22. května 2015 Irsko legalizovalo "
homosexuální manželství" hlasováním, které skončilo poměrem 62%. Tento počin mainstreamová média a politické státní orgány oslavovaly jako triumf progresivního myšlení. Takový výsledek šokoval mnoho lidí v pro-rodinném hnutí. Ještě šokující je však to, o čem mainstreamová média ani neinformují.
Není pochyb o tom, že k hlasování o homosexuálním "
manželství" přispěly takové faktory jako: sekularizace Irska, slabost Katolické církve, odmítání zásahu papeže, zkorumpovaná politická kasta či neúnavná pro-homosexuální média.
Hlasování "
ano" by však pravděpodobně selhalo, pokud by šlo o normální irské volby. Stejné podmínky ve všeobecnoti byly i na mnoha místech v USA - od Kalifornie až po Main - kde se "
homosexuálnímu manželství" vyhrát lidové hlasování nepodařilo.
Toto hlasování "
kulturní války" však proběhlo za mimořádných okolností; okolností, jaké na Západě ještě nebyly. Tak jak jsme to popsali v našem předvolebním článku - veškeré úsilí o to, aby v Irsku prošlo "
homosexuální manželství", mělo ve skutečnosti
původ v masivním financování pocházejícím ze Spojených států. Šlo především o miliardy dolarů pro-homosexuální nadace Atlantic philanthropy, jejíž sofistikovaná kampaň probíhá již celá desetiletí.
Pozadí: Roky referendových proher hnutí LGBT
Abychom pochopili, jak se událo to, že toto irské referendum prošlo, je dobré podívat se trochu na historii USA.
Většina z nás zapomíná na to, že před více než 20-ti lety byla myšlenka na referendové vítězství "
homosexuálních manželství" téměř nemyslitelná - ať by to bylo kdekoli. Od roku 1998 do roku 2009 proběhlo 31 celostátních hlasování o tom, aby se zcela zakázaly "
homosexuální manželství". Všechny skončily vítězstvím. Některé zvítězily až 80 procentní většinou. Dokonce i ve státě Massachusetts, ve kterém LGBT lobby zuřivě bojovala za to, aby se hlasování o "
homosexuálním manželství" nepovolilo. Jejich vůdci nakonec dospěli k přesvědčení, že jediným způsobem, jak [v tomto směru] udělat v USA nějaký "
pokrok", je soudní cestou.
Velký LGBT obrat v roce 2012
Po tom, co v Maine v roce 2009 homosexuální sňatky utrpěl v referendu porážku, homosexuální hnutí se rozhodlo zaujmout k volbám zcela nový přístup.
Daly dohromady skupiny politických stratégů, psychologů, lidí dělajících průzkumy, odborníky na organizování a různé druhy think-tanků. Pečlivě prostudovaly data a jejich předchozí zkušenosti z hlasování a navrhli novou kolekci strategií a taktik, které jim měly dopomoci k vítězství proti "
pravicovým" protivníkům.
Vytvořily důmyslnou propagandistickou kampaň. Do klíčových oblastí vyslaly tisíce aktivistů, aby od dveří ke dveřím získávali hlasy. Obměkčili běžné lidi, aby schvalovali homosexualitu a aby vytvořili nepřátelství vůči tradičním náboženským hodnotám, obnovili mnohé z technik "
velké lži", kterou používala totalitní hnutí 20. století. Například lidem znovu a znovu říkali, že zákaz "
homosexuálního manželství" je špatný pro ekonomiku a že pouze zpátečničtí, neznalí a pověrčiví lidé jsou ještě proti němu. O homosexualitě se mluvilo jako o další fázi hnutí za občanská práva. Klíčovým bodem takového vyprávění bylo to, že [lidem říkali], že podporou "
homosexuálního manželství" jsou "
na pravé straně dějin" - což je marxistická koncepce (kterou později použila Třetí říše).
Hlavním prvkem této strategie se stalo sbírání financí. Při předchozích hlasováních příležitostně vyzbíraly stejnou částku (nebo menší) než pro-rodinná strana. V současnosti by "
homosexuální" výběrčí získal velké sumy peněz.
