Hlavním cílem služby Církve katolickým rodinám, manželstvím a dětem by měla být ochrana před těžkým traumatem způsobeným rozvodem, a také pomoc těm, kterých se již rozvodové trauma dotkla. Rozvodová epidemie postihla miliony věrných katolických manželů a nevinných dětí po celém světě. A bohužel, děje se tak i
Sv. Jan Pavel II. dal Církvi vynikající příručku, která má pomoci katolickým rodinám - včetně těch, které jsou rozvedené, znovu sezdané a nesmířené s Církví. Tato příručka se jmenuje
Úloha křesťanské rodiny v dnešním světě. Je to apoštolská exhortace, která je plodem uvažování biskupů shromážděných na měsíc trvající biskupské synody o rodině konající se v roce 1980.
Hlavní otázka, kterou na Synodě o rodině přednesl kardinál Kasper - podporovaný jinými synodálními otci - je pastorace rozvedených katolíků, kteří se podruhé vzali. Taková pastorace, která by nově sezdaným katolíkům umožňovala přijímání Eucharistie bez dalšího smíření s Církví.
Ohledně pomoci těmto rodinám, sv. Jan Pavel II. v 84. bodě exhortace
Úloha křesťanské rodiny v dnešním světě poskytl Církvi a jejím pastýřům hodně porozumění a moudrosti.
Napsal: "
Společně se Synodou vyzývám pastýře i celé společenství věřících, aby rozvedeným pomáhali a starostlivou láskou usilovali zbavit je pocitu, že jsou odloučeni od Církve, neboť i oni, jako pokřtění, mohou a vlastně se mají účastnit na jejím životě. Je třeba je povzbuzovat, aby poslouchali Boží slovo, účastnili se oběti mše svaté, vytrvale se modlili, konali skutky lásky a napomáhali akcím místního společenství ve prospěch spravedlnosti, vychovávali své děti v křesťanské víře, pěstovali ducha kajícnosti a skutky pokání, a tak si den co den vyprošovali Boží milost."
Sv. Jan Pavel II. [vlastně] kritizoval myšlenky kardinála Kaspera, který chce upustit od dvou tisíc ročního morálního učení Pána a jeho Církve. Napsal: "
Přitom však Církev setrvává ve své dosavadní praxi založené na Písmu svatém, že nepřipouští k eucharistickému přijímání ty věřící, kteří se po rozvodu znovu vzali. Sami totiž brání tomu, aby byli připuštěni, protože jejich stav a životní okolnosti jsou v objektivním rozporu s tím svazkem lásky mezi Kristem a Církví, který se právě v Eucharistii naznačuje a uskutečňuje. Kromě toho je tu i jiný zvláštní pastorační důvod: kdyby se takové osoby připustili k Eucharistii, věřící by to uvedlo do pochybností a nejistoty ohledně učení Církve o nerozlučnosti manželství."
Další moudré názory nabízí i takovýmto rodinám a jejich dětem. Tyto páry by měly "
vést takový život, který není v rozporu s nerozlučitelností manželství. To ve skutečnosti vyžaduje, aby se muž a žena - kteří z vážných příčin, jako je například výchova dětí, nemohou splnit požadavek vzájemného rozchodu - zavázali, že budou žít v naprosté zdrženlivosti, čili zdrží se aktů, které jsou manželství vlastní ".
Toto učení jednoho z nejdůležitějších dokumentů v Církvi o katolické rodině od svatého Jana Pavla II. ukazuje, že se Církev snaží rozvedené a znovu sezdané páry (které se ještě nesmířily s Církví) a jejich děti milovat, sloužit jim a chce pro ně to nejlepší. Není to tak, jak nedávno prohlásil papež František; totiž, že by je Církev "
... (rodiče) držela v odstupu od života komunity, jakoby byly exkomunikovaní?". (Slovenský text celé audience
zde.)
[Z kontextu celé audience z 5. srpna 2015 je jasné, že papež František narážel na konkrétní jednání v jednotlivých partikulárních církvích a farnostech, v nichž se věřící takových rozvedených lidí straní až tak, že to těmto lidem jen více ubližuje; pozn. překl.]
Jen těžko lze pochopit, proč Svatý otec ve svém nedávném prohlášení neodcitoval vynikající a soucitný příspěvek týkající se pomoci těmto rodinám pocházející od svatého Jana Pavla II.
Jednou z nejnáročnějších a nejbolestivějších věcí v rámci mé čtyřicetileté práce klinického psychiatra byla tato: pokoušet se pomáhat dospívajícím, mladým dospělým a věrným manželům, které těžko traumatizoval rozvod. Psychologie zdokumentovala, že z rozvodu vznikají doživotní zranění - a to zejména u mladých mužů, u kterých se objevují potíže při úspěšném prosazení se ve škole a v práci.
