Existuje řada nemalých důvodů, proč by katolíci měli znát dějiny katolické nauky ohledně antikoncepce. Papež Pavel VI. se v encyklice Humanae vitae odvolává na „zásady lidského a křesťanského pohledu na manželství“ a na „učení Církve o regulaci porodnosti“, přičemž prohlašuje, že antikoncepce je z pohledu Božího zákona nepřípustná. Dnes, kdy je papežův postoj zpochybňován, je ještě více zapotřebí ukázat alespoň některé zmíněné zásady a příklady neměnného učení Církve.
Jednou z nejpovrchnějších výtek vůči papeži je, že nejde s dobou. Antikoncepce je prý nový jev, a proto volá po novém přístupu v oblasti morálky. Ale historici, kteří se antikoncepcí zabývají, jasně ukazují, že tyto praktiky byly rozšířeny a hluboce zakořeněny už více než tisíc let před Kristem, přičemž vyvrcholily v Římské říši během prvních tří století.
Norman E. Himes ve své knize
Dějiny antikoncepce z pohledu lékařství píše, že „antikoncepce je společenskou praxí daleko starší a daleko kulturně a zeměpisně rozšířenější, než obvykle předpokládají i někteří samotní historici lékařství a sociálních dějin“1. Lékařské záznamy popisující antikoncepční metody najdeme už v Číně 2700 let př. Kr. a v Egyptě 1850 př. Kr.
Celý článek si můžete přečíst na:
http://www.lpp.cz/nemenne-uceni-cirkve-o-antikoncepci/
@@@
http://www.lpp.cz/