A to vše zabralo. V listopadu 2012 vyhrály všechny čtyři celostátní referenda hlasování za homosexuální sňatky: v Maine (druhé hlasování), Minnesotě, Marylandu a ve Washingtonu. V těchto zápasech utratily pět až desetkrát více než pro-rodinná strana. Jejich propaganda byla promyšlená - předkládaly například přátelsky vypadající homosexuální páry, které vypadaly jako všichni ostatní. Nevyhrály sice drtivými většinami (míra se pohybovala v rozmezí 51-53%), ale vyhrály.
Brzy po vítězstvích z roce 2012 publikovalo hnutí LGBT jistý
článek v Mainskch novinách. Ten popisoval mnohé věci z tohoto "
zvratu". A od té doby jsou prakticky nezastavitelní.
Základní kampaň v Irsku před více než deseti lety
Irská LGBT lobby - financována především prostřednictvím
Atlantic philanthropy - položila základy ve více než desetiletém předstihu. Jejich ambiciózní víceletý plán (
který později načrtli TU) obsahoval velmi sofistikované a agresivní lobování zaměřené na klíčové politické strategie v Irsku. To vyústilo do dlouhého řetězu "
narůstajících" parlamentních úspěchů hnutí LGBT.
Velmi dobře to zachytil i článek, který nedávno publikoval
National Catholic Register. Catholich Action League of Massachusetts sestavila
úplný seznam hlavních politických akcí zaměřených proti rodině, které se uskutečnily v posledním desetiletí a které pomohly dostat Irsko do stavu, v jakém je v současnosti.
Od počátku však bylo hlavním cílem - jednak irských LGBT skupin, jednak jejich amerických investorů - obměkčit irské občany tak, aby nakonec vyhráli celostátní hlasování ohledně "
homosexuálních manželství", které se z ústavních důvodů muselo učinit prostřednictvím celostátního referenda. Referendum se nakonec uskutečnilo 22. května 2015.
Rozběh irského celonárodního hlasování pro "homosexuální sňatky"
Na uspořádání irských voleb muselo LGBT hnutí svým úsilím ohromně předčit úsilí vynaložené v USA. Jedna věc je přimět národní parlament k tomu, aby nalomil morální základy prostřednictvím legislativy. Celkem odlišnou výzvou je však přimět zemi s tisíciletou katolickou kulturou k tomu, aby přijala "
homosexuální manželství" prostřednictvím celonárodního hlasování.
Celkové finanční prostředky LGBT k dosažení "
homosexuálního manželství" v Irsku se odhadují zhruba na 17-25 milionů dolarů - což je asi padesátkrát více, než shromáždila a utratila strana podporující rodiny. Místo toho, aby byla jejich snaha rozptýlená a jakoby náhodná (takovou tendenci má spíše naše strana), byla naplánována.
Kampaň se zdlouhavou a intenzivní (a i drahou) celostátní propagandou křičela na celou zemi, používaje přitom techniky psychologické manipulace. Průměrný člověk těžko pochopí, jaká síla se to k němu blíží. A to byl jen začátek.
Argumenty nebyly ani racionální, ani pravdivé, místo toho byly však úplně emocionální.
Lidem znovu a znovu říkali, že ti, kteří jsou proti "
homosexuálnímu manželství":
* jsou proti demokracii
* zničí [lidem] životy
* jsou proti lidským právům
* škodí mezinárodní reputaci Irska
* škodí irské ekonomice
* jsou pro diskriminaci
* jsou proti lásce
* jsou nenávistní a bigotní
* jsou hloupí a zastaralí.
To všechno mělo hrozný vliv na naši stranu a povzbudilo jejich příznivce. Zašlo to až tak daleko, že lidi, kteří se vytrvale drželi této "
zpátečnické" víry, příznivci považovali za podřadné. Někteří kvůli tomu mohli doslova přijít o práci. Obzvláště nepříjemně a jedovatě se chovali k věřícím a ke Katolické církvi. Mnozí z našich lidí byli vystrašeni a zmateni, zatímco druhá strana se stávala stále odvážnější a vzdorovitější.
