Zamyšlení nad evangeliem 23. neděle v mezidobí.
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím vice však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč.“ (Mk 7,31-37)
Vnější znamení milosti
Bůh uzdravoval obyčejně pouhým slovem, třikrát dokonce na vzdálenost. Zde Spasitel používá nejprve vnějších znamení (dotknutí uší, jazyka a vzdechu s pohledem k nebi), než učiní zázrak svým mocným slovem. Další zvláštností je, že tu chybí jakákoliv zmínka o podmínce víry k uzdravení: nemocný je uzdraven nikoliv pro svou prokázanou víru, nýbrž protože přišel na svět mocný Syn Boží, aby naznačil zázračným znamením konečnou spásu. Obojí zvláštnost se vysvětlí, jestliže uvážíme, že se zázrak děje v Desetiměstí, tedy v pohanském letovisku se slavnými lázněmi na východní straně Tiberiadského jezera.
Pán tedy dává určité poselství pohanům a používá jejich znamení, totiž praktik antického lékaře; magické prvky uzdravování při symbolickém otevření tělesných smyslů ukazují ve spojení se skutečností zázraku Pána pohanům jako Božího posla, jenž skutečně přináší uzdravení těla i duše.
Poněvadž Spasitel použil dřívějších pohanských symbolů a tím je posvětil, přijala i Církev tato znamení jako posvátné symboly při křtu a jiných svátostech a svátostinách.
Hluchoněmost duše
Tělesná uzdravení Spasitelem mají vždy existenciální vztah ke spáse, protože nemoc a smrt je následkem hříchu a k jeho definitivnímu překonávání patří tedy i odstranění nemoci a smrti. Uzdravením hluchoněmého chce nám Pán říci:
„I vy jste často hluší a němí, tedy neschopni slyšet a dát dobrou odpověď na Boží slovo. Já vás však k tomu můžu učinit schopnými; musíte jen přijít s prosbou ke mně, který jsem učinil všechno dobře, jak stojí už na začátku zprávy o stvoření.“
Jdu častěji v modlitbě k Pánu, jenž „lidskou důstojnost obdivuhodně stvořil a ještě obdivuhodněji obnovil“?
Kult osobnosti
s kadidlem a sebeoslavou odmítal Pán vytrvale až do slavnostního mesiášského vjezdu do Jeruzaléma. Proto Spasitel zakazoval rozhlašování zázraků; ony neměli sloužit jeho pozemské oslavě, nýbrž pomoci potřebným a jejich obrácení k Bohu. Dalším důvodem bylo, že Pán chtěl zabránit senzaci, která by mohla potlačit účinnou pomoc k získání víry v Boha.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
