Rodina je nejlepší školou lásky, spravedlnosti, soucitu, odpuštění, vzájemné úcty, trpělivosti a pokory ve světě poznamenaném tmou sobeckosti a konfliktu. Rodina učí člověka, co znamená být lidský. Přicházejí však mnohá pokušení, která se nám snaží namlouvat, že muž a žena nebyli stvořeni pro smlouvu a společenství. Patří mezi ně např. chudoba, blahobyt, pornografie, antikoncepce, filozofické či jiné intelektuální omyly a všechny ty skutečnosti, které ohrožují nebo odmítají opravdový rodinný život. Církev je odmítá, protože chce chránit rodinu.
Účinky pádu
113. Jsme stvoření poznamenané
pádem. Ne vždy milujeme tak, jak bychom měli. Ale pokud uznáme, že jsme hříšní a pojmenujeme naše hříchy, můžeme konat pokání.
114. Důkazy pádu vidíme v našem každodenním životě: v našem rozděleném srdci i v překážkách, které jsou ve světě tak rozšířené, že nám brání pokročit v ctnostech. Samotná "vláda hříchu" se pociťuje "i ve vztazích mezi mužem a ženou. Jejich svazek byl vždy ohrožován nesvorností, duchem panovačnosti, nevěrností, žárlivostí a spory, které mohou vést až k nenávisti a roztržce. Tento
nepořádek se může projevovat více či méně vyhroceně a lze ho ve větší či menší míře překonat podle kultur, období a jednotlivců. Zdá se však, že má opravdu obecný ráz. "[1] [108]
115. Přípravný dokument pro Mimořádnou biskupskou synodu v r. 2014 pod názvem
Pastorační výzvy týkající se rodiny v kontextu evangelizace uvádí řadu
globálních problémů:
"Z mnoha nových situací, které vyžadují pozornost a pastorační úsilí Církve, postačí zmínit jen některé: manželství osob rozličných vyznání či náboženství; rodiny sestávající pouze z jednoho manželského partnera; polygamie; dohodnuté sňatky, při kterých se někdy věno chápe jako kupní hodnota nevěsty; kastovní systém; kultura bez závazků, která předpokládá dočasnost manželského svazku; formy feminismu, které jsou nepřátelsky laděné vůči Církvi; fenomény migrace a nové definice samotného pojmu rodina; relativistický pluralismus v pojetí manželství; vlivy médií na běžné chápání manželského a rodinného života; myšlenkové proudy, které jsou základem jednotlivých návrhů zákonů a které znehodnocují trvanlivost a věrnost manželského svazku; šíření fenoménu náhradního (surogátneho) mateřství (tzv. pronajímání dělohy); nové interpretace lidských práv. "[2] [109]
Ekonomické problémy a souvislosti
116. Chudoba a ekonomická bída oslabují manželství a rodinný život na celém světě. Papež František poukázal na toto znamení, když jednou při modlitbě Anděl Páně na Svatopetrském náměstí zástupům řekl:
"Čtu tam velký nápis: «Chudí nemohou čekat». To je hezké! A to mě přivádí k zamyšlení nad tím, že Ježíš se narodil ve stáji, ne v nějakém domě. Poté byl nucen uprchnout, jít do Egypta, aby si zachránil život. Nakonec se vrátil do svého domu, do Nazareta. A já dnes myslím - i po přečtení tohoto nápisu - na mnohé rodiny bez domova; buď ho nikdy neměli, nebo jej z rozmanitých příčin ztratili.
