Napsala Anna Lojeková
Je opravdu každá žena krásná? Jak to, že některá "září" více a některá jakoby mnohem méně? Je to oblečením? Šaty? Účesem? Nebo možná sebevědomím? KAŽDÁ ŽENA odráží krásný Boží obráz - není možné aby ho ztratila! Krásu Boha odráží jiným způsobem než muž. Je to její podstata - něco bez čeho by již nebyla ženou. Je to její zváštní jemnocit, její půvab, bytí které samo od sebe nadchne. Ďábel tento Boží obraz v nás nenávidí a snaží se docílit, abychom ho zakryly a spotvořily. Je několik trumfů, které nepřítel stále na nás používá a na které si musíme dát pozor.
MY A TY DRUHÉ
Ať už jsou to naše maminky, sestry, nejlepší kamarádky nebo dívky a ženy v pozici, kterou velmi uznáváme, čekáme od nich potvrzení a povzbuzení. Potřebujeme zažívat, že jsme hezké, milé, půvabné, ale právě zde můžeme dostat tvrdý úder, když místo pochvaly dostaneme nelaskavou kritiku, výsměch nebo - což je někdy mnohem horší - němé ticho, když stojíme ve svých nových šatech a nejlepších botách ...
NEPOTVRZENÍ A KRITIKA
Milé krásky, musíme vědět, že kterákoliv žena neschopná povzbudit a pochválit je tak velmi zraněná ve své identitě, že pochvalu někoho jiného vnímá jako snižování své vlastní hodnoty. Je to žena, která ještě nezažila uzdravení, a proto rozdává zranění všude dokola. Když kritizuje, cítí se sama lépe. Zde pomůže pouze Boží a naše láska a pochvala, protože ony nejprve musí dostat, aby mohly dávat. Musíme jim vyslovit odpuštění a začít žít svobodný život od jejich názoru - protože naše hodnota a krása nemůže záviset na pochvale člověka.
ZRANĚNÍ
Podpásové údery, když tě nevezmou do party, když někdo je Barbie a ty pouze klaun a jiní se baví na tvůj účet, když ti je jasně dáno najevo, že na to nemáš a nikdy mít nebudeš. Tak velmi zabolí, něco v nás hluboce zraní. Ženy často reagují dvěma způsoby - buď rezignují a řeknou si, že možná nejsou hezké, ale jsou moudré, pracovité, vtipné ... nebo si řeknou, že teď to všem ukážou a začnou lpět na značkových věcech, make-upu a hodiny tráví účesy. Smutné však je, že obě skupiny zažívají uvnitř velkou prohru, která jim namlouvá, že pokud se nebudou POŘÁDNĚ snažit, za nic nestojí a ukáže se jejich pravá "bídná" identita. Sem patří i ženy, které se bojí oblékat žensky, ženy (až na pár výjimek), které se oblékají vyzývavě, zoufale toužící po pochvale, zájmu a potvrzení krásy. Pokud je tato část i o Tobě - prosím, znovu vyslov odpuštění těmto lidem a popros Boha o vnitřní uzdravení tohoto zraněného místa, protože právě ono Ti brání přijmout a žít Tvou krásu. Neboj se, rád to udělá.
Lži
Och - znám ženy a dívky jako vystřižené z módního katalogu, které přesto nedokáží uvěřit, že jsou krásné. Také znám ten nevěřícný pohled žen každého věku, když jim říkám, že jsou krásné - a vidím, že se bojí doufat, že by to mohla být pravda. Obě skupiny, tak jako já kdysi, uvěřily lži, že některá žena pěkná je a některá ne - že některá má dar (a peníze) na to, aby se uměla hezky obléknout a upravit. Teprve když se zřekneme těchto lží a přijmeme Boží pravdu o sobě, že Bůh MĚ a TEBE stvořil VELMI DOBŘE ke svému nádhernému obrazu - může přes nás tato krása zářit. A zářit bude tím více, čím více budeme čerpat z Boha. Bez Něho budeme jako řezané květy - chviličku namočené v Jeho pravdě, podobně kvetoucí a krásné, po chvíli vadnoucí a lapající po dechu. Náš krásný "ženský" duch pije z Boha a dává občerstvit jiným - protože z našeho nitra "potečou proudy vody" - tak svěží, krásné, čisté a trochu nezbedné - takové - jakou žena má být.
Převzato z
http://www.mojakomunita.sk/web/anna.lojekova/blog,
článek z 24.7. 2015 naleznete
zde.
