V letošním roce se v červnu jela již X. cyklopouť z Moravy do Jeníkova v severních Čechách. O tom, jaká byla ta letošní cyklo-pouť nám napsal otec Pavel Sobotka.
V letošním roce nás vyrazilo celkem 12 + řidič doprovodného vozidla pan Lukeš. Nejmladší byl žák 6.třídy ZŠ. Jela také 1 žena. Pouť byla zahájena modlitbou v kostele sv. Markéty v Příměticích, byly předány křížky poutníkům, kteří jeli poprvé a na cestu nám požehnal o. Nik. Asi na 1. Km 1 z poutníků píchnul kolo, které si ale rychle dokázal opravit a tak dojel ostatní skupinu, že si toho někteří ani nevšimli, že nás na chvíli opustil. V lese za Kravskem se při jízdě modlíváme růženec. Kratší přestávka pak byla v Pavlicích, kde nám ochotně P. Robert Prodělal otevřel kostel, řekl pár slov o něm a ukázal nám také kopii Božího hrobu v Jeruzalémě, která se nachází za hlavním oltářem. Z Domamil do Nové Říše nás na kole provázel o. Nik. Po příjezdu do kláštera v Nové Říši nás přivítal P. Siard. V sobotu 2 bratři skládali v klášteře sliby a tak se to také odrazilo na bohatém pohoštění. Ráno nám 1 ochotná paní dokonce připravila snídani - míchaná vejce a po požehnání jsme vyrazili do Horní Cerekve, kde pravidelně bývá zastávka u místního kostela.
Počasí bylo zatažené, ale nepršelo. Ideál na kolo, protože ten den nás čekaly dlouhé kopce vysočiny. V Zajíčkově jsme opět pozdravili a předali církevní kalendář a pár brožůrek paní, která se nás před pár lety ujala a uvařila nám čaj, když pro silný déšť jsme museli setrvat déle v této vestnici. Pak už směr klášter Želiv, kde jsme také slavili mši sv. V dobrém čase jsme dojeli na Sázavu, kde nás čekal a obětavě se věnoval nový duchovní správce P. Cigánek. Strávil s námi část večera a ráno v 6.30 jsme slavili mši sv. v kostele sv. Prokopa. Po mši sv. modlitba v kryptě kostela, kde podle legendy sv. Prokop bojoval s démony. P. Cigánek nám také zajistil, že jsme po cestě mohli navštívit kostel sv. Jakuba Většího v Rovné u Stříbrné Skalice. Mnohokrát jsme jí projížděli, ale kostel je celkem nenápadný zkraje vesnice na hřbitově, snadno ho člověk při jízdě přehlédne. Zde nám o něm s nadšením povyprávěl 1 z místních občanů, kteří se také zasloužili o jeho opravu. Pochází z 2.pol. 12.stol., je krásně opravený a pokud pojedete kolem, určitě ho navštivte.
Při projíždění Prahou se k nám přidal cyklista Manuel z Andalusie, který zoufale hledal směr na Teplice. Protože jsme pokračovali stejným směrem jel s námi. Dozvěděli jsme se, že je mu 32 let, v únoru zakončil školu – učitel fyziky, tělocviku a putuje Evropou na kole. Měl v plánu ujet asi 5500 km. V Doksanech jsme zjistili, že se v dominikánském klášteře natáčí historický seriál, a tak již 3.rokem zde jsou k vidění na nádvoří filmové kulisy histor. staveb. Manuel přespal s námi v Brozanech v místní sportovní hale. I když na kole vláčel mimo jiných věcí kytaru, zjistili jsme, že na ni neumí hrát. Jeho snem ale je naučit se hrát flamengo a tak se to snad po cestě učí. Ráno v 6.00 jsme vyrazili do Třebenic, kde jsme se v kostele pomodlili ranní chvály a pak také vzpomněli u fary v modlitbě na P. Kubíčka, který zde byl zavražděn. Někteří se pak osvěžili železitou vodou z pramene, který vytryskl v Teplé a pramení pod oltářem v malé kapličce. Pak už nás čekalo jen dlouhé stoupání na Milešovku a několikakilometrový sjezd.
V Duchcově jsme se rozloučili s Manuelem a se zpěvem mariánské písně vjeli do Jeníkova, kde nás přivítala katechetka Táňa s kamarádkou a 3 obětavé farnice se kterými jsme pak společně slavili mši sv. Po mši sv. jsme se pomodlili u obrazu P.Marie Matky Důvěry a pak šli na oběd, který pro nás obětavé ženy připravili. Pak jsme se vzájemně povzbudili v dobrém a ve víře. Fara v Jeníkově byla víkend předtím vykradena, o čemž svědčilo rozbité okno v přízemí a rozbité 2 dveře na faře. O to víc si zaslouží obdiv Táňa, která zde bydlí v těchto těžkých podmínkách, aby pracovala s těmi, kteří Boha v životě teprve hledají. Uvědomil jsem si, jak je důležité se povzbuzovat v dobrém a zakoušet sílu křesťanského společenství.