Další kritika Svatého otce vůči Církvi a jejím kněžím, kteří tyto mladé zraňují "
dalšími břemeny, kromě těch, které děti v těchto situacích už [i tak] musejí snášet" je zcela nejasná a je v rozporu s mými čtyřicetiletými klinickými zkušenostmi s takovými rodinami.
[Z celého textu audience papeže Františka vyplývá, že mluví o tom, že další odmítání takových rodin ze strany Církve, by mohlo tyto mladé jen více zranit a odradit je od zapojení v Církvi a od praktikování víry, pozn. překl.]
Mladí z takových rodin jsou do života farností běžně přijímáni a mají účast na svátostném životě a mnoha aktivitách pro mládež, jestliže je k tomu rodiče povzbuzují. Bohužel, rozvod vážně poškozuje duchovní život a praktikování víry dětí [zažívajících] rozvod, což Elizabeth Marquadt popsala ve své knize "
Between Two Worlds: The Inner Lives of Children of Divorce" ("Mezi dvěma světy: Vnitřní život dětí rozvodu"). Právě tato psychická zranění pocházející z narušené důvěry a následné zlosti mladé drží daleko od Církve.
Doktor Norval Glenn, dlouhodobě uznávaný odborník na rodinu z
University of Texas v úvodu ke knize E. Marquadtové napsal: "
Dospělých s emocionálními problémy je asi třikrát více mezi těmi, jejichž rodiče se rozvedli než mezi těmi, kteří pocházejí z úplných rodin.
Jakkoliv velký úspěch v dospělosti nedokáže vykompenzovat nešťastné dětství nebo vymazat vzpomínku na bolest a zmatek rozděleného světa dítěte po rozvodu."
Hlavní příčinou zranění katolické mládeže a oddaných manželů pocházejících z rozvedených rodin byla 45 let trvající neschopnost vyučovat katolíky o pravdě obsažené v dokumentu
Humanae Vitae.
Antikoncepce zvyšuje manželskou nedůvěru, úzkost, hněv, sobectví a konflikty v komunikaci. Antikoncepce je způsobem, jak jazykem těla manželovi nebo manželce říci, že "ti odpírám své celkové sebedarování a nesvěřím ti svou plodnost". A tak osobní výpovědi i statistiky potvrzují, že toto vážné rozhodnutí - v rozporu s růžovými předpověďmi o větším rodinném štěstí, kterého se dočkáme po legalizaci antikoncepce - podkopalo u manželských partnerů základy dávání a přijímání lásky.
Manželský růst od "já" k "my", který sv. Jan Pavel II. popisuje jako jeden z aspektů snoubenecké lásky v knize
Láska a odpovědnost, je také závislá na tom, že Pánu svěříme každý aspekt svého manželství. Při používání antikoncepce pár nevědomě Pánu oznamuje: "
Nesvěřuji ti svou plodnost."
Je zcela jasné a vědecky nevyvratitelné, že existuje vztah mezi užíváním antikoncepce, epidemií narcismu a mořem rozvodu - a s jeho celoživotními traumaty, které zanechává na milionech a milionech malých dětí, mladých dospělých, oddaných manželů a katolických rodin na celém světě.
Říjnová
Řádná Synoda o rodině se musí zabývat tím, že se odmítlo katolickým mladým lidem a manželům hlásat spásnou pravdu obsaženou v
Humanae Vitae - tím, že se odmítli řešit psychologické a sociologické škody způsobené rozvodovou epidemií. Mohla a měla by se objevit rozvodové prevence. Děti, mládež, věrní manželé a samotná víra bude uchráněna pouze tehdy, pokud se katolickým rodinám nakonec ohlásí pravda.
Rick Fitzgibbons
MuDr. Rick Fitzgibbons je psychiatrem a ředitelem Institute for Maritime Healing (Institutu pro manželské uzdravení). Během své čtyřicetileté kariéry pracoval s tisíci páry, přičemž často hovořil a psal o manželství. Byl mimořádným profesorem na Papežském Institutu pro výzkum manželství a rodiny Jana Pavla II. ve Washingtonu, DC, a byl také poradcem vatikánské Kongregace pro klérus.
Zdroj:
LifeSiteNews, 17. 8. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
Encykliku si můžete přečíst zde -
HUMANAE VITAE
Encyklika Pavla VI.
o správném řádu sdělování lidského života
z 25. července roku 1968
