Nejsme stvořeni k tomu, abychom byli sami. Lidské bytosti potřebují jeden druhého a navzájem se doplňují. Tuto touhu po přátelství a společenství naplňují tím, že vytvářejí pouta společného zájmu a lásky. Manželství je takovou jedinečnou a důvěrnou formou přátelství, které zve muže a ženu, aby se vzájemně milovali tak, jak Bůh miluje nás, což potvrdil svou smlouvou. Manželství je svátost. Manželská láska je plodná a dává se bez výhrad. Tato láska je obrazem Ježíšovy věrnosti Církvi.
Ctnosti, láska a dobro nám pomáhají naplňovat naše poslání
54. Úryvek z prvního listu Korinťanům je oblíbeným
biblickým čtením při slavení křesťanského sňatku:
"Láska je trpělivá, láska je dobrotivá; nezávidí, nevypíná se, nevychloubá se, není nestoudná, není sobecká, nerozčiluje se, nemyslí na zlé, netěší se z nepravosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve všem doufá, všechno vydrží." (1 Kor 13, 4-7).
55. Jsou to krásná slova. Jelikož jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, milovat tímto způsobem odpovídá naší pravé přirozenosti. Avšak milovat tímto způsobem není snadné. Vyžaduje si to
pokoru a trpělivost . Jak nedávno napsal papež František,
"víra není útočištěm pro lidi bez odvahy". [1] [48] Manželská láska se má budovat na něčem hlubším než jen na romantice. Romantika je nádherná, ale samotná romantika nestačí na starosti a výzvy, které nutně potkají každý manželský pár. Být tím, čím jsme - milovat tak, jak jsme byli stvořeni pro lásku - k tomu jsou potřeba určité ctnosti. Máme usilovat o tyto ctnosti a pěstovat je, abychom naplnili naše poslání.
56. Teologie těla svatého Jana Pavla II. hovoří o
"vnitřní svobodě" a
"sebeovládání", které manželé potřebují k tomu, aby byli jeden pro druhého skutečným darem. [2] [49] Člověk, který má příliš velké
romantické očekávání a kterému chybí vnitřní svoboda a schopnost sebedarování, se nebude umět přizpůsobovat. K tomu, aby manželé prožívali svátostný charakter manželství a následovali cestu smlouvy, musí být schopni překonávat hněv, zříkat se svých nároků a vykročit směrem k velkodušnosti. Bez této vnitřní svobody a síly nutně vzniknou vážné problémy, protože život často přináší manželům situace, které vůbec nejsou romantické.
57. Žádné manželství, které je založeno pouze na sexuální přitažlivosti, nevydrží. Takoví partneři se soustřeďují hlavně na vlastnění druhého a chybí jim vnitřní schopnost ustoupit a vytvořit prostor pro
sebekritiku, smíření a růst. Manželský slib milovat vytrvale jako Bůh, pomáhá vytvářet a chránit tento životní prostor. Svátostný závazek uskutečňovat dílo lásky, a to i tehdy, když je těžké milovat toho druhého, je podstatnou součástí Boží smlouvy.
Pravá láska vytváří závazek
58. Nic dočasného nemůže uspokojit naše touhy. Skutečná manželská jednota je založena na Boží smlouvě, smlouvě, která zahrnuje i erotickou touhu, ale která ještě zásadněji spojuje muže a ženu ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě.
Křesťanské manželství není romantickým pokusem nebo podmíněnou úmluvou "do nového rozhodnutí". [3] [50] Tzv. manželství na zkoušku - pokus žít intimně, ale jen v hypotetickém manželství, s cílem otestovat si vztah a setrvávat v něm, dokud nepomine romantika - si samo v sobě protiřečí. [4] [51] Papež František se k tomu nedávno při svém veřejném vystoupení vyjádřil takto:
",Víte, že manželství je na celý život?' ,Jé, ale my se velmi milujeme, ale ... zůstaneme spolu, pokud bude trvat naše láska. Když se vytratí, každý si půjde svou cestou.' To je egoismus: když nic necítím, seknu s manželstvím a zapomenu na to, že je to ,jedno tělo', které nelze rozdělit. Oddat se představuje riziko, je to riskantní! To, co nás ohrožuje, je egoismus, protože v každém z nás se ukrývá rozpolcená osobnost. Jedna nám říká: ,Jsem svobodný a jde mi o tohle ...' Druhá nám zase říká: ,Já, mně, se mnou, pro mě ...' Egoismus, který se pokaždé točí kolem sebe a neumí se otevřít ostatním."[5] [52]
V postmoderním světě, ve kterém je důvěra vzácná, se manželství zdá být smělým počinem. Bojíme se, že budeme připoutáni k někomu nevhodnému. V globalizovaném světě, ve kterém jsou naše ekonomické obavy často odůvodněné, si můžeme myslet, že nejprve musí být zodpovězeny a vyřešeny všechny životní výzvy a otázky ohledně finančního a ekonomického zabezpečení a až potom můžeme milovat tak, jak miloval Ježíš.
