Ke svátku Jména Panny Marie (12.9.) nabízíme úryvek z kázání sv. Bernarda z Clairvaux (1090/91-1152), Učitele Církve, ve kterém vykládá význam označení Marie jako "Hvězdy mořské".
Promluvme též několik slov o tomto jméně, jež znamená hvězda mořská[1] a jež se Matce Panně připisuje skutečně velmi vhodně. Její přirovnání k hvězdě je vhodné a přiléhavé, poněvadž jako hvězda vysílá paprsek, aniž by tím byla porušena, tak i Panna porodila Syna, aniž by ji porušil.
Jako paprsek nezmenšuje zář hvězdy, tak ani Syn nezmenšil neporušenost matky. Ona je vznešená hvězda vzešlá z Jákoba, jejíž paprsek ozařuje celý svět, jejíž zář se skvěje i na nebi a proniká i do podzemí, dokonce prosvětluje i zemi a zahřívá více mysl než tělo, hýčká, svlažuje
ctnosti a vysušuje neřesti.
Ona je vskutku přeslavná a vznešená hvězda, nutně vyzdvižená nad toto rozsáhlé a obrovské moře, kdy se skvěje zásluhami a září příklady.
Ó, kdokoliv poznáváš ve veletoku světa, že nekráčíš po pevné půdě, ale spíše se zmítáš v bouřích a vichřicích, neodvracej se od záře této hvězdy, abys nezmizel v oné bouři.
Jestliže se na tebe ženou vichry pokušení, narážíš-li na skaliska útrap, pohlédni na tu hvězdu, vzývej Marii.
Jestliže se zmítáš ve vlnách pýchy, ctižádosti, jestliže toneš ve vlnách nactiutrhání a řevnivosti, obrať se k té hvězdě, volej Marii.
Jestliže hněv nebo pýcha nebo nástraha těla ohrožuje lodičku tvé mysli, vzhlédni k Marii.
Jestliže znepokojen tíhou vin, zmaten ošklivostí svědomí, přestrašen hrůzou soudu toneš v hlubinách žalu a v propasti zoufalství, vzpomeň si na Marii.
V nebezpečích, úzkostech i pochybách pamatuj na Marii, vzývej Marii.
Nechť neumlká její jméno na rtech, nechť neumlká v srdci; a abys dosáhl pomoci její přímluvy, neopouštěj příkladu jejího života.
Když ji následuješ, nezajdeš na scestí, když ji vzýváš, nezoufáš, když ji máš na paměti, nezbloudíš. Když ji máš ve svém srdci, neklesneš, když ji máš za ochránkyni, nebudeš v nejistotě, za jejího vůdcovství dojdeš k cíli, a tak sám na sobě poznáš, jat vhodně bylo řečeno: „
A jméno té panny bylo Maria" (Lk 1,27).
Avšak je třeba na chvíli ustat, abychom nechtěli již zde, teprve na cestě, nořit svůj pohled do jasu takového světla. A abych užil slov apoštola, „
je pro nás dobré, že jsem zde"[2], a s něžností v mlčení rozvažujme nad tím, co nepostačí vyložit pracná řeč.
(Homilie na Missus est, II,17.
Zdroj: České dominikánská provincie, revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 2, 1926.
S ohledem na latinský originál upraveno redakcí RTh.)
Více o sv. Bernardovi z Clairvaux (1090/91-1152) zde.
Převzato z
www.theofil.cz,
článek z 6. 9. 2010 naleznete
zde.
