Před 30 lety, v době nesvobody a pronásledování Církve, jsme na Velehradě 7. července 1985 před televizními kamerami vypískali komunistického ministra. Oslavy 1100. výročí smrti sv. Metoděje, které chtěl totalitní režim zneužít ke své propagandě, se tak staly jedním z největších protikomunistických protestů během trvání totalitní diktatury. Je smutné, že po 25 svobodných letech tolik křesťanů bývalé komunisty volí a podporuje.
Reálný socialismus versus Církev
Komunisté oprávněně považovali Církev za jednu z hlavních překážek totalitního ovládání společnosti. Proto po uchopení moci v r. 1948 ukradli většinu církevních majetků, zlikvidovali řehole a (administrativně) zvlášť Řeckokatolickou církev, která se odmítla podřídit moskevskými soudruhy ovládané Pravoslavné. Uzurpovali si monopol na informace, výchovu i vzdělání, kterými šířili svou ateistickou ideologii. Platil zákaz svobodně cestovat, podnikat i každé nezávislé občanské či náboženské činnosti.
Po mírném uvolnění režimu v Sovětském svazu za Chruščova zvítězili v Československu koncem roku 1967 snahy o demokratizaci režimu. "Socialismus s lidskou tváří" přinesl i více svobody pro církve. To zlikvidovali moskevští bolševici okupací Československa 21. srpna 1968. V rámci "normalizace" režimu se znovu přitvrdila nesvoboda a pronásledování Církve. Vrátila se cenzura i tvrdé trestání každého pokusu o nezávislou činnost. 1.1.1977 zveřejnili první dokument Charty 77, jejíž signatáře režim tvrdě pronásledoval a věznil. 13.3.1977 na následky série výslechů komunistickou StB zemřel profesor Patočka.
V r. 1978 se stal papežem Jan Pavel II., který byl aktivním odpůrcem komunismu. V únoru 1985 se za velké mediální reklamy konal celonárodní sjezd prorežimního hnutí duchovních Pacem in Terris. Hnutí, které Kongregace pro klérus odsoudila zvláštním dekretem (Quidam episcopi, 2.3.1982), se snažilo dělat dojem náboženské svobody a podpory Církve komunistické politice.
Velehrad 1985 - radost a protest
V této situaci se v červenci 1985 konaly oslavy 1100. výročí smrti sv. Metoděje. Režim, který se před zahraničím snažil dělat dojem náboženské svobody, nemohl oslavy celkem zakázat, i když se jich obával. Proto se snažil událost zneužít ke svým mocensko - propagandistickým účelům.
O připravované slavnosti neinformovaly předem ani Katolické noviny. Nepovolili návštěvu papeže, kterého zastupoval pouze státní sekretář Casaroli. Nepovolili účast jiných zahraničních biskupů. Před poutí zastrašovali věřící. Úřady omezily veřejnou dopravu, na příjezdových cestách mnohé legitimovali a šikanovali technickými prohlídkami osobních vozidel.
Přesto na Velehrad přišlo 150-200 tisíc věřících. Mnozí, zejména mládež, už v sobotu 6. července. Na oslavách bylo mnoho agentů StB a příslušníků bezpečnostních složek, ale připravená vodní děla se proti tak velkému davu neodvážili použít. Jelikož chtěli akci využít i propagandisticky, dovolili účast rakouské a německé televize.
V neděli shromáždění nadšeně přivítalo papežského legáta kardinála Casoroliho a kardinála Tomáška, kterému předtím komunisté posměšně říkali, že je generál bez vojska. Protesty vyvolaly až projevy komunistických politiků, kteří se pouť a slavnost snažili prezentovat jako "mírovou manifestaci" a projev podpory věřících jejich politice. Za historický význam Cyrila a Metoděje označili pouze jejich přínos pro vzdělání a kulturu, ale nezmínili jejich význam církevní, duchovní a náboženský. Při řeči o nich vynechávali slovo "svatý", což shromáždění vždy skandováním doplnili.
Předseda ONV přečetl projev za takových protestů, že z něj nebylo skoro nic slyšet. Ministr kultury Klusák po úvodu pod tímto tlakem začal vynechávat některé kontroverzní pasáže a diskutovat s poutníky. Ti ho však opravovali, doplňovali, polemizovali, vypískali a žádali náboženskou svobodu a návštěvu papeže. Slovenský ministr Válek už ani nevystoupil.
Protesty skončily když rozzlobený ministr opustil tribunu, a za nadšení věřících vystoupil kardinál Tomášek. Přečetl poselství sv. Otce Jana Pavla II., ale vlastní projev mu komunisté zakázali. Úspěch měl i Casaroli, který polovinu promluvy přednesl česky a polovinu slovensky. Střídavě česky a slovensky sloužil i pontifikální mši sv. Po ní se poutníci pokojně rozešli.
Média a informace
Večer jsem s radostí sledoval televizní noviny Rakouské televize, kde byla tato událost hlavní zprávou dne.
Komunistické noviny uveřejnily na druhý den pouze zprávu ČTK, podle které se na Velehradě konalo "Slavnostní shromáždění k 1100. výročí smrti Metoděje. Jeho účastníci si připomněli historický význam všestranného díla Metoděje i jeho bratra Konstantina v epoše Velké Moravy, prvním státním útvaru, ve kterém měli společný domov předkové dnešních Čechů a Slováků, a jejich vliv na kulturu a vzdělanost slovanských národů. Shromáždění se zúčastnili představitelé vlády ČSR a SSR ... a další činitelé ... "Nic o kardinálech, množství věřících a podstatě události.