59. Jako odpověď na celou řadu možných obav a strachů nám Církev předkládá Ježíše, svátosti a vzájemnou přátelskou pomoc jejich členů. Církev si je vědoma, že tváří v tvář všem těmto výzvám je křesťanský způsob lásky možný a zjevuje naše pravé "já". Církev učí, že
manželství je svátost. Tím dává svým synům a dcerám záruku, že ve svazku a v prožívání katolického manželství působí milost skutečně, přítomně a účinně. Jako odpověď na naše strachy a úzkosti Církev trvá na tom, že manželský slib k obrazu smlouvy není něčím hypotetickým pro domnělé světce, kteří jsou dokonalí, ale skutečným a možným závazkem pro obyčejné hříšníky, kteří jsou na cestě. Jak řekl papež František:
"Svátost manželství ... se uskutečňuje v jednoduchosti a také v křehkosti lidských podmínek. Víme dobře, s kolika obtížemi a zkouškami se setkává život manželského páru ... Důležité je udržovat živé spojení s Bohem, které je základem manželského svazku". [6] [53]
60. Milovat křesťanským způsobem neznamená si říci, že o takovou lásku budeme usilovat až tehdy, když vyřešíme všechny praktické otázky společného života. Spíše jde o to, že k vhodnému řešení praktických otázek života dospějeme jen tehdy, když se budeme milovat tímto způsobem. Milovat tímto způsobem - to není nějaký nedosažitelný ideál.
Znamená to rozhodovat se pro tuto lásku v našem každodenním životě, tady a teď, uprostřed každodenních těžkostí. Jak řekl papež František při jisté příležitosti:
"Manželství je i každodenní prací, a mohl bych říct prací tvořivou, tak jako řemeslo zlatníka, protože úkolem manžela je udělat manželku více ženou a úkolem manželky udělat manžela víc mužem. Růst i v lidskosti jako muž a jako žena. Toto se děje mezi vámi. Toto se nazývá vzájemný růst. Nepřichází to však ze vzduchu! Pán tomu žehná, ale přichází to přes vaše ruce, přes vaše postoje, přes způsob, jak žijete, jak se máte rádi. Pomáhejte si růst! Vždy dbejte o růst toho druhého." [7] [54]
Papež František poukazuje na to, že mnozí lidé se obávají takové výzvy a že mnozí se vyhýbají manželství proto, že jsou skeptičtí, nebo mají strach:
"Dnes se mnoho lidí bojí dělat definitivní rozhodnutí , která by platila na celý život, protože se jim to zdá nemožné [...] A tato mentalita přivádí mnohé, kteří se připravují na manželství, ke konstatování: ,Budeme spolu, pokud nám vydrží láska'. Ale co rozumíme pod láskou? Jen nějaký cit, psychofyzický stav? Jistě, pokud je to tak, pak není možné budovat na něčem pevném. Ale když je láska vztah, pak je to skutečnost, která roste, a dá se obrazně říci, že se buduje jako dům. A dům budujeme společně, ne každý po svém! [...] Nechcete ho snad postavit na písku citů, které přicházejí a odcházejí, ale na skále pravé lásky, lásky, která přichází od Boha. [...] Nesmíme se nechat přemoci, kulturou provizornosti'! [...] Tento strach ze slova ,navždy' se dá léčit tím, že se budeme den co den spoléhat na Pána Ježíše, aby se tak náš život stal - krok za krokem - každodenní duchovní cestou společného růstu."[8] [55]
Dobré manželství je založeno na ctnostech,
zvláště na odpouštění a čistotě
61. Manželé, kteří chtějí budovat své manželství na skále, budou usilovat o určité ctnosti. Katechismus katolické církve říká, že skrze svátost manželství Kristus přebývá s křesťanskými manželi a dává jim sílu vzít na sebe svůj kříž a "znovu povstat po svých pádech, navzájem si odpouštět, vzájemně si nést břemena". [9] [56] Papež František v této souvislosti řekl, že společný život je
"uměním, ... které se dá shrnout do slov: prosím, děkuji a promiň" . [10] [57] Naučit se říci tato slova může být obtížné. Nicméně manželství se může stát velmi bolestným, velmi tvrdým, když tato jednoduchá slova chybí.
62. Všechny základní ctnosti (rozvážnost, mírnost, spravedlnost, mravní síla) a teologální ctnosti (víra, naděje a láska) jsou nezbytné a velmi důležité k tomu, aby manželství prospívalo. Zvláště
čistota je semínkem, ze kterého vyrůstá pevné manželství. K tomu, abychom si připravili naše srdce na manželství, je třeba se cvičit ve vnitřní svobodě a naučit se chápat naši sexualitu v kontextu společenství a svatosti každé osoby. Čistota formuje dobré návyky sebezapírání a sebeovládání, které jsou předpokladem k milosrdnému chování vůči jiným. Fantazírování o manželství a nečisté srdce vytvářejí chabý začátek dlouhodobé cesty milosrdenství a odpouštění.
