Narodila jsem se na západním Slovensku jako druhá v pořadí z pěti dětí.
Máma nás brávala do kostela, ale pamatuji si, že jsem tam nechodila ráda, protože to dlouho trvalo, bolely mě nohy, když jsme museli stát a nesměli se ani pohnout.
Ani moje starší sestra tam nechodila ráda a jednou, když byla Velká noc a modlili jsme se při Ježíšově hrobu, řekli nám, abychom políbili jeho rány. Sestra radikálně odmítla a řekla, že nechce onemocnět a já jsem po ní opakovala jako papoušek.
Když jsem měla asi 3 roky, dostala jsem v kostele první záchvat migrény. Přestala jsem vidět a museli mě z kostela vynést. Venku mi "proplivali" oči, protože některé ženy věřily, že jsem "uřknutá." Byly to velmi špatné, pohanské, okultní zvyky, a tak jsem se nevinně, již ve věku 3 let, dostala do osidel ezoteriky - tedy na půdu zlého. Záchvaty migrény pokračovaly. Když jsem byla svědkem častých, nočních rodičovských hádek, vystrašená otcovými zlostnými řečmi, když máma prohlásila, že skočí pod auto - ohlásila se migréna, při které jsem přestala na nějaký čas vidět. Postupně se mé srdce uzavřelo, zatvrdlo. Cítila jsem se opuštěná, nemilovaná, sama.
První sv. přijímání a biřmování jsem ještě musela absolvovat, ale pak všechno skončilo. Neměla jsem v srdci nic, co by mě táhlo do kostela.
Odešla jsem studovat daleko od mých rodičů, jen abych měla klid. V těchto studentských letech jsem se cítila volná, svobodná. Stal se ze mně rebel. Poznala jsem hodně chlapců, měla několik známostí, chodila všude možně, nikoho jsem však nemilovala, jen jsem je využívala a dělala si s každým klukem, co jsem chtěla.
Uplynulo pár let. Jednoho dne jsem poznala muže, který ve mně způsobil úplný obrat. Zamilovala jsem se do něj, do jeho dobrotivého srdce, do jeho laskavosti, něžnosti. Vzali jsme se jen na radnici a bylo nám spolu velmi dobře, rozuměli jsme si. Žila a pracovala jsem v cizině, a abych se vyhnula placení církevních daní, tak jsem z ní oficiálně vystoupila. Nechtěla jsem podporovat něco, co mě nezajímalo a v co jsem nevěřila.
Byla jsem vedoucí laboratoře a zde byla jedna pracovnice z Chorvatska, která mi jednou, jen tak mezi řečí, řekla: "Víš o tom, že se v Bosně a Hercegovině zjevuje již několik let Panna Maria? Zůstala jsem s otevřenými ústy stát jako přikovaná. Nevěřila jsem tomu, ale v srdci jsem pociťovala velký strach. V momentě jsem si uvědomila všechny špatné věci, které jsem udělala a pomyslela si, co když je to pravda, co udělám? To nemůže být pravda! Vždyť je to absurdní! Po chvíli jsem se uklidnila a vyhodila všechno z hlavy.
Záchvaty migrény nepřestávaly a opakovaly se stále častěji. Chodila jsem po lékařích, ale nikdo mi neuměl pomoci. Jednou mi jeden známý poradil lékaře - homeopata a takto pokračovala moje cesta po nebezpečné půdě. Jelikož mi ale nic nepomáhalo, šla jsem dál a začala se "léčit" u jedné bioenergetičky. Měla jakési podivné přístroje, kterými měřila moje energie a blokády, a se svými "zázračnými" kapkami se snažila přeměnit moje negativní energie v pozitivní. Nikdy k tomu nechybělo kyvadélko. Časem jsme se staly přítelkyněmi. Naučila jsem se zacházet s kyvadlem, cvičila jsem jógu, nechala si dělat akupunkturu, sem tam reiki a tak jsem stále hlouběji a hlouběji padala do propasti zlého, do ezoteriky. Nevěděla jsem, že existují zlí duchové, nevěděla jsem nic ani o milosrdném laskavém Bohu. Chtěla jsem být jen zdravá.
Mezitím můj manžel změnil práci, stal se manažérem a ani jsme nezpozorovali jak, vetřel se do našeho života jakýsi neklid. Čím víc jsem se věnovala ezoterice, tím více se můj muž věnoval své nové práci a svým zákazníkům. Neměli jsme už ani na sebe čas a ani trpělivost a chuť něco vysvětlovat, a začali jsme být vůči sobě nervózní. Jednou ráno mi oznámil, že on už takhle nemůže žít, přestože mě miluje, nemůže se mnou žít a musíme se rozejít.