Rodina a domov patří k sobě. Je velmi obtížné udržovat rodinu bez příbytku na bydlení. [...] Vyzývám všechny - jednotlivce, společenské instituce, veřejné představitele, aby učinili vše pro to, aby každá rodina mohla mít svůj domov."[3] [110]
117. Společensko-vědecké údaje poukazují na skutečnost, že stabilní manželství a rodiny pomáhají překonávat
chudobu, jako i na to, že chudoba oslabuje stabilitu manželství a rodin. Pevné manželství a rodiny jsou nadějí, která vede k dosažení cíle. Tato skutečnost poukazuje na to, že živá křesťanská víra má praktické a zároveň i duchovní důsledky. Pomáhat rodinám prolomit bludné kruhy a přeměnit je na ctnostný a bezúhonný život - to je jeden z důvodů, proč Církev věnuje pozornost nejen duchovním, ale i ekonomickým podmínkám našeho života.
118. Papež Benedikt XVI. ve své poslední encyklice
Caritas in veritate zdůrazňoval skutečnost, že "existují silná pouta mezi etikou života a sociální etikou." [4] [111] Benedikt dále poznamenává, že "rodina potřebuje domov, práci a spravedlivé uznání domácí činnosti rodičů, školu pro děti a pro všechny základní zdravotní péči."[5] [112] Ježíš Kristus se stará o osobu celostně; jemu samému nebyla cizí chudoba, vždyť sám pocházel z rodiny, která musela utéct; [6] [113] nyní volá svou Církev, aby
solidárně stála při rodinách v podobných situacích. [7] [114]
119. Jinými slovy, pokud řekneme, že se staráme
o rodinu, musíme se starat i o chudé. A pokud se staráme o chudé, sloužíme rodinám.
120. Dnešní globální hyper-kapitalistická ekonomika postihuje zejména střední vrstvu a ničí hmotná dobra. Masová kultura dělá ze sexu zboží. Marketing velkých firem záměrně vytváří ustavičnou chuť na nové zážitky, atmosféru neustálého bezcílného potulování a neuspokojené touhy. Život v moderní tržní ekonomice se stává zápasem s disharmonií rozptýlenosti, hlukem, neuspokojeným hladem, přičemž to vše rozvrací stabilitu rodiny a podněcuje požadovačnosť a nároky. Život na neustálém tržišti nás svádí myslet si, že pokud toužíme po něčem, co je společensky přípustné a můžeme si to finančně dovolit, jsme oprávněni si to zajistit. Tato požadovačnost je destrukční iluzí, určitým otroctvím choutek, které nás obírají o svobodu žít ctnostně. Naše neschopnost přijmout ohraničení, naše tvrdohlavé naléhání na naše choutky je živnou půdou pro mnohé duchovní a materiální problémy v našem dnešním světě.
Proč je pornografie a masturbace špatná
121. Dělat ze sexu zboží znamená dělat
zboží z osob. Pornografie, která je často napojena a živena krutým obchodováním s lidmi, je dnes epidemií rozšířenou nejen mezi muži, ale narůstá i u žen. Tento lukrativní celosvětový průmysl může napadnout jakýkoli příbytek, a to přes počítač nebo kabelovou televizi. Pornografie "vychovává" k sobeckosti tím, že učí své konzumenty vidět v ostatních předmět uspokojení svých choutek.
122. Každý z nás stojí před těžkým úkolem učit se trpělivosti, velkodušnosti, shovívavosti, velkorysosti a dalším aspektům lásky v rozměru kříže. Pornografie ztěžuje - i pro náhodného uživatele - takovou sebadarující lásku vůči lidem kolem, a narušuje Boží smlouvu. Masturbace je špatná z obdobného důvodu. Když člověk vyhledává
jen "potěšení", když si zdůvodňuje používání pornografie nebo se uchyluje k masturbaci, pak muž resp. žena ztrácí schopnost sebezapření, zralého sexuálního vztahu, a opravdovou intimitu s manželkou, resp. s manželem. Není na tom nic překvapujícího, že pornografie hraje v současnosti velkou roli v mnoha rozpadajících se manželstvích. Pornografie a masturbace může ohrozit i lidi, kteří mají povolání k celibátu, a to právě proto, že se to považuje za každého soukromou věc.
