Zamyšlení nad evangeliem 20. neděle v mezidobí.
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“ (Jan 6,51-58)
Pojďte, můj pokrm jezte, víno mnou smíchané pijte!
To je každodenní pozvání církve k prostřenému stolu Písma a Eucharistie. To je pozvání k hodování s Boží Moudrostí. Pokrm a nápoj je Boží nauka. V Písmu k nám promlouvá nejen Bůh ve své laskavosti a dobrotě, ale i celé dějiny lidstva svou zkušeností. Vidíme úspěchy i chyby mnohatisíciletého života lidstva. To už stojí za zamyšlení a rozhodnutí se buď k následování toho, co bylo dobré a prospěšné, nebo ke vyvarování se toho co bylo ke zkáze a neprospěchu celku i jednotlivce. Bůh zůstává stále nejčtenější knihou světa, je nejvíce vydávána a rozšiřována. I u nás můžeme sledovat u moudrých a chápajících úctu k tomuto projevu Božího poselství lidstvu. Na mnoha místech se opisuje Bible. Ručně, často v pohledu televizních kamer. Představitelé církví, spisovatelé, umělci, politici, i pan prezident napsal několik řádků, prostí věřící a někdy dokonce nevěřící, kteří tímto způsobem možná vyjadřují, že hledají Pravdu.
Současný svět tolik potřebuje, aby do jeho života proniklo slovo pravdy, aby dalo život novému způsobu jednání i myšlení.
Starozákonní autor používá nejrůznějších obrazů a přirovnání, aby seznámil své posluchače i čtenáře s velikostí Boží moudrosti, s její prospěšností a nutností pro existenci lidstva.
Moudrost si zbudovala palác. U nás doma i ve světě můžeme vidět mnoho monumentálních staveb. V současné době, kdy se uvolnila možnost cestování, kdy se otevřely hranice, kde kdo cestuje po Evropě a mnozí dokonce do zámoří. Mohou obdivovat světské monumenty, ale i paláce živého Boha, kostely a katedrály. Vzpomeňme, jak velký dojem udělala na sv. Františka bazilika lateránská, v níž viděl symbol nebeského Jeruzaléma, když zazpíval Coelestis urbs Jerusalem, beata pacis visio. Mnoho naších věřících spatřilo v úžase nejen tuto baziliku, ale i velechrám svatého Petra, stanulo mezi palmami u sv. Pavla a obdivovalo se chrámu Panny Marie Sněžné. To všechno jsou prostory, kde sídlí Bůh. To jsou chrámy Boží Moudrosti, to je prostředí, které nás uchvacuje a dává nám možnost prožívat něco z předtuchy věčné blaženosti. Ovšem, že tuto možnost nám dávají i naše svatyně poutních míst nebo naše diecézní katedrály a v jiné míře zase naše farní kostely a kaple s neopakovatelnou intimitou, která nás ujišťuje, že jsme Bohu a jeho Moudrosti blízko. Nakonec záleží na otevřenosti lidského srdce, jak je disponováno a jak chce tuto Boží moudrost vnímat.
Jiným obrazem k pochopení Boží nabídky je hostina. Dobře známe naše hostiny o svatbách, primicích a jiných životních příležitostech. Všeho hojnost, jídla i pití. Ale co je to proti různým diplomatickým recepcím v současnosti, a sotva si dovedeme představit hodování u dávných národů, jak to jistě má na mysli svatopisec, o kterém nemusíme pochybovat, že ty prohýbající se stoly dobře znal. Tohoto obrazu užívá k tomu, aby nás dobře seznámil s Boží dobrotou a štědrostí. Bůh nám nabízí mnohem více, než mohli nabídnout dávní vladaři ze svého téměř nekonečného bohatství. On je přece nejbohatší, má bohatství v tom nejvlastnějším smyslu slova.
On je Bůh. Zve nás ke své hostině, na které se nepodávají nejrůznější druhy zvěřiny a jiné vzácné pokrmy, ani mnohaletá uleželá vína a spousta jiných dobrot. Tyto pokrmy a nápoje se velice brzy promění v odpad. Bůh dává pokrm a nápoj, který má trvalou hodnotu, který, když ho přijmeme, nám zaručuje věčnost.
Bůh – věčná Moudrost k nám přichází, aby nás učil. Přistupuje k nám v nekonečné dobrotě a lásce. Ne s rákoskou v ruce, ani se sevřenou dlaní, není to pěst, která by nás měla dopadnout. Přistupuje s otevřenou dlaní, aby nás pohladil. Do jisté míry nás láká, nabízí nám svůj dar. Vezměte a jezte. To platí nejen o Eucharistickém pokrmu, ale i o pokrmu Slova, Nauky. On ví, že jsme slabí a nedokonalí, proto nás upozorňuje: Nebuďte dětinští a hloupí. Rozvažte moji nabídku, která je nezištná.
Tyto myšlenky doznívají i v následném žalmu, který zpívá chválu na Hospodina. Když se ponoříme do Božích myšlenek, bude naše srdce plné chvály, budeme se chránit všeho zlého a falešného a pocítíme nesmírnou radost z Boží přítomnosti. Budeme naplnění Boží moudrostí a láskou tak, že jimi bude naše srdce přetékat, bude se šířit i do našeho okolí. Bude to náš osobní příspěvek k tomu, abychom se i my i naši bratři a sestry chránili všeho zlého a falešného a naopak, abychom každý den vykonali alespoň jeden dobrý skutek.
