka a v rituálu to bez jejího vědomí předala jí; čarodějnice předávají své "řemeslo" vždy obgeneraci. Přestože byla křesťanka, cítila zlé duchy kolem sebe. Prosila o ochranu Pána.

Bůh je mocný.

Anna, zralá žena a matka v letech, přišla vyčerpaná a říkala, že "už dál nemůže". Muž jí navalí tolik práce a povinností, že padá únavou. Nato přechází do proklínání. Už ani nedokáže tolik, jako když byla mladá. Pak už při každém přetížení chybí málo, aby na něj vybuchla. Manžel se jí vysmíval, že potřebuje exorcisty.

Říkal jsem jí o hranicích. Musí mu dát hranice. Proč má pozemek plot? Aby na naše území nepřišli zloději. Proč nám Bůh dal kůži? Aby zastavila průnik bakterií a jiných škodlivých látek z ovzduší a odjinud do našeho těla. To jsou všechno hranice. Proč se Ježíš věnoval skoro jen Židům a řekl, že je povolán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele? Proč ne i z Egypta a Sýrie a Persie? Neboť jako člověk byl omezený a měl hranice. Dej mu hranice. Nemůžeme dělat "všechno". Platí to i v duchovní oblasti.

A tady podruhé od Ducha svatého zaznělo "Změň strategii": od proklínání k žehnání. Ale ty sama / sám to nedokážeš - potřebuješ Ducha svatého. Je třeba se jím naplňovat od časného rána. Hned ráno v modlitbě prosit o naplnění svého chrámu těla Duchem Božím. Bylo to Slovo přímo pro ni, protože přiznala, že to nedělala. Ráno vyskočila z postele a hned se vrhla do práce s nepříjemným pocitem a hnána tím, co všechno je třeba udělat a zvládnout. V modlitbě to přijala za své. Teď když mu bude chtít zlořečit, bude mu žehnat. Řekne mu něco pěkného. Zlomí ho to. Láska ho přemůže.

Bůh je dobrý Rádce.

Janko přišel se základním dilematem v jeho životě - zasvěcený život nebo manželství. Kde bude lépe sloužit Bohu? Už začal i noviciát v jedné řeholní společnosti, ale ho opustil a začal chodit s dívkou. Měl však výčitky, že zrazuje Boha a nakonec ukončil i tento vztah. Nyní byl v duchovním chaosu.

Říkal jsem mu, že si nemá vybírat podle sebe, kde bude lépe sloužit Bohu, ale zkoumat, jaká je vůle Boha, jaký má Bůh plán s jeho životem. Tedy ne on rozhoduje, ale Pán. Ani jedno ani druhé jho není snadné, obě jsou těžké, ale na jedné cestě mu ho bude pomáhat nést Ježíš. A tak se stane to jho lehké. Do obou musí být povolání.

Říkal jsem mu o sobě, že jsem chtěl být knězem, ale Pán Ježíš mě povolal do manželství. A pak o opačném případě jednoho známého kněze, který jezdí po celém Slovensku a všude říká, že chtěl dceru a vstoupit do manželství, ale Bůh chtěl, aby byl knězem. Takže není důležité, co já chci ("Bože, plň mi můj plán"), ale co chce Pán. On nás ví nejlépe. Necháš se vysvětit a pak selžeš a budeš špatným kněžím - nač by to bylo? Nebo vstoupíš do manželství, budeš špatným otcem a manželem - nač by to bylo? Boží plán s tvým životem je ten nejlepší. Svědčil jsem mu o našem vztahu s manželkou, jak rok po roce zjišťuji, že Bůh to dobře udělal, že mě povolal tam, kde jsem.

Bůh je Plánovač našich životů. Jen v plnění jeho plánu budeme naplněni radostí.

Když přišla Natálie, opět jedno z našich krásných slovenských děvčat, musel jsem se usmát. Začala s omluvou, že jí je líto, že nás obírá o náš vzácný čas, kdy tolik lidí čeká na poradenství a modlitbu. Ona má jen takový malý problém, i jsem zapomněl jaký. Zkušenější poradci totiž víme, že takovou strategii používá zase Ježíš na duše, aby je sem přivedl.