Proč je antikoncepce špatná
123. Stejně to platí i pro antikoncepci, která vede k tomu, že se sexuální touha chápe jako nárok či požadovačnost. Umožňuje totiž jejím uživatelům, aby touhu po sexuální intimitě považovali za dostatečný důvod jejího užívání. Antikoncepce v tomto případě
odděluje plození od spojení, čímž zatemňuje a v konečném důsledku podkopává důvody pro uzavření manželství.
124. Manželské páry, které užívají antikoncepci, si mohou myslet, že to dělají v dobrém úmyslu. Používají ji proto, že svůj sexuální život považují za zásadní pro udržení manželství a antikoncepce jim umožňuje tzv. bezpečný sex,
bez důsledků a bez nutnosti ovládat svou žádostivost. Mnoho manželských párů si tak zvyklo na antikoncepci, že učení Církve je šokuje.
125. Ale pokud manželé opravdu hledají vnitřní svobodu, vzájemné sebedarování a obětující se lásku, ke které nás všechny zve Boží smlouva, pak je těžké si představit, v jakém smyslu je antikoncepce nutná a zásadní. Církev říká, že naléhání na používání antikoncepce spočívá na mýtech o manželství, které nejsou pravdivé. Papež Pius XII. to vysvětluje takto:
"Někteří tvrdí, že štěstí v manželství přímo závisí na vzájemném potěšení v manželských vztazích. Není tomu tak. Štěstí v manželství přímo závisí na
vzájemné úctě manželů, a to i v jejich intimních vztazích."[8] [115]
126. Jinými slovy, kdo považuje antikoncepci za nezbytnou nebo dokonce za užitečnou, ten vychází z mylného předpokladu. Ve svém základě má šťastné manželství - jako něco, co má přetrvat celý život - více společného s velkodušnými, trpělivými, sebedarujícími aspekty celibátu než s tím, co Pius XII. nazval "rafinovaným hedonismem." [9] [116] Když papež František nedávno hovořil o Svaté Rodině, zdůraznil právě její
velkodušnost a vnitřní svobodu, které připisuje dobrému manželství:
"Josef byl mužem neustále naslouchajícím Božímu hlasu, hluboce vnímavým na jeho skrytou vůli, byl člověkem pozorným k poselství, která k němu přicházela z hloubi srdce i shora. Netrval na tom, že bude následovat svůj vlastní životní program, nedopustil, aby mu duši otrávila zatrpklost, ale byl připraven dát se k dispozici nové skutečnosti, která mu byla představena takovým překvapujícím způsobem. Je to tak, byl to člověk dobrý. Nechoval nenávist a nedovolil, aby mu zahořklost otrávila duši. Ale kolikrát nepřátelství, odpor, ba až nevraživost otráví duši nám! A tohle škodí. Nikdy to nedopusťme: on je nám v tom vzorem. A tak se Josef stal ještě více svobodným a velkým. Když Josef přijal plán, jaký měl s ním Pán, naplno našel sebe sama, vidouce, že ho to přesahuje. Jeho svoboda, ve které se zřekl toho, co mu patří, vlastnictví vlastního života a jeho plná vnitřní disponovanost pro Boží vůli jsou pro nás výzvou a ukazují nám cestu. "[10] [117]
127. Antikoncepce zatemňuje tuto vnitřní sílu a svobodu. V jaké míře se zachází se sexuálními touhami jako s
nároky a požadavky či jako s touhami, které nemohou být odloženy na později, v takové míře se projevuje potřeba růst ve vnitřní svobodě. Antikoncepce jako "praktické řešení" je morálním problémem a "skrývá v sobě základní otázku, která se týká významu lidské sexuality a nezbytnosti zodpovědně ji ovládat, aby se její praktikování mohlo stát projevem osobní lásky." [11] [118]
Proč je přirozené plánování rodičovství užitečné
128. "Odpovědné rodičovství" zahrnuje i rozlišování,
kdy mít děti. Vážné důvody, vycházející z "fyzických, ekonomických, psychologických a sociálních podmínek", mohou vést manžela a manželku k rozhodnutí "na určitou nebo neurčitou dobu nezplodit další dítě." [12] [119]
129. Katoličtí manželé a manželky, kteří se nacházejí v takové situaci, potřebují učitele, poradce a přátele, kteří je usměrní a podpoří v přirozeném plánování rodičovství (PPR). Tato služba by se měla stát pro farnosti a diecéze
pastorační prioritou, která bude snadno dostupná. Je mnohem pravděpodobnější, že manželský pár bude opravdově prožívat katolické učení, když bude mít duchovní pokyny, praktické instrukce a podporu přátel. Laici, kněží a biskupové - všichni jsou zodpovědní za vytváření takových vhodných podmínek.
