Zamyšlení nad evangeliem 17. neděle v mezidobí.
Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého alespoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy; a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělala, řekli: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám. (Jan 6,1-15)
Hlad a žízeň jsou stálými průvodci lidského bytí. V evangeliích se až šestkrát opakuje text o zázračném nasycení. Je také dobré mít na paměti, že první zázrak, který učinil Ježíš (evangelium sv. Jana), bylo zázračné proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské. Těm, kdo byli v nouzi a v nebezpečí, že budou zahanbeni, dal Ježíš tímto zázrakem 600 litrů lahodného vína.
V evangeliu dnešní neděle na hoře u Tiberiadského jezera Pán sytí zástup pěti tisíc mužů, kromě žen a dětí. Dává v přebohaté míře: „Všichni se najedli a ještě sebrali 12 košů kousků“, které po nasycení zbyly. Pro Ježíšovi učedníky zázračné nasycení několikatisícového zástupu, Ježíš zde nekoná jako tvůrce – stvořitel chleba. U sv. Matouše, který také popisuje událost zázračného nasycení, čteme: „Přineste, co máte.“ Ježíš bere přinesené pokrmy, vzdává díky a prostřednictvím učedníků rozděluje sedícím. Evangelistou Janem použitá slova „vzdal díky“ zdůrazňuje skutečnost, že apoštolové budou rozdávat „chléb života“, o němž je řeč ve 35. verši kapitoly, z níž je evangelium dnešní neděle. Zázračné rozmnožení a nasycení pětitisícového zástupu je přípravou na „chléb z nebe“, jimž se budou živit generace vyznavačů náboženství lásky a pokoje.
Zázračné nasycení nás má zbavit neustálého neklidu o to, co bude zítra – strachu o to, co budeme jíst, čím se šatit. Je také odpovědí na slova apoštola Filipa: „Za dvě stě denáru chleba jim nestačí“, že totiž ne kalkulace, předvídavost, kontrola zásob je životní náplní těch, kdo se zcela oddali Kristu, že je nutné zříci se všech lidských racionálních zvyklostí a obyčejů na zajištění budoucnosti. Úmyslem zázračného nasycení je naučit apoštoly změnit smýšlení a působit i na myšlení druhých vlastním příkladem důvěry Bohu – v Boží pomoc.
Uvědomit si, že jedině Bůh zná lidské potřeby a jedině On je může plně uspokojit. Na tuto změnu smýšlení – důvěřovat Bohu – chtěl Ježíš nasměrovat své apoštoly jako ty, kdo budou rozdávat, ale i přijímat „chléb Boží, který sestupuje z nebe“. V žalmu 144 se modlíme: „Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin.“ Žalm opěvuje především „dobrotu“ Boha, milosrdenství Boha, pokoj a klid, jaké může dát jen Bůh. „Okuste Boha, přijměte Boha, živte se Bohem, neboť Bůh je dobrý jako chléb.“
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, rozmnožením chlebů se splnila tato slova. Bůh – Ježíš Kristus nasytil a sytí svůj lid „pokrmem, který zůstává k věčnému životu“.