Chce jim totiž říci zásadní věc do jejich života.

Během bližšího zkoumání se ukázalo, že její otec je asociál, jeho vývoj se zastavil ve věku osm let, je duchovně zakrnělý a chová se jako malý kluk. Bylo to hrozné žít s ním pod jednou střechou, tak přivítala, že se s ním máma rozvedla. Otec nyní žije opět pod svou matkou, babičkou, která mu vždy poroučela, co má dělat. Natálie je s tím prý vypořádána, odpustila mu, vše je v pořádku.

Jenže mně Bůh řekl "vydělilas, odstranilas ho ze svého srdce". Rozplakala se. "Je to tvůj otec." Ještě více. "Bůh tě sem zavolal, protože tě chce požádat, aby jsi ho opět přijala do svého srdce."

Plakala. Bolelo to. Vzpomínala na to, co vyváděl, když ještě byl u nich.

Bránila se tomu. Měla před sebou scény, co dělal předtím doma.

"Natálie, Bůh nemluví do domu, ale do srdce. Zatím." Dal jsem jí dvě možnosti. Buď může nyní odejít a její život bude pokračovat její cestou, nebo se budeme za ni modlit, aby jí dal Bůh sílu milovat. Milovat otce už ne lidskou, ale vyšší láskou.

Zůstala.

Bůh z ní udělal bojovnici. Bojovnici za spásu i otcovy duše. A pak jiných duší. To jho, které dobrovolně přijala, ji však nezničí, protože jí ho bude nést Ježíš. A přitom ji bude učit milovat, jak on miloval. Lehké břemeno lásky. Od ní chtěl rozhodnutí, zda si ho chce vzít, nebo ho odmítne.

Rozhodla se dobře. Ona o tom totiž nevěděla, ale její nedokonalé rozhodnutí by ji dohnalo někdy později; možná v jejím manželství. Každý náš skutek nelásky nás "dožene". Zde stále platilo "Cti otce svého i matku svou". Od toho osvobození není.

Když ona ho pozvedne svou láskou (Tati, mám tě ráda), přijde na řadu její matka. Tu Bůh pak také postaví před rozhodnutí.

Bůh umí jen milovat.

Poslední přišel David. Skrze něj chtěl Bůh každému říct "Já jsem Bůh společenství". Říkal nám, že ztratil vztah s Otcem. Byl více než tři roky po svém obrácení. A během toho času zažíval jeho vedení, jeho blízkost. Teď to bylo jako stav "přestřiženého kabelu". Napojení na Boha se ztratilo.

Po hlubším rozhovoru se ukázalo, že se mu rozpadá společenství křesťanů, ve kterém i aktivně sloužil na chválách a jinde. Druzí najednou měli všechny možné zájmy a výmluvy, proč nemohou / nechtějí se sejít k modlitbám ve Společenství. Tak mu Bůh během modlitby řekl, že on spolu s těmi, kterým to ještě leží na srdci, má být tím výhonkem z mrtvého, pokáceného stromu, ze kterého si vybuduje a obnoví společenství.

A pak se mu i obnoví vztah s Bohem. Kabel bude znovu "napojen" na Zdroj života.

Náš Bůh je Bohem společenství.

Proto Trojice - Otec, Syn a Duch svatý.

Po službě jemu mi zase nabídl službu on - že mě odveze ve svém autě na ubytovnu. Byla jedna hodina po půlnoci. Souhlasil jsem, aspoň s ním budu moci pokračovat v rozhovoru.

Byla to opět krátká noc. Vzpomněl jsem si, co mi den předtím zavolala manželka. Hlas měla rozrušený. Pochopil jsem hned, že se stalo něco vážného.

Satan zaútočil na naši rodinu. Stalo se to ještě v pátek dopoledne. Vracela se se všemi našimi pěti dětmi od zubaře domů. Na kolech. U jedné těžší křižovatky se rozhodla z nich slézt a přejít přes přechod pro chodce.