130. Pokud manželský pár s velkodušným srdcem, po upřímné modlitbě a uvažování rozliší, že není právě čas, kdy je Bůh volá, aby měli další dítě, pak PPR bude od nich v určitých obdobích vyžadovat, aby se zdrželi sexuálního spojení. Tím, že budou manželé praktikovat PPR, podřizují své krátkodobé sexuální touhy Božímu volání ve svém životě. Tato podřízenost vůle a touhy je jedním ze způsobů, jakým se PPR a antikoncepce liší jedna od druhé, objektivně i zkušenostně. PPR je něco, co je intimní a náročné, a proto potenciálně krásné a hluboké, je to cesta
následování Pána v manželství.
Antikoncepce šíří ve společnosti mylné chápání manželství
132. Tak jako Církev předpověděla před téměř padesáti lety, antikoncepce nejen oslabuje manželství, ale má i další vedlejší škodlivé účinky ve společnosti. [13] [120] Všudypřítomná antikoncepce znamená, že lidé nejsou zvyklí zdržovat se sexuálního aktu a ovládat se. Tímto antikoncepce způsobila, že panenství a celibát jsou pro současného člověka mnohem méně přijatelné a hodnověrné, a tak se manželství nebo jakékoliv milenecké soužití zdají být prakticky nezbytné. Dochází tedy k tomu, že celý společenský život je
zdeformovaný. A natolik, nakolik antikoncepce obírá celibát a panenství o jejich věrohodnost, natolik přispívá ke snížení počtu mladých kněží a zasvěcených osob. Antikoncepce také způsobuje, že sex mimo manželství (ať už předmanželský či mimomanželský) se považuje za normální, jakoby sexuální intimita neměla své důsledky. Mnohé z těchto argumentů pro sex bez plodivého aspektu, které se snaží odůvodnit antikoncepci, mohou přinést ještě ohavnější a brutálnější dopady, dokonce až tolerování potratu.
133. Když se oddělí sexualita od plození, antikoncepce rozvíjí takovou kulturu, ve které je manželství založeno na emocionální a erotické sounáležitosti. Tento redukcionismus, nesprávný pohled na manželství, je živnou půdou pro současný
zmatek ohledně správného chápání manželství, ale i rozvodu, který se představuje jako přípustný a běžný, jakoby manželství bylo jen smlouvou, kterou lze zrušit a znovu uzavřít. Papež František nedávno napsal:
"Rodina prochází hlubokou kulturní krizí jako všechna společenství a společenské svazky ... Na manželství se dnes hledí jen jako na formu citového uspokojení, kterou lze definovat jakýmkoliv způsobem a pak měnit podle názoru kohokoliv. Nicméně nepostradatelný příspěvek manželství pro společnost přesahuje úroveň citovosti a momentálních potřeb daného páru. Jak nás učí francouzští biskupové, manželství se nerodí, z citu lásky, který je pomíjivý, ale z hloubky povinnosti, kterou na sebe přijímají manželé, když vstupují do celoživotního společenství'". [14] [121]
Proč Církev neschvaluje tzv. manželství osob stejného pohlaví
134. Pokud se manželství chápe hlavně jako erotické a citové uspokojení, k čemuž lze snadno dospět tím, že se odděluje sexuální život od plození, vytváří se prostor pro zdůvodňování svazků stejného pohlaví. V některých zemích existují v současnosti
snahy nově definovat manželství, jako kdyby zahrnovalo jakýkoli silný emoční nebo sexuální vztah mezi jakýmikoli dvěma dospělými, kteří vyjádří svůj vzájemný souhlas. Když se zabydlí a zakoření praxe rozvodu a antikoncepce, následným krokem bývá zavedení nové definice manželství, zahrnující i manželství osob stejného pohlaví.
