Kardinál Walter Brandmüller patří k hlavním kritikům návrhů vatikánského sněmu o rodině, ohledně rozvrácení katolického učení o svátostech a morálce. Byl jedním z pěti kardinálů, kteří přispěli ke knize Setrvání v Kristově pravdě, která kritizovala návrh kardinála Waltera Kaspera na umožnění přijímání osobám v neobvyklých vztazích.
Přispěvatel LifeSiteNews, Dr. Maike Hickson udělal rozhovor s kardinálem Brandmüllerem minulý měsíc.
LifeSiteNews: Mohl byste zopakovat našim čtenářům učení Katolické církve o manželství a jeho nerozlučitelnosti, tak jak bylo učené během staletí?
Kardinál: Odpověď najdete v Katechismu Katolické církve, č. 1638-1642.
Může Církev dovolit znovu manželským párům přistoupit ke svatému přijímání, i když je jejich druhé manželství v očích Církve neplatné?
Bylo by to možné, kdyby se tyto páry rozhodly žít jako bratr a sestra. Toto rozhodnutí stojí za zvážení v případě, že odloučení brání výchova dětí. Rozhodnout se pro tuto cestu by znamenalo dostatečný znak pokání za předešlé a stálé hříchy cizoložství.
Může se Církev zabývat tématem manželství pastorálně, odlišně od předešlého učení Církve? Smí vůbec Církev změnit své učení bez upadnutí do kacířství?
Je evidentní, že pastorální způsoby Církve nemohou protiřečit zavazující doktríně, nebo ji ignorovat. V tomto smyslu by mohl architekt postavit nádherný most. Jenže pokud nebude dbát o zákony strukturálního inženýrství, může se jeho stavba zhroutit. Stejně musí všechny pastorální způsoby sledovat Boží Slovo, pokud nechtějí selhat. Změna učení, dogmat, je nepředstavitelná. Kdo ji však vědomě provádí, nebo o ni žádá, je kacíř - i když nosí fialové roucho.
Není celá diskuse o přijetí znovu sezdaných ke Svaté eucharistii znakem toho, že mnoho katolíků nevěří v reálnou přítomnost Krista v hostii a při Svatém přijímání si myslí, že dostává jen kousek chleba?
Určitě existuje stálý protiklad v někom, kdo chce přijmout tělo a krev Krista a spojit se s ním, zatímco přehlíží Jeho přikázání. Jak to funguje? Svatý Pavel říká: Kdo nehodně jí a pije, jí a pije si odsouzení. Ale máte pravdu: ne každý katolík věří ve skutečnou přítomnost Krista v posvátné hostii. Je to vidět v tom, jak mnozí - dokonce i kněží - projdou před svatostánkem bez pokleknutí.
Proč se v dnešní době v rámci Církve tak často napadá nerozlučnost manželství? Jedna z odpovědí by mohla být ta, že Církev byla ovlivněna duchem relativismu, ale musí existovat i jiné důvody. Mohl byste jich několik uvést? Nejsou tyto důvody znakem krize víry v rámci samotné Církve?
Samozřejmě, některé morální normy, které byly dříve uznány, již nejsou, takže každý se řídí podle svého vlastního morálního práva. To, že každý si dělá co se mu jen zachce, má své následky. Zahrnuje to individualistický postoj k životu, který člověk vnímá jako jedinou šanci na seberealizaci a ne jako misi od Stvořitele. Je evidentní, že podobné postoje jsou znakem ztráty víry.
V tomto kontextu můžeme poznamenat, že za poslední desetiletí se málo mluvilo o učení o padlé povaze člověka. Dominantním dojmem bylo, že člověk je koneckonců dobrý. Myslím, že to vedlo k laxnímu postoji vůči hříchu. Teď už můžeme vidět důsledky takového postoje - exploze nelidského chování ve všech oblastech života. Nemělo by to být výzvou pro Církev, že učení o padlé povaze člověka se potvrdilo a že ho je třeba začít znovu hlásat?
To je vskutku pravda. Téma prvotního hříchu a jeho následků, potřeba pokání skrze utrpení, smrt a zmrtvýchvstání Krista, byla dlouhou dobu potlačována a zapomenuta. Přesto nemůžeme chápat příběh světa a života bez těchto pravd. Ignorování těchto základních pravd nevyhnutelně vede k morálnímu úpadku. Máte pravdu: mělo by se o tom znovu kázat.
Vysoká čísla potratů (především na západě) napáchala velké škody nejen zabitým dětem, ale i ženám (a mužům), kteří se rozhodli usmrtit své děti. Neměli by mít preláti Církve jasné postoje vůči této strašlivé skutečnosti a pokusit se o probuzení svědomí těchto žen a mužů, i pro jejich vlastní vykoupení? A nemá Církev povinnost chránit děti, které se nedokáží samy bránit, protože jim není dovoleno ani žít? "Nechte maličké přijít ke mně ..."
Církev, obzvláště za posledních papežů, jakož i za Svatého otce Františka, potvrdila, že zabíjení dětí v lůně matky je opovrženíhodné. To se jednoznačně vztahuje na všechny biskupy. Nicméně druhou otázkou je, zda bylo (a pokud ano, jakou formou) učení Církve osvědčené a prezentované u veřejnosti. Hierarchie by proto zajisté mohla udělat víc. Například účast kardinálů a biskupů na pochodech pro život.
Jaké kroky byste doporučil Církvi, aby posílila poptávku po svátosti a ukázala cestu k jejímu nabytí?
Člověk musí svědčit o víře formou, která je specifická pro každou situaci. V jaké formě k tomu dojde, záleží na okolnostech. Dává to prostor pro kreativní představivost.
Co si myslíte o nedávném prohlášení biskupa Franz-Josefa Bodeho, že Katolická církev se musí více a více přizpůsobovat životní realitě dnešních lidí a přizpůsobit jí své morální učení? Jsem si jist, že vy jako církevní historik znáte i jiné případy z dějin Církve, když byla nucena změnit učení o Kristu. Mohl byste vyjmenovat několik takových případů a jak na ně Církev reagovala?
Je zcela jasné, že učení Církve se muselo přizpůsobit konkrétním životním situacím v naší společnosti, aby byla zpráva evangelia vyslyšena. Ale to se vztahuje pouze na formu hlásání a nikoli na neporušitelný obsah. Adaptace morálního učení je nepřijatelná. "Nepřizpůsobuj se světu" říká apoštol svatý Pavel. Pokud biskup Bode učí něco jiného, protiřečí učení Církve. Je si toho vědom?
Může se Německá Katolická církev vydat svou vlastní cestou pokud jde o přijetí znovu sezdaných párů ke svatému přijímání, tj rozhodnout se nezávisle na Římu, jak to po nedávném zasedání Konference německých biskupů řekl kardinál Reinhard Marx?
Zmíněné prohlášení kardinála Marxe protiřečí Církevnímu dogmatu. Ti, co to tvrdí, jsou pastorálně nezodpovědní, neboť způsobují věřícím zmatek a pochybnosti. Pokud si kardinál myslí, že se může národně vydat nezávislou cestou, riskuje jednotu Církve. Zůstává platné, že všechna učení a praktiky Církve jsou vázána jasně definovanými doktrínami.
Zdroj:
, 14. 4. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