Nevěřila jsem tomu, začala jsem se třást, zhroutila jsem se. Plakala jsem v kuse 3 dny. Ležela jsem v posteli bez spánku, uplakaná, opuštěná, když jsem najednou zaslechla jemný, mužský, laskavý hlas: DŮVĚŘUJ MI! Pomyslela jsem si, komu to mám důvěřovat. Tehdy jsem najednou zatoužila jet do Medžugorje. Ale na koho se obrátit? A kde je vlastně to Medžugorje? Zavolala jsem mé neteři, která ve svém mladém věku, opuštěná manželem, měla také velké problémy a byla podobně namočená v esoterice jako já. V květnu roku 2005 jsme obě cestovaly do Medžugorje.
... my máme našeho Pána, který je mocnější
a který je připraven nám pomoci,
když ho o to poprosíme ...
Večerní program v kostele byl zajímavý, začala jsem si všímat lidí, jak se chodí zpovídat, jak přijímají "oplatku", jak jsou veselí a radostní. Všichni drželi v rukou růžence, tak úplně normálně, jakoby to bylo to nejpřirozenější na světě. Ptala jsem se sama sebe: Kde to jsem? Co je to za svět? Najednou mi bylo jasné, že Bůh existuje, že všechno, co jsem si dosud myslela a dělala, za čím jsem se hnala je nula, že je to blud. V tom jsem pocítila touhu být taková, jací jsou tito lidé! Začala jsem plakat a plakat, slzy mi tekly po všechny dny v Medžugorji, při každé mši sv. Dva přátelé, kteří byli již vícekrát v Medžugorji, mě přemluvili, abych šla s neteří na kopec Križevac a to v noci. Namítala jsem, ale nedali se odbýt a vyrazili jsme. Když jsme konečně asi po 3 hodinách vyšli ke kříži, pocítila jsem nepopsatelný klid a štěstí.
Věděla jsem, že chci žít s Bohem, že ho potřebuji a toužím s ním kráčet životem a nikdy ho neztratit. Při nočním zjevení na Podbrdu jsem slíbila Panně Marii, že začnu měnit svůj život. Cítila jsem při tom klid, poprvé v životě opravdu pokoj.
V den mého návratu z Medžugorje přišel můj manžel z práce relativně brzy. Našel mě úplně změněnou - klidnou a radostnou. Začal se na všechno vyptávat, já jsem vyprávěla, on poslouchal a začal o všem přemýšlet. Od té doby náš život začal znovu.
Do Církve jsem vstoupila v listopadu 2005 a 4 měsíce jsem dala manželovi na rozmyšlenou, jestli souhlasí s uzavřením manželství v kostele. A on, přestože ještě nevěřící, souhlasil. 22. dubna 2006 v sobotu před svátkem Božího Milosrdenství, byl náš velký den a naše svatební cesta vedla do Fatimy.
Začala jsem chodit na duchovní cvičení, kde jsem se dozvěděla, jak jsou okultismus a esoterika nebezpečné pro člověka a jeho duši a jak se toho musíme všeho zříci.
Esoterikou a okultismem se zavazujeme zlému a pohybujeme se na jeho území a tím se mu zadlužujeme. Když se chceme vrátit na správnou cestu, na cestu s Pánem, začne si zlý na nás nárokovat, protože jsme se zadlužili. Začne dluh vymáhat tím, že nám způsobuje mnoho problémů - rozbíjí manželství, přivádí do neštěstí celé rodiny, způsobuje nemoci a vše jen to nejhorší.
Mnoho těchto tzv. esoterických léčitelů má v ordinacích vyvěšené sv. obrazy, kříže, růžence, a tím lidi klamou, předstírají, že je to Boží a my, slabí lidé, na to náletíme, a tak upadáme do jeho pasti! Každý z těchto léčitelů pracuje se zlými duchy, kteří mají za úkol nás zničit a dostat naše duše do zatracení. Jenže my máme našeho Pána, který je mocnější a který je připraven nám pomoci, když ho o to poprosíme.
Děkuji Pane za tvou lásku a za nový život s tebou. A děkuji ti i za tvou a naši Matku.
Důvěřuji Ti, Pane!
Helena
Převzato z
http://medjugorje.sk/,
článek z 15. 4. 2015 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 23. 9. 2015; 25. 6. 2016 - 838; 9. 6. 2021 - 5973; 17. 9. 2021 - 6311 přečtení)
Některé články na podobné téma:
Otec James Manjackal: Co je špatného na homeopatii?
Svědectví, životní příběh lékařky - homeopatičky
Video: Marián Kuffa: Jaký postoj zaujmout k homeopatii a dalším metodám
Jak mě podvedla homeopatie (video) + Okultní praktika - homeopatie (článek)
Bolestná cesta návratu - Markéta Armstorferová, mistryně reiki, se po létech bloudění vrací
O účinnosti homeopatie na kongresu lékarů
Homeopatie-logické rozpory?
Téma: OKULTISMUS
