Zamyšlení nad evangeliem 24. neděle v mezidobí.
Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnice u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby o tom nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech, že vstane zmrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“ (Mk 8,27-35)
Bůh chce naši spásu. Sv. Jan o tom píše: Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Syn Boží přišel mezi nás. Když měl třicet let, začal učit izraelský lid svatým pravdám. S nevšední láskou se skláněl přitom nad jeho tělesnou i duševní bídou. Vrcholem jeho lásky byla jeho dobrovolná oběť za nás na kříži a tak nás vykoupil.
Mnoho bylo těch, kteří znali Pána Ježíše a poslouchali jeho slova. Všichni v něj však neuvěřili, ani nepochopili všichni jeho lásku. I apoštolové, které si Pán vyvolil, jen zvolna chápali jeho učení. Když Petr slyšel mluvit Pána o blízkém umučení a smrti na kříži, hleděl na něj nechápavě.
Ve své lásce si vzal Mistra stranou a domlouval mu. Pán Ježíš si však zvolil utrpení, smrt na kříži a naše vykoupení za cíl svého života. Taková byla vůle nebeského Otce. Od toho jej nikdo nesmí zrazovat. Proto přede všemi tak přísně kárá toho, kterému jen krátce předtím dal tak velký příslib, a kterého pro silnou víru nazval Skálou: Jdi mi z očí, satane, protože nechápeš, co je Boží, ale jen, to co je lidské.
V lidských očích zůstal kříž vždycky tajemstvím. Kříž a utrpení vůbec se vždycky protivily lidské mysli. Pro židy byl Kristův kříž pohoršením, pro pohany bláznovstvím, pro povolané od Boha je kříž projevem Boží moci a moudrosti. Pán Ježíš svým křížem dobyl svět. Stalo se to tehdy, když položil svůj život na kříži za naši spásu. Tehdy dokázal, jak nás miluje. Nikdo nemá větší lásku, než když dá život za své přátele. Od té doby je kříž znamením spásy, křesťanské naděje a zárukou našeho vítězství. Od té doby miliony zraněných duší pohlížejí na kříž s vírou a nalézají v Kristově kříži posilu ve vlastním utrpení. Tak se plní slovo Kristovo: Až budu vyzdvižený od země, potáhnu všechny k sobě. Učení o vykupitelské ceně Kristova utrpení a smrti na kříži stalo se radostným učením naší víry.
každý člověk na světě musí více či méně trpět. Blaze tomu, kdo ví, proč trpí. A právě naše víra, sám Pán Ježíš nás učí, proč trpíme. On sám nám staví před oči svůj kříž jako jedinou cestu spásy: Kdo chce přijít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne!
Naším pozemským cílem je dostat se jednou k Bohu. Pokud jsme v těle, cítíme se od něho daleko, nevidíme je, jen v něho věříme. Vidíme jej jakoby v zrcadle. Tímto zrcadlem je stvořený svět – v něm se zrcadlí Bůh. Bezprostředně budeme Boha vidět, poznávat a z něho se radovat až ve věčnosti. On je naše jediné, pravé a vrcholné štěstí.
Jde nám o věčný cíl. Utrpení a kříž nepocházejí od Boha. Bůh je nestvořil, pouze dopouští. Je pokáním za hřích. Těm však, kdo Boha milují, všechno prospívá k dobrému. Boží úmysl je, aby utrpení bylo ohněm, který vypálí z naší duše všechno zlo, odvrátí nás od hříchu a přivede nás k našemu poslednímu cíli, Bohu. Sv. Pavel říká: Láska Kristova nás pudí, abychom dovedli ochotně pracovat, odříkat si a trpět spolu s ním. Jen tak budeme s Kristem oslaveni, když budeme s Kristem také trpět. Když vidíme Božího Syna se zmítat v strašlivém utrpení, odvážili bychom se odporovat tomu, že i nám chce dát účast na svém utrpení? Dělá to proto, abychom jednou mohli mít účast na jeho slávě.
Tak dovedeme pochopit, proč dopustil Pán Ježíš, aby trpěla i jeho svatá Matka, kterou tolik miloval. Dovedeme pochopit mnohé svaté duše, které s odevzdaností do vůle Boží nesly své těžké kříže a nepředstavitelná utrpení. Oni dokonce dovedli zpívat své Magnificat tehdy, když je Bůh zkoušel utrpením. Známý P. Pio říkával o sobě: Trpím tehdy, když netrpím.
To je projev opravdové svatosti. Svým apoštolům předpověděl Pán utrpení. O sv. Pavlu se vyslovil: Já mu ukážu, co musí vytrpět pro mé jméno. – Krásná slova slyšela od Božího Spasitele sv. Markéta Marie: Přijmi kříž, nejdražší záruku mé lásky, jakou jen v tomto životě mohu někomu udělit.
Bůh nás miluje, proto nám podává svůj kříž. Utrpení nás má očistit a přizpůsobit, abychom jednou mohli hledět tváří v tvář neviditelnému Bohu, na nějž hledět touží andělé. Když budeme často uvažovat o Kristově utrpení a sami budeme trpělivě snášet své osobní bolesti, přesvědčíme se o pravdivosti slov sv. Pavla: Utrpení tohoto času nejsou ničím proti budoucí slávě, která se zjeví na nás.