Rudé právo za 10 dnů napsalo: "některé západní sdělovací prostředky zahájily novou pomlouvačnou kampaň proti ČSSR. Za záminku si vzaly oslavy 1100. výročí úmrtí Metoděje, které za účasti státních i církevních představitelů probíhalo na Velehradě.
Je to obvyklá metoda buržoazní propagandy, která využívá každé příležitosti k útokům proti reálnému socialismu, jimiž chce odvést pozornost od hlubokých problémů kapitalistické společnosti, od masové nezaměstnanosti, od důsledků horečného zbrojení, od zločinů imperialismu.“ Slovenská Pravda informovala podobně.
Zostřené pronásledování a pád režimu
Věřící ukázali před světem, že reálný socialismus ve skutečnosti funguje jinak, než hlásá jeho propaganda, a mnozí s ním nesouhlasí. Množství policistů, chování úřadů ke kardinálu Tomáškovi, a vystoupení věřících přesvědčilo státního sekretáře Svatého stolce kardinála Casaroliho, že Církev je v Československu pod mnohem větším tlakem, než si myslel.
Režim po Velehradě zostřil opatření proti Církvi, včetně omezování poutí, a šikany křesťanských "aktivistů" domácími prohlídkami, výslechy a vězněním. A. Srholcovi odebrali státní souhlas i pro angažovanost na poutích na Velehradě a v Šaštíně.
Pro nás to byl kromě nezapomenutelného zážitku i dobrá znamení a povzbuzení, že má smysl postavit se proti totalitnímu režimu. Podobně silným, i když méně radostným zážitkem byla za tři roky Svíčková manifestace v Bratislavě, kterou ministr Válek sledoval z hotelu Carlton. Ta byla navzdory tvrdému zásahu a vodním dělům přípravou a předzvěstí pádu diktatury v listopadu 1989.
Jak jsme využili svobodu?
Díky svobodě, kterou jsme tehdy žádali, mohla Církev obnovit komunismem zdevastované struktury i kulturní památky. Udělala velkou, a často nedoceněnou službu v sociální, zdravotní a vzdělávací oblasti. V tom, co bylo podstatným znakem události ze 7.7.1985 však svůj úkol dostatečně nenaplnila.
Katolické noviny dodnes nevzdělávají lidi ve vedení dialogu, a schopnosti a ochotě hodnotit a ovlivňovat veřejné a společensko-politické dění podle křesťanských principů a učení Církve. Vnitřní i mediální komunikace Církve je často dost bídná.
Politici a nejvyšší státní činitelé se každoročně účastní oslav sv. Cyrila a Metoděje, ale většinou to nadále zneužívají k vlastním mocensko-plitickým cílům, a jejich skutečný význam zamlžují. Na rozdíl od nás před 30. lety, nyní jim téměř nikdo neřekne pravdu do očí. Až na málo výjimek ani církevní představitelé, kteří mají možnosti a svobodu, o jaké jsme tehdy mohli pouze snít.
Za 25 svobodných let si pamatuji jediné kázání, ve které biskup v tento den z hlediska poselství sv. Cyrila a Metoděje věcně a důsledně hodnotil kulturní, náboženskou, politickou, morální a společenskou realitu současného Slovenska. Byl to arcibiskup Cyril Vasiľ SJ v r. 2013 v Terchové.
Homílie arcibiskupa Cyrila Vasiľa SJ v Terchovej:
http://grkatba.sk/homilia-arcibiskupa-cyrila-vasila-sj-v-terchovej/
I proto mnozí křesťané volí strany jednající v silném rozporu s křesťanským učením.
(
Prečo kresťania volia Smer-SD)
Proto je i s pomocí křesťanů dnes předsedou slovenské vlády R. Fico, který v r. 1984 napsal do životopisu, který je součástí přihlášky do Komunistické strany: "Zastávám přísně ateistické stanovisko." Tento původ a toto myšlení se odráží na veškeré jeho činnosti. V řízení státu, ekonomiky, justice i v sociální oblasti. Platí to i u dvou předchozích prezidentů a většinu soudců a státních zástupců.
Příslušníci komunistické StB se mají dodnes ve všem nesrovnatelně lépe než jejich oběti.
A vláda vedená exkomunistem znovu diskriminuje nezávislé, a zvláště křesťanské neziskové organizace, a administrativně i finančně prosazuje rodovou ideologii rozvracející křesťanskou kulturu, morálku i přirozené sociální vztahy. Tak jako tehdy ve jménu "pokroku" a sociálního inženýrství.
Je příliš málo lidí, kteří si uvědomují tyto souvislosti a konají, nebo alespoň nahlas "pískají". A ve svém úsilí jsou často tak osamělí a nepodporovaných jako disidenti za komunismu.
PAVOL MARTINICKÝ
Převzato z
http://postoy.sk/ - blog -
http://postoy.sk/blogs/pavol-martinick?page=1,
článek z 5. 7. 2015 naleznete
zde.
Dokumentární film, svědectví
VELEHRAD 1985
http://www.orol.tv/videos/velehrad-1985-2/
@@@
Film je součástí článku:
Púť, ktorá zmenila dejiny
Komunisté chtěli zahnat katolíky do kouta, troufli si i na provokace a posměch. A věřící jim ukázali, že je jich víc. Dnes je tomu přesně 30 let. ...
http://www.magnificat.sk/monitoring-pute-slovenske-majdany-kazdy-piaty-slovak-prisiel-do-levoca/
