Dítě může z každodenní modlitby zjistit, kdo je Bůh, kým je on pro nás a my pro něj. Začít mluvit o Božích vlastnostech je zbytečné, protože je to pro dítě příliš abstraktní. Není třeba začínat s definicemi, ale skočme s dětmi rovnou do modlitebního života - do života děkování a proseb. Nechme dítě mluvit vlastním jazykem, modleme se spolu pravidelně a společně se učme, že modlit se dá kdykoliv a kdekoliv.
Nechme dítě mluvit s Bohem, i když zcela neví, kdo Bůh je
Podobně, jako kdybychom se chtěli malého dítěte zeptat, kdo je máma. Asi nám neřekne nějakou sociologickou poučku, ale to, kým je pro něj a pravděpodobně jmenuje nějaké konkrétní věci, jak se jeho máma projevuje - máma je ta, která mi vaří jídlo; máma je ta, která mě má ráda, i když jsem zlobivý ...
S Bohem můžeme spokojeně mluvit, i když ve věcech o něm nemáme úplně jasno. Není třeba začínat definicemi, ale skočme s dětmi rovnou do modlitebního života, do života děkování a proseb.
Pokud se rodiče modlí, potom by přirozeně měli dítě již od narození (a prostřednictvím modlitby rodičů již od početí) vést ke společné modlitbě. Pro dítě nebude modlitba nic divného, když jste se při něm modlili už od kolébky. Dítě samo nenapadne nejprve se zeptat, kdo je ten Bůh, a pak s ním začít mluvit. Pro dítě není důležité, kdo je Bůh, ale kým je pro něj, jak souvisí s jeho životem - to se sice také přímo nezeptá, ale prostřednictvím jeho modlitby zpozorujete, že má tendenci prosit a děkovat za věci, které se ho přímo týkají.
Nechme dítě mluvit vlastním jazykem
Je třeba pamatovat na to, že pokud chceme docílit, aby se dítě opravdu modlilo, musíme mluvit jeho jazykem a nechat ho, aby mluvilo svým jazykem. Pokud Miško poděkuje za to, že se ráno tak dobře vyčůral a prosí o to, aby byly na oběd palačinky, je to v pořádku. Může nám to být směšné, ale tímto naše dítě žije. A přestože nejsem mluvčí Pána Boha, jsem přesvědčena o tom, že chce být součástí i tohoto Miškova dětského života. To nejhorší, co bychom mohli udělat, je okřiknout ho, že se takové věci do modlitby nehodí. Není to pravda. Říká se, že papír zvládne všechno. Modlitba je na tom podobně - dokáže obsáhnout všechny aspekty života.
Modleme se s dítětem pravidelně
V modlitebním životě je důležitá pravidelnost. Ranní a večerní modlitba a modlitba při společném jídle je pro rodinu velmi dobrý základ. Pomodlit se pouze jednou za čas nestačí, pokud chceme, aby byl Bůh součástí naší rodiny.
Ráno je příležitost děkovat za nový den a prosit o vše, co v ten den potřebujeme. Děkováním za dobrou snídani či večeři se dítě naučí, že Bůh má něco do činění s tím, že naplňuje mé potřeby, že mi dá jídlo, když jsem hladová. Staršímu dítěti můžeme snadno vysvětlit, že Bohu děkujeme za jídlo proto, neboť On je ten, který ví, co potřebujeme, a stará se o nás, že příroda, ze které máme potraviny, je dar, který jsme si sami nevytvořili, a tedy za něj děkujeme někomu jinému. Ráno také můžeme a máme prosit o Boží požehnání do všeho, co nás čeká. Můžeme se modlit za lidi, se kterými se máme v ten den setkat, za těžké události, které na nás v ten den čekají. Můžeme prosit anděla strážného o ochranu našeho života.
Večer je třeba děkovat za všechno dobré, odprosit za zlo, které jsme způsobili, a můžeme se také společně modlit o ochranu během spánku.
Naučit se modlit pravidelně není snadné, ale uvidíte, že to bude pro vás každým rázem jednodušší a přirozenější.
Naučme dítě, že modlit se dá kdykoliv a kdekoliv
Pokusme se naučit své dítě, že se může modlit všude. Nemusí to být pouze v kostele či před jídlem. Modlit se může v autobuse cestou ze školy, při venčení pejska, když se koupe, když s vámi nakupuje ... Může nějakou modlitbu říct nahlas, nebo si povídat s Bohem v tichosti. Samozřejmě, záleží na věku dítěte - jakým způsobem se zvládne samo modlit a jak jej k tomu povzbudit.
Nejlepší, i když asi ne nejjednodušší je, aby začal rodič. Když spolu nakupujete, poděkujte nahlas před dítětem Bohu za to, že si můžete koupit jídlo, za to, že se o nás Pán Bůh tak stará. Můžeme ráno cestou do školky nahlas poděkovat Pánu Bohu za slunce, které vyšlo a za to, že je takový krásný den. Jednoduše udělejme Boha součástí našeho života. Nejen soukromě v myšlenkách, ale tak, aby naše děti měly šanci dozvědět se o našem vztahu s Bohem a že má něco společného s naší rodinou. Uvidíte, že modlit se s dětmi je dobrodružnější, než by se mohlo zdát.
Autor: Diana Hricová
Převzato ze
zastolom.sk, 5. října 2015,
článek naleznete
zde.
