Zamyšlení nad evangeliem 18. neděle v mezidobí.
Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: „Chléb z nebe jim dal jíst.“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. (Jan 6,24-35)
Hledání Krista
Lid z Galileje hledá Pána v Kafarnau a tuší, že Spasitel přišel zázračným způsobem přes jezero, neboť lidé viděli odjet jen apoštoly v jediné loďce.
Kristus však jim nyní nechce vysvětlit svůj přechod jezera, poněvadž nechce podporovat lidskou touhu po zázracích; nadto Pán kárá lidi, že myslí jen na jídlo, místo aby jim byl zázrak nasycení znamením pro vyšší hodnoty. Ježíš se však dává nalézt v kafarnajské synagoze, aby vedl lid jako nový Mojžíš k vyššímu pokrmu než je mana.
Hledám Boha a jeho pravdu? Hledám Krista Pána v kostele, kde se on dává nalézt jako v Kafarnau? Nebuďme jen zdatnými hledači pozemských hodnot!
Požadavek víry
Víra je jedinou branou, jež vede k pochopení sebe zjevení Páně. Kristus ji vyžaduje jako bezpodmínečný předpoklad spásy a odmítá jiná „díla Boží“. Zrak zůstane vždy viset na vnějším, víra pronikne k podstatě Božího zjevení v Kristu.
Od Otce přichází dar víry,
tento nadpřirozený pokrm duše. Už symbolický chléb many byl darem Otcovým, nikoliv Mojžíšovým. Tím více pravý duchovní chléb, jenž dává nadpřirozený život, totiž sám Spasitel.
Ježíš jako chléb života,
neboť on je skutečným Božím životem a společenství víry s ním znamená účast na Božím životě. Pán dává z milující vůle Otcovy věčný život všem, kteří v něho věří. Ze strany člověka je však ke spáse stejně nutný postoj víry jako je nezbytný pro pozemský život chléb, voda a světlo. Od Otce pochází oba dary:
Kristus jako chléb života a víra v Krista jako předpoklad spásy.
Milost víry
K víře nás Bůh nenutí, nýbrž dovoluje nám ji. Víra je svobodným lidským přijetím dobrotivé Boží nabídky. Nikdo nebude přitažen ke spáse, kdo se nedá poučit a neotevře se milosti. Vlažný člověk naráží na nějaký „kámen úrazu“ podobně, jako se tedy pohoršovali Izraelité nad Ježíšovou „podobou služebníka“, jeho lidským zjevem, protože jim chyběla nadpřirozená víra v Božství Páně.
Kdo se však otevře Boží milosti, ten dostane nejen teoretické poučení od Boha nýbrž i existenciální povýšení svého života. Pravá víra je nejen posloucháním a statickým věděním o Bohu, nýbrž i opravdovou poslušností k Bohu s dynamickým prvkem nového života Božích dětí.
„Já jsem…“
Poprvé zazní zde formulace Kristova sebe zjevení slovy: „Já jsem…“ Tato výpověď ukazuje radikální rozdíl mezi Kristem a proroky (i Mojžíšem): oni byli služebníky zjevení, v Kristu je uskutečněno Boží poselství; oni se lišili od daru poselství, Kristus je tímto darem; oni byli lidmi, Kristus je Božím Synem. Proto může Pán říci: „Já jsem chléb života“; „Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe“.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
