Zamyšlení nad evangeliem 15 neděle v mezidobí.
Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“
Vydali se tedy na cestu a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je. (Mk 6, 7-13)
Skupinová práce
Pán „svolal dvanáct“ a poslal je „po dvou“ hlásat Boží království. „Běda samému“ platí plně i o pastorační práci: od duchovního „zkostnatění“ přes resignaci až k podivínství nebo ke hledání falešné lidské útěchy se klene oblouk nejrůznějších nebezpečí. Naše doba má zvláštní pochopení pro „kolektivy“, tedy práci ve skupinách: od technických sborů až po hospodářské družstvo. Komunikační a spojové pomůcky umožňují lehčí spolupráci a hospodárnější postup práce ve skupinách, pokud je zachována lidská důstojnost a plná svoboda rozhodnutí jedinců. Z těchto myšlenek vznikly i duchovní řády, jež přinesli tolik dobrého Božího lidu; stejný základ mají pastorační střediska francouzských kněží a pracovní střediska laiků i kněží v různých zemích. Rozhodně je však nutná kamarádská a bratrská soudržnost v apoštolské práci kněží i laiků ve farnostech, spolcích a skupinách.
Poslání Církve proti třem soužením lidstva
Jde především o poslání, tedy o úkol s Boží autoritou. Církev má své poslání a moc od Boha, nikoliv z pověření členů Církve. Klerikové a laici mají však účast na tomto poslání Církve, a to v různých stupních a v různých funkcích. Chybující a slabí lidé jsou tedy výslovnou vůlí Boží povolání ke spolupráci s Božím Synem. On by mohl vykonat všechno dílo spásy mnohem lépe sám nebo mohl by svěřit Boží království do správy andělům. On však je Pán a rozhodl jinak; nedivme se tedy, že zklamou nedostatečné a hříšné nástroje a neočekávejme anděly lásky a duchovní moci tam, kde působí jen nedokonalí lidé…
Za druhé jde o Boží království – tedy Boží vládu mezi námi s bojem proti všemu, co ničí člověka, především proti třem velkým trampotám hříchu, démonu a nemoci.
Apoštolská nezištnost
je podle slov Páně jednou ze základních nutných vlastností dělníka v Božím království: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte!“
Boží péče a spravedlivé pochopení Božího lidu jim vždy dá, co potřebují k životu a k práci. Tehdy to bylo formou samozřejmého orientálního pohostinství; dnes známe jiné formy, např. sbírky, dary, kostelní či církevní daně, výnos církevního majetku či podpora státu aj. Apoštolská prostota a nezištnost byla vždy věrohodným svědectvím pro pravost Božích mužů; na druhé straně byl malicherný strach o hmotné zabezpečení či dokonce zjevná snaha po životní úrovni luxusní společnosti vždy v dějinách Církve a je i dnes neomylným znamením slabé víry a náboženského úpadku. Hrabivost a zištnost některých kleriků byla a vždy bude kvalifikovaným hříchem a velkým pohoršením pro věřící i pro nevěřící.
Jednoduchost ve způsobu života
patří podobně jako nezištnost podle slov Kristových k podstatným rysům opravdových Božích pracovníků.
Hlasatelé Božího slova a služebníci spásy nepřicházejí v pozemské záležitosti, nechtějí dobýt světských pozic mocí, slávy či majetku, nýbrž chtějí přinést odpuštění hříchů, Boží synovství, světlo pravdy o smyslu života a Boží lásku ke všem tvorům. Armáda nejstatečnějších vojáků pochoduje dnes na hromadný hřbitov, jestliže není dobře vyzbrojena raketami, letadly a tanky. V Božím království je též nutná duchovní výzbroj, avšak rozhodujícími zbraněmi je Boží slovo a milosti, nikoliv organizace, ovládání zpravodajských prostředků a vnější zabezpečení podporou vládnoucí vrstvy společnosti.
Jednoduchost v duchovní zprávě ovšem neznamená, že bychom měli dnes pohrdat kulturními a technickými pomůckami práce; žňový dělník je nerozumný a škodí své práci, jestliže nepoužije nejlepších možných nástrojů své doby! Jednoduchost však znamená spíše smýšlení důvěry v moci milosti, která je důležitější pro spásu než součet všech vnějších užitečných pomůcek.
Apoštolská vynalézavost či nestálost?
Jednou z chyb apoštolské činnosti je nestálost jako znamení nedostatečného snažení o úspěch věci.
Dobrá vůle působit na svěřeném poli a zasazovat se o tuto věc pomáhá k určité stálosti; Spasitel však ukazuje i nutnost změny, vynucené nepřátelskými lidmi a okolnostmi: „Když vás někdo přijme a nebude poslouchat vaše řeči, setřeste si prach z nohou, až budete odcházet….
Obojí je tedy podle různých okolností nutné: vytrvalost i změna, stálost i nová taktika. Často objevila Církev právě v dobách pronásledování nové apoštolské cesty, které přinesly nový rozkvět náboženského života.
Křesťanský pozdrav
je současně znamením lidské zdvořilosti i zároveň výrazem křesťanské lásky: obojí musí mít apoštol Kristův. Srdečná lidskost, přirozená uctivost a společenské formy nejsou nikdy na škodu, ale jejich nedostatek je skoro vždy překážkou křesťanského svědectví. Nevychovaný, obhroublý a netaktní člověk je špatným heroldem nejvyššího Pána. Křesťan a apoštol se však nespokojí s pouhými společenskými způsoby a zdvořilostmi, nýbrž zduchovní je smýšlením lásky: jeho pozdrav je takřka přímluvnou modlitbou o všechno dobré od Pána, hlavně o pokoj srdce a požehnání pro všechny vezdejší potřeby.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