135. Pokud jde o koncept manželství osob stejného pohlaví, který se dnes šíří, Církev ho odmítá uznat i žehnat. To samozřejmě neznamená, že Církev odsuzuje nebo odmítá hodnotu
věrného přátelství osob stejného pohlaví. Na tomto místě katechezí by nám už mělo být jasné, co učí Katolická církev: každý z nás je povolán, aby dával a přijímal lásku. Oddané, obětavé, čisté přátelství osob stejného pohlaví si zaslouží ocenění. Jelikož se katolíci zavazují prokazovat si lásku, pohostinnost, vzájemnost a ochotu "nést si navzájem břemena" [15] [122], Církev se snaží na všech úrovních živit a napomáhat příležitosti k čistému přátelství, které je solidární s těmi, kteří nejsou schopni z nějakého důvodu uzavřít manželství.
136. Pravé přátelství je něčím velmi starobylým a úctyhodným. Sv. Aelreda z Rievaulx říkal, že touha po přátelství vychází z hloubi duše. [16] [123] Praví přátelé přinášejí "sladké ovoce", když si vzájemně pomáhají odpovědět Bohu a povzbuzují se navzájem v prožívání evangelia. [17] [124]
"Přátelství pěstované mezi osobami stejného nebo rozdílného pohlaví, je velkým dobrem pro všechny. Vede totiž k duchovnímu společenství." [18] [125]
137. Teď by nám už mělo být jasné, že když katolíci mluví o manželství, mají na mysli něco, co se liší od ostatních vztahů vyznačujících se zvláštní intenzivní láskou, i tehdy, pokud by tato láska byla hluboká, obětavá a trvala by během dlouhého časového období. Intenzivní dlouhotrvající afektivní intimita nestačí pro manželství. Manželství - tak jak bylo až donedávna na Západě obecně uznávané - je
založeno na povinnostech vycházejících z možností a výzev, které v sobě skrývá plodící potenciál muže a ženy.
138. Církev zve všechny muže a ženy, aby viděli ve své sexualitě
možnost k povolání. Dosahovat zralost muže a ženy znamená položit si otázku: Jak mě Bůh volá zapojit svou sexualitu do jeho plánu s mým životem? Protože jsme stvořeni k obrazu Božímu, naším posláním je život ve společenství, oběť, služba a láska. Proto si musí každý jeden z nás položit otázku: Jakým způsobem jsou sexuální aspekty našeho života darem - ať už v manželství nebo ve Společenství osob žijících v celibátu nebo panenství? V žádném z těchto způsobů darování nejsou naše erotické touhy nebo romantické preference svébytné nebo autonomní. V obou případech budeme nutně voláni k tomu, abychom přinášeli oběť, kterou bychom si nevybrali, pokud bychom psali náš vlastní scénář.
Ideový, právní a politický kontext pro manželství dnes
139. Z diskuse ohledně nové definice manželství, včetně otázek manželství osob stejného pohlaví vyvstávají právní a politické otázky. V politické oblasti a v teologii katolíci trvají na
prioritě rodiny ve vztahu ke společnosti a státu. [19] [126] Jinými slovy, rodina je domácí společenství, které logicky i historicky předchází občanské společenství, a proto i práva a povinnosti rodiny mají přirozeně přednost před občanskou společností. [20] [127] Společnost nevynalezla ani nezaložila rodinu, neboť rodina je základem společnosti: "Setkávají se v ní různé generace a vzájemně si pomáhají osvojit plnější moudrost, a také sladit osobní práva s ostatními požadavky společenského života." [21 ] [128] Veřejní představitelé proto mají povinnost chránit rodinu a sloužit jí.
