Učení katolické církve o antikoncepci nevyvolává v lidech zrovna nadšení. Kdesi hluboko za tím se možná skrývá podezření, že „církev má něco proti sexu“, nebo že chce dosáhnout toho, aby věřící rodiny měly dost dětí pro sestavení fotbalového týmu.
K obrazu Trojice
Možná vám to může připadat divné, ale tvrdím jednu věc: sex v manželství je v něčem podobný Bohu. On je totiž jeho Autorem. On stvořil sex ke svému obrazu. V něm se (byť velmi nedokonale) zrcadlí.
Jak je sex „jako“ Bůh? Bůh je Láska. Otec se dává Synu, Syn Otci a láska mezi nimi je Duch Svatý. Bůh stvořil muže a ženu proto, aby někdo další mohl zakoušet právě tuto lásku. Aby na ní mohl mít účast. Proto je v Božím plánu manželství. Proto existuje sex.
„Nikde nezobrazují manželé Boží lásku hlouběji, než když se stávají „jedním tělem,“ píše Christopher West. „
Tehdy, jako v žádném jiném momentu manželského života, jsou manželé voláni k tomu, aby měli účast na „velkém tajemství“ Boží lásky.“[1]
Manželská láska skrze jednotu dává život.
Mezi láskou a životem existuje v manželství a sexu těsné pouto. Tak těsné, že když lásku úmyslně zbavíme života, přestane být obrazem Boží Trojice. Toto spojení lásky a života „
není dílem náhody, ale... nachází se v samém jádru velkolepého Božího plánu, podle něhož jsou lidé obrazem Svaté Trojice. Spojení muže a ženy v jedno tělo se „vtěluje“ v dítěti počatém a láskyplně přijatém způsobem, který zrcadlí věčné vycházení Ducha Svatého ze společenství Otce a Syna.“[2]
Když se neviditelné stává viditelným
Křesťanské manželství je opravdu podivuhodná skutečnost! Po přečtení předchozích řádků začíná vysvítat, že
se netýká jen „dvou“ – muže a ženy. Je to totiž svátost – viditelné znamení neviditelných Božích věcí, které předává milost. Manželé v tom, co konají, jsou povoláni zrcadlit Boží lásku. Díky nim se neviditelné tajemství Trojice stává v jistém smyslu viditelným.
Přemýšleli jste někdy nad tím,
kdy manželství jako „svátostný stav“ začíná? Má ve skutečnosti dva začátky. Ten první se odehrává (obvykle) v kostele a druhý (obvykle) v ložnici. Manželský slib a spojení v „jedno tělo“. Slovo se stává tělem. Sex totiž totéž, co manželé říkají ve svém slibu, dokáže vyjádřit jiným jazykem. Je (nebo lépe: má být!) završením, obnovou, zpřítomněním, uskutečněním manželské přísahy, oboustranné posvátné smlouvy.
Manželský sexuální akt jako završení
a obnova manželského slibu
„
Ve své manželské smlouvě, která se zpřítomňuje při pohlavním styku, se manželé jeden druhému dávají se vším, co jsou, jako tělesné osoby. Tento dar zahrnuje jejich mužství a ženství a schopnost stát se otcem nebo matkou, která je mu vlastní. Jak papež [Jan Pavel II.] poznamenává, ‘lidské tělo mluví jazykem, jehož ono není autoremʼ.“[3]
To, co manželský slib vyjadřuje prostými slovy „
přijímám tě za manžela, za manželku – odevzdávám se ti“, má velikou hloubku. Znamená to: Dávám se ti, přijímám tě se vším všudy. Chci s tebou všecko sdílet, nic, na co máš právo, si nechci nechat jen pro sebe. Chci s tebou zůstat na celý život.
Sex právě toto dokáže vyjádřit řečí těla: muž a žena se intimně spojují, stávají se „jedno tělo“. Muž v okamžiku extáze dává část svého těla ženě. A ona jeho dar svým tělem přijímá. Jejich těla „mluví“. Dokonce křičí: „Vezmi si mě! Patřím tobě! Celý, celá, beze zbytku.“ Tato úplnost je znakem manželství. Nejtěsnější jednoty dvou dospělých lidí na tomto světě.
„
Každý pokus úmyslně tento styk učinit neplodným, ať pomocí antikoncepce, sterilizace nebo jiným způsobem, řeč těla pokřivuje. Znamená to mluvit o úplném sebedarování, a přitom jednu část sama sebe – svoji plodnost – nechtít dát, nebo odmítnout plodnost toho druhého.“[4] Tím ze z řeči lásky stává lež.
Dva odlišné způsoby plánování rodiny
Jak tedy odpovědně plánovat rodinu, a přitom hovořit pravdivě řečí těla? Tomuto způsobu se říká „přirozené plánování rodičovství“ (PPR). Spočívá ve sledování příznaků plodnosti ženského těla a zachovávání sexuální abstinence v plodném období, pokud manželé mají vážný (morálně správný) důvod nemít další dítě.