Dobře viděla, jako i ostatní čekající na zelenou, jak jedna dodávka chtěla ještě přejet na žlutou, ale už blikla červená. Auta v jiném směru se okamžitě daly do pohybu a nákladní automobil zastavil v křižovatce, částečně na přechodu.

Nehýbalo se a chodci měli zelenou. Všichni čekající se pustili přes přechod. Poza dodávku. I moje manželka s dětmi, Samko (6) vsedl i na svůj bicyklík, odrážel se nohama. Nepřešly ještě všechny děti a řidič se rozhodl couvat. Samka neviděl. Narazil do něj a povalil ho na zem. Syn spadl na vozovku a ocitl se přesně pod jeho zadním kolem. Dále couval.

Manželka mi pak vyprávěla, jak asi před dvěma týdny přišel Samko k ní do postele a mluvil o snu, který ho vyděsil. Padal do tmy a přestože volal na mámu, máma mu nepomohla. Manželka přemýšlela, co to může znamenat a k čemu ji Bůh volá.

Začala se už tehdy aktivně modlit za ochranu našeho syna a prohlašovala, že Bůh je silnější než Zlý. Prosila Pána, aby mu poslal anděly strážné na pomoc. A také prosila o přímluvu patrony naší rodiny, aby se za našeho syna přimlouvali v nebi. Takto se modlila několik dní. I ve čtvrtek znovu intenzivně pocítila, že se má modlit na tento úmysl.

A Bůh neodepřel ochranu našemu malému synovi, který nosí jméno proroka. Jak Samko padal i s kolem, šikovně v poslední vteřině vytáhl nohu z pedálu a utíkal za mámou po přechodu.

Řidič si stále ničeho nevšiml a vjel kolem na kolo. Pokud by Samko nohu nevytáhl, tak mu ji rozdrtil kolem, nemluvě o jiných důsledcích; možná by ho zabil. Zlomek vteřiny od velkého neštěstí.

Když se řidič vylezl podívat, co se stalo a uviděl pokřivený bycyklík pod kolem dodávky, vlasy mu na hlavě vstávaly. Lidé se sešli a ukazovali s hrůzou na dvě kola. Velmi se lekl, sliboval všechno, nabízel peníze. Neviděl dozadu.

Manželka se na to všechno musela dívat a jen tři krát vykřikla jméno Ježíš, ve kterém je veškerá naše spása a záchrana. Ježíš věděl, co má dělat, měl všechno pod kontrolou. Zasáhl. Vnukl Samkovi rychle vytáhnout nohu, nebo mu ji sám vytáhl.

Manželka je přesvědčena, že to mělo souvislost s tím snem. Rovněž cítila, že bylo třeba se vzepřít Zlému, což i udělala. Prohlašovala, že Bůh je silnější než satan. Díky Pánu, nechť je oslaven Bůh.

Když jsme ve službě Bohu, buďme připraveni i na útoky Zlého. Cítí, že mu více škodíme. Spolupracujeme s Bohem na zmenšování jeho temného království, Pán mu vytrhává duše - to ho trápí a s tím se nespokojí. Nebo kazíme jeho práci, kterou si on připravuje lidi na závěrečný krok. Smrt duše. To nastává tehdy, když duše přestane věřit. Nebo se přímo postaví proti Bohu jako Lásce. Když ji naplní nenávistí. Satan prohrál a už se jen snaží, aby prohrálo co nejvíce duší s ním. Nezapomínejme vedle útočné i na obrannou válku. Nezapomeňme se modlit o ochranu nás a našich rodin, všeho, na co ďábel může zaútočit. Ale nikdy to služebníky nemůže vést ke strachu nebo k odchodu ze služby. My jsme na straně Vítěze. Porážka patří Poraženému.

Štefan Patrik Kováč, ThLic

autor knih "Život v Božím požehnání" (2014) a "Život s Bohem" (2015), připravuje se: "Toto je skutečná Afrika" (listopad / prosinec)

P.S. Pokud vás svědectví zaujalo, prosím o sdílení, přátelé.

Kontakt: www.facebook.com/s.p.kovac



Převzato z www.mojakomunita.sk/web/spkovac/blog;...,
článek z 9.10.2015 naleznete zde.