140. Až donedávna byl tento pohled na rodinu široce akceptován i nekatolíky. Všeobecná deklarace lidských práv, kterou přijala Organizace spojených národů v roce 1948, zdůrazňovala, že "rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu společnosti a státu." [22] [129] Tento obecný konsensus se vytratil, když nová legislativa změnila obraz rodiny tím, že položila důraz na upřednostňování jednotlivce, přičemž se vytratilo jakékoli přirozené propojení na pohlavní rozdílnost a plození a rozvinulo se chápání
manželství jako dohody. Dnes stát čím dál tím víc vzbuzuje dojem, že vynalezl manželství, a proto jej může definovat podle svého přání. [23] [130] Rodina už prý nebuduje společnost a stát, ale spíše stát si nárokuje kontrolovat rodinu a regulovat ji.
141. Někteří zákonodárci se nyní snaží zavést tento
ideový zvrat do nových zákonů o manželství. Místo toho, aby akceptovali manželství jako instituci založenou na přirozenosti, nový pohled na manželství je mimořádně tvarovatelný, přizpůsobivý a podřízený politické vůli. Církev nemůže postupovat jinak, než se stavět na odpor vůči tomuto hnutí domáhajícího se zavést novou definici manželství, právě kvůli ochraně rodiny, manželství a dětí.
142. Společnost, která se mylně domnívá, že manželství je vždy věcí dohody, vážící se jen na samoreferenční lidský obsah, bude chápat manželství v zásadě jako smlouvu, jako dobrovolnou dohodu mezi autonomními nositeli individuálních práv. Ale tyto kvazi dohody nejsou totéž jako manželství založené na
smlouvě lásky. Logika těchto dohod není logikou sv. Pavla vyjádřenou v páté kapitole listu Efezským, podle kterého se mají manželé navzájem milovat v rozměru kříže. Zdůvodnění, které stojí za takovýmito chybně chápanými dohodami, je v rozporu s darem manželství jako svátostí Nové smlouvy.
143. Církev musí odmítat
šíření falešných důvodů pro manželství. Papež František k tomu říká:
"[Katolická církev] při mnoha příležitostech posloužila jako zprostředkovatelka hledající řešení problémů, které se týkají klidu, svornosti, životního prostředí, ochrany života, lidských a občanských práv atd. A jak velký je příspěvek katolických škol a univerzit po celém světě! Je velmi dobře, že je to tak. Když však předkládáme jiné otázky, které vzbuzují menší souhlas veřejného mínění, není už tak snadné dokázat, že to děláme z věrnosti týmž přesvědčením o důstojnosti lidské osoby a společném dobru "[24] [131]
144. Jak jsme řekli na začátku této katecheze, vše, co Církev učí o manželství, rodině a sexualitě vychází od Ježíše. Katolická morální teologie podává ucelený pohled, který odpovídá na nejhlubší otázky člověka. Tento jednotný a
ucelený pohled vychází ze základního křesťanského přesvědčení o Božím stvoření a smlouvě, lidském pádu, Kristově vtělení, ukřižováni a vzkříšení. Toto učení zahrnuje oběť i utrpení všech těch, kteří chtějí být Ježíšovými učedníky, ale také otevírá nové možnosti pro krásu a lidský rozvoj.
145. Když je podkopávána nebo špatně pochopena pravá povaha manželství, rodina se oslabuje. Když je rodina slabá, všichni jsme náchylní k určitému druhu neúprosného individualismu. Příliš rychle ztrácíme ctnost Kristovy mírnosti a pořádek smlouvy. Když je rodina silná - když rodina vytváří prostor pro manžele, manželky a jejich děti, aby praktikovali
umění sebedarování podle vzoru Boží smlouvy - pak svítí světlo v temném světě. V tomto světle lze vidět pravou lidskou přirozenost. Proto Církev odolává stínům, které ohrožují rodinu.