Antikoncepce (vědomé způsobení neplodnosti) a PPR (zdrženlivost v plodném období) mají oba stejný cíl: vyhnout se početí při pohlavním styku. Ale to neznamená, že mezi nimi není z morálního hlediska rozdíl. Naopak – ten je obrovský. Účel nesvětí prostředky! V čem tento rozdíl spočívá? Nejprve si musíme vyjasnit používané pojmy:
„
Antikoncepce je z definice rozhodnutí mít pohlavní styk, ale udělat pak něco jiného, co ho učiní neplodným. Lze toho dosáhnou pomocí různých prostředků, hormonů, chirurgických postupů a prastarou metodou přerušovaného styku (coitus interruptus).
Manželé, kteří používají přirozené plánování rodičovství (PPR), když mají spravedlivý důvod vyhnout se těhotenství, nikdy nečiní svůj sexuální akt neplodným; nikdy nepoužívají antikoncepci. Sledují svoji plodnost, abstinují, když jsou plodní, a, pokud si tak přejí, objímají se, když jsou přirozeně neplodní.“[5]
Antikoncepce a PPR představují dva zcela odlišné pohledy na lidské tělo, plodnost, sexualitu a Stvořitele.
Pro toho, kdo používá antikoncepci, je plodnost v tu chvíli „špatná část těla“, kterou je třeba co nejbezpečněji potlačit, zbavit se jí. Lidské tělo, jak ho Bůh stvořil, není „úplně dobré“, je potřeba ho „napravit“, „změnit“.
Antikoncepce zároveň jako by předpokládala, že plodnost se nijak netýká milované osoby. Je to jen jakási „biologie“. Jak by se ale žena tvářila, kdyby jí muž při milování řekl, aby si zakryla obličej, protože se mu v tuhle chvíli „nelíbí“? A přesto lidé potlačují schopnost s Bohem spolupracovat na předávání života, protože se jim „nelíbí“, že dnes mohou dát nový život.
Přirozené plánování rodičovství oproti tomu „přijímá plodnost jako dobro a jako něco, co je neoddělitelnou součástí osoby, a ne jako nemoc, kterou je třeba potlačit. Manželé, kteří se z dobrých důvodů zdržují pohlavního styku v manželčině plodném období, nepřekrucují řeč těla tím, že by odmítli svoji schopnost stát se otcem nebo matkou. Buď touto řečí při pohlavním styku hovoří pravdivě, nebo si svoji lásku vyjadřují nesexuálními způsoby. Řečí těla „mluví“ pouze pravdu.
Na druhé straně
páry, které používají antikoncepci, narušují ono vnitřní spojení mezi láskou a životem, které Bůh vepsal do jejich těla. „
Podrobují Boží plán své libovůli. ‘Manipulují’ s lidskou sexualitou a snižují ji, … protože odnímají sexualitě charakter ‘úplného’ sebeodevzdání.“[6] Rozdíl mezi PPR a antikoncepcí v řeči těla je jako rozdíl mezi tím, když chvíli mlčím, a tím, když lžu.“[7]
PPR znamená potvrzení ženy: „
Jak jsi krásná! Je dobře, že jsi, jaká jsi. Nemusíš být jiná.“ Je to radostný souhlas se stvořením, touha ho poznávat, chápat, spolupracovat s ním. Žena při něm může každý den říkat: „
Jak nádhernou jsi mě, Pane, stvořil!“
Plán milujícího Otce
Trojjediný Bůh stvořil manželství jako svaté místo, kam zve muže a ženu, aby s nimi bydlel. Chce jim žehnat, obdarovávat je. Jejich láska může čerpat sílu z jeho lásky. Manželská láska je podivuhodná!
Bůh stvořil mužské a ženské tělo se všemi jeho úžasnými schopnostmi a půvaby. Stvořil ženu s jejím tělem, s obdobími plodnosti, kdy je připravené přijmout dar nového života, i neplodnosti, kdy její tělo odpočívá.
Bůh svěřil manželům krásný úkol: být pro druhého znamením Boží lásky. Říkat řečí těla, polibkem, objetím, pohlazením, všemi intimními projevy: „
Tak tě miluje Bůh. A ještě mnohem víc.“
Takový je nádherný Boží plán se sexualitou. Antikoncepce ho odmítá a mrzačí.
„
Čím víc člověk Boha poznává jako milujícího Otce, jehož srdce přetéká láskou k nám a kterému jde o naše štěstí, tím víc důvěřuje opodstatněnosti i těch zákonů, které třeba na první pohled nedávají smysl. Tato důvěra v našeho Stvořitele musí stát u základu každého pokusu rozlišit dobro od zla, zvlášť když jde o „obtížně stravitelné“ učení církve [o nemorálnosti antikoncepce]...“[8]
P. Karel Skočovský
Odkazy:
[1] West, Ch. (2006). Teologie těla pro začátečníky. Praha: Paulínky, str. 105.
[2] Healyová, M. (2009). Muži a ženy jsou z ráje. Praha: Paulínky, str. 93.
[3] Tamtéž, str. 96-97.
[4] Tamtéž, str. 97.
[5] West, Ch. (2006). Teologie těla pro začátečníky. Praha: Paulínky, str. 108.
[6] Jan Pavel II., Familiaris consortio, 32.
[7] Healyová, M. (2009). Muži a ženy jsou z ráje. Praha: Paulínky, str. 97.
[8] Tamtéž, str. 98-99.
Převzato z
https://tob.signaly.cz/,
článek z 5. 8. 2015 naleznete
zde.