63. Skutečná manželská jednota závisí na
milosrdenství , schopnosti, kterou se učíme od Ježíše a kterou vidíme v Boží smlouvě. V liturgii se modlíme "Pane, smiluj se". Ježíš nám dává svou milosrdnou lásku, abychom byli milosrdní.
64. Milosrdenství roste, když milujeme tak, jak nám ukázal Kristus. Tato
"milost křesťanského manželství je ovocem Kristova kříže, který je zdrojem celého křesťanského života". [11] [58] Katolíci věří, že sám "Kristus působí" v každé ze sedmi svátostí a Duch svatý je v nich ohněm, který přeměňuje na Boží život vše, čeho se dotkne. [12] [59] Ve svátosti manželství se Boží smlouva stává viditelnou a milost smlouvy se naznačuje a uděluje. [13] [60] Ve svátosti manželství vstupuje Boží smlouva do našich domovů a stává se základem našich rodin.
65. Křesťanské manželství je
Vzájemné odevzdání se. Dnešní společnost však ve velké míře nabízí jako alternativu jiné modely manželství. Pokud chápeme "manželství" jen ve smyslu erotických zážitků nebo ve smyslu právního vztahu, ve kterém si partneři chrání vlastní autonomii, tak zaséváme nespokojenost a konflikt. Eros bude ubývat a neuspokojená práva nevytvoří úrodnou půdu pro milosrdenství.
66. Během staletí se lidské osoby braly z nejrůznějších důvodů, některé z nich byly ušlechtilé, jiné zase pragmatické. Ve svátostném manželství nám Církev nabízí zázemí, milost a každodenní lekci o přirozenosti Boží lásky. Manželský slib před tváří Církve trvale potvrzuje přirozenost manželského svazku muže a ženy a zároveň zasazuje manželství do vztahu k jiných svátostem, zvláště ke svátosti smíření a Eucharistii. Tato svátostná ekonomie (spásy) zakládá manželský život na
smíření a věrnosti, a tím posiluje a ochraňuje skutečnou jednotu muže a ženy. Lidem postmoderní doby, kteří nemají jistotu čemu a komu lze věřit, se toto dobrodružství zdá být riskantní. Církev je matkou, která zná lidské srdce lépe než známe sami sebe; zároveň ví, kdo je Ježíš, že On je Pánem, že je důvěryhodný a že jeho cesta lásky je ostatně jedinou cestou.
67. Ježíš vytváří pro nás novou možnost - vizi manželství založeného na jeho smlouvě s Církví, manželství založeném na trvalé věrnosti, čistotě a milosrdenství. Takové svátostné manželství zahrnuje celý křesťanský život, ve kterém praktikujeme ctnosti lásky, vnitřní svobody, věrnosti, milosrdenství a odpuštění. Je to
celoživotní program, který budujeme na návyku pravidelné modlitby, přijímání svátostí a je v souladu s Boží smlouvou. Pán ví, že v žádném manželství se nežijí všechny ctnosti najednou, ale ve svém milosrdenství nám dává svátosti smíření a Eucharistie, abychom mohli růst v naší schopnosti milovat tak, jako miloval Ježíš. Vést svůj život tímto způsobem vyžaduje oběť, ale nakonec platí, že je to život nádherný. Ježíš je cestou pravdy a radosti.
Otázky k diskuzi:
1. Co znamená katolická spiritualita manželství? Co mají dělat rodiny, aby slavily a ochraňovaly křesťanské manželství?
2. Pokud je manželství svátostí, co z toho vyplývá pro čas zásnub? Jaké vlastnosti by měl /a mít budoucí nevěsta / ženich?
3. Jak souvisí svátosti smíření a Eucharistie se svátostí manželství?
4. V modlitbě Páně říkáme "odpusť nám naše viny, tak jako my odpouštíme našim viníkům". Myslíš, že je lehké nebo těžké to uskutečňovat? Jak odpuštění umožňuje a napomáhá vztahům?
Vysvětlivky:
[1] FRANTIŠEK, encyklika Lumen fidei, 53.
[2] JAN PAVEL II., Katecheze o lidské lásce podle Božího plánu - Teologie těla, 16. ledna 1980.
[3] Katechismus katolické církve, 1646.
[4] Srov. Katechismus katolické církve, 2391.
[5] FRANTIŠEK, Projev na Setkání s mládeží z Umbrie ", Assisi, 4. října 2013.
[6] FRANTIŠEK, generální audience, Manželství - jádro Božího plánu lásky pro lidstvo ", 2. dubna 2014.
[7] FRANTIŠEK: Projev k snoubencům, kteří se připravují na manželství, Vatikán, 14. února 2014.
[8] FRANTIŠEK: Projev k snoubencům, kteří se připravují na manželství, Vatikán, 14. února 2014.
[9] Katechismus katolické církve, 1642.
[10] FRANTIŠEK: Projev k snoubencům, kteří se připravují na manželství, Vatikán, 14. února 2014.
[11] Katechismus katolické církve, 1615.
[12] Srov. Katechismus katolické církve, 1127.
[13] Katechismus katolické církve, 1617.
Převzato ze
zastolom.sk, 4. srpna 2015,
článek naleznete
zde.