Ach jo, proč to zase tak rychle uteklo? Co je to za zvláštní časoprostor na našem každoročním setkání v Olbramkostele? Čas plyne tak nějak jinak, je prosycen zcela jinými vůněmi, zcela nezaměnitelnými….ale hrozně rychle pádí…
Letos jsme se rozdělili během naší výpravy za neznámem na 5 skupinek:
Ještěrky v čele s vedoucí Hančou, Smoulové s Mončou, Motýlci s Maruškou, Sluníčka s Luckou a Zížaly s Emčou.
Počasí nám přálo až moc. Tropické teploty omezovaly možnost rychlých přesunů. I přes to jsme denně „bojovali“ o přežití. Hry se vyznačovaly přítomností vody-buď jsme ji museli přenášet na zádech v době co možná nejkratší, nebo jsme plnili úkoly za vydatného odstřelování vodou nepřátelskými domorodci.
Vyzdobili jsme si trička krásnými obrázky-obvykle batikujeme, ale letos jsme provedli revoluční změnu, vyrobili jsme si oddílové vlajky, pekli jsme na ohni námi vyrobený indiánský chléb.
3x jsme podnikli noční stezku odvahy, abychom prověřili naši odolnost v extrémních podmínkách, stopovali jsme domorodý kmen a plnili řadu úkolů, podnikli jsme již tradiční cestu na Šimperák protknutou hrami a nezapomenutelnou mší pod širým nebem s otcem Markem a výborným obědem v přírodě.
K našemu velkému štěstí v průběhu našeho tábora proběhl krásný varhanní koncert v kostele, kterého jsme se rádi zúčastnili.
Závěrečná olympiáda je již naší táborovou klasikou. :)
Vodní živly k nám byly milostivy a rybník zůstal po celou dobu našeho pobytu krásně čistý, tak jsme se v něm i denně koupali. Musím pochválit všechny své zdatné plavce-většina dětí přeplave rybník přes celou jeho šířku.
Nesmím zapomenout na naši paní kuchařku Pavlínku a Janču. I díky nim se náš tábor stal rájem na zemi. :)
