Vatikán. „Nedaleko hrobu sv. Petra žije obdivuhodný stařec, který po osm let vedl církev, a jeho jedinou starostí nyní je modlit se za ni. Činí to s nasazením, ale bez úzkosti, s vědomím, že papežové pomíjejí, ale církev trvá, a až do konce času bude znít povzbuzení Toho, který je její pravou Hlavou i Tělem, určené nám, malověrným: Neboj se, malé stádce, tato loďka se nepotopí, všem bouřím navzdory se udrží na vlnách až do mého návratu.“
Tak završuje své vyprávění o návštěvě u emeritního papeže
Vittorio Messori. Kdysi se vídali často. Napsali spolu Zprávu o stavu víry. Časté kontakty se přerušily, když se kardinál Ratzinger stal papežem. Před týdnem jej emeritní papež pozval do své rezidence ve Vatikánských zahradách. Messori se nyní rozhodl podělit se o svou zkušenost, aby – jak naznačuje – povzbudil své čtenáře.
Benedikt XVI. si přál slyšet, jak Messori hodnotí současnou situaci v církvi. Poslouchal pozorně a jediným jeho komentářem byla slova: „
Já se mohou pouze modlit“.
Italský spisovatel se emeritního papeže zeptal, zda by nechtěl po vzoru Ciceronově sepsat traktát o stáří, ovšem z křesťanské perspektivy. Také proto, aby se připomněly poslední věci člověka, které upadají v zapomnění v církvi, která se - spíš než o věčnou spásu - stará o blahobyt pro všechny na tomto světě.
Benedikt XVI. přiznal, že by to bylo velmi užitečné. Připomněl, že nejednou kritizoval zapomínání na smrt, příští svět a na to, co náš čeká „potom“. Sám se však na traktáty necítí, jednak pro nedostatek sil, ale také proto, že by se – jak řekl – nedovedl povznést nad teologickou rozvahu ve filosofických kategoriích. „Své povinnosti vůči církvi a světu se snažím dostát v modlitbě, která mi naplňuje celý den,“ řekl Benedikt XVI.
(job)
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek ze 17. 9. 2015 naleznete
zde.