146.
Všichni jsme zhřešili. Nepořádek v každém lidském srdci má společenský dopad a společenské důsledky. Společenství, pro které jsme byli stvořeni, je ohroženo našimi neuspořádanými touhami, naší ekonomickou situací, pornografií, antikoncepcí, rozvodem a právním nebo intelektuálním zmatkem. Ale láska je naším posláním a Církev předkládá vlastní model života společnosti - společenství založené na Ježíšově milosrdenství, velkodušnosti, svobodě a věrnosti. Mnoho služebníků Církve šíří kulturu života tím, že pomáhá chudým, podporuje přirozené plánování rodičovství, či předkládá ucelený koncept manželství a rodiny pro legislativu. Katolíci odmítají rozvod a "manželství" osob stejného pohlaví, mylné reformy manželského práva a jsou také zodpovědní za vytváření a posilování společenství pomoci, podpory a lásky.
Otázky k diskuzi:
a) Vysvětlete spojitost mezi péčí Církve o chudé a učením Církve o sexualitě a čistotě.
b) Jaký je rozdíl mezi antikoncepcí a přirozeným plánováním rodičovství?
c) Jaký je společný jmenovatel rozvodu, antikoncepce a "manželství" osob stejného pohlaví?
d) Jaké výzvy k čistotě existují ve vašem společenství a kde může křesťan ve vaší farnosti poznat učení a pohled Církve? Jak může vaše farnost podporovat lidi, kteří chtějí žít podle učení Církve?
Vysvětlivky:
[1] Katechismus Katolické církve, 1606.
[2] biskupská synoda, III. mimořádné shromáždění, Přípravný dokument Pastorační výzvy týkající se rodiny v kontextu evangelizace, I .; Vatikán 2013
[3] FRANTIŠEK, Promluva při modlitbě Anděl Páně, 22. prosince 2013.
[4] BENEDIKT XVI., encyklika Caritas in veritate, 15.
[5] Benedikt XVI., Poselství ke Světovému dni míru, 1. leden 2008, 5.
[6] Porov. Mt 2, 13-23.
[7] Srov. FRANTIŠEK, Promluva při modlitbě Anděl Páně, 29. prosince 2015.
[8] Pius XII .: Promluva k porodním asistentkám, 29. říjen 1951
[9] Pius XII., Promluva k porodním asistentkám, 29. říjen 1951.
[10] FRANTIŠEK, Promluva při modlitbě Anděl Páně, 22. prosince 2013.
[11] Benedikt XVI., Poselství u příležitosti 40. výročí encykliky Pavla VI. Humanae vitae, 2. října 2008.
[12] Pavel VI., Humanae vitae, 10. Srov. Katechismus katolické církve, 2368. Viz také bod 72 (Pátá katecheze).
[13] Srov. Pavel VI., Humanae vitae, 17.
[14] FRANTIŠEK, Evangelii gaudium, 66.
[15] Viz výše, bod 88 (Pátá katecheze).
[16] Srov. Svatý Aelreda z Rievaulx, De spiritualitě Amicitia, 1, 51.
[17] Srov. Svatý Aelreda z Rievaulx, De spiritualitě Amicitia, 1, 45-46.
[18] Katechismus katolické církve, 237. Viz výše bod 102 (Šestá katecheze).
[19] Srov. Kompendium sociální nauky Církve, 214.
[20] Srov. Papež Lev XIII., Encyklika Rerum novarum, 10.
[21] Gaudium et spes, 52.
[22] OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 16.
[23] Porov. Evangelii gaudium, 66.
[24] Evangelii gaudium, 65.
Převzato ze
zastolom.sk, 25. srpna 2015,
článek naleznete
zde.