Irsko dostává lekci v oblasti "volebního systému"
Když se přiblížilo hlasování, průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že 78% lidí se hlásí k odpovědi "
ano". Hnutí homosexuálů však vědělo, že stále není v bezpečí.
Jejich brain trust [skupina odborných poradců, pozn. překladatele] si brzy uvědomil, že velmi mnoho lidí mohlo prostě své názory "skrýt" a podle svého svědomí by hlasovalo až v den voleb; v předvolebním průzkumu však reagovali "politicky korektním" způsobem. Věděli také, že většinu tvrdých zastánců "homosexuálních manželství" tvořili mladí lidé, kteří měli hrozné záznamy o účasti na volbách nebo i o samotné registraci na ně.
Ještě stále mohli ztratit, pokud by se ti, které skutečně potřebovali (tj ti reagovali emocionálně) nezaregistrovali, nebo pokud by nehlasovali. Takže celé měsíce před volbami - s pomocí národní policie - zřídili na vysokých školách registrační místa pro voliče zastávající homosexuální manželství. Podle zpráv očitých svědků, tyto stánky nelegálně přeskakovaly kroky požadované při registraci, aby tak zpracovaly více lidí. Tímto způsobem se zaregistrovalo více než 50 000 vysokoškoláků a zjistila se totožnost těch, kteří již byli zaregistrováni. Navíc, podle zpráv zaplatili i agitátory v jednotlivých městech, aby si tak zabezpečili, že jejich pravděpodobní podporovatelé jsou registrováni ke hlasování.
V den hlasování vyvinuli prostřednictvím sofistikovaných sociálních médií a dalších technik úsilí o to, aby se "šlo hlasovat"; bylo to to nejmasivnější úsilí, jakého kdy bylo Irsko svědkem. Podle jedné zprávy výsledkem toho bylo, že hlasovalo více než 90% známých příznivců homosexuálních manželství a 95% registrovaných vysokoškolských voličů. Na druhé straně nám bylo řečeno, že mnozí pro-rodinně založení lidé se cítili ohromeni a ubiti psychologickými technikami, které byly použity proti nim a bez organizací, které vyzývaly k všeobecné účasti, by ani nešli k volebním urnám.
Nikdo v Irsku nikdy nic podobného neviděl. Není pochyb o tom, že kdyby se volby konaly za rovnocenných podmínek (nebo i s výhodou financování v poměru 2: 1), strana hlasující za "ano" by nezvítězila. Jak poznamenal jeden irský volič: "Kdyby převažoval tradiční vzorec hlasujících, byli bychom je snadno porazili."
Prorodinná írská opozíce - udatný postoj
Ačkoli okolnosti hráli proti nim a na věřící se soustředil hrozný psychologický boj, irští pro-rodinní lidé si počínali docela obdivuhodně. Byli však sami. "Tyto skupiny získávaly své finanční prostředky z osobních darů soukromých osob. Nedostávali jsme žádné velké finanční granty - a to od nikoho, " řekla nám jedna osoba z irské pro-rodinné strany.
Dali tolik reklam jak se jen dalo - i když některé byly zničeny vandalismem. Ve městech se rozdali tisíce letáků a chodili od dveří ke dveřím i ve venkovských oblastech. Jedna organizace rozdala 91 000 letáků. Skupina 12 baptistických sborů dala nějaké reklamy i do novin.
Řekli nám, že Katolická církev byla v rámci tohoto tématu velmi slabá a oficiálně nevyzývala k tomu, aby lidé hlasovali pro "ne". Podle Catholic Action League veřejnou kampaň za "ano" podpořilo minimálně 15 kněží a minimálně jeden biskup kritizoval úsilí pro-rodinného hnutí. Avšak mnozí jednotliví katoličtí kněží výtečně naléhali ke hlasování pro "ne".
Chybělo sofistikované plánování, neexistovalo žádná jednotné poselství. Slova "Každé dítě potřebuje matku a otce" byly obyčejným refrénem, jehož silnější význam v rámci Evropy je ten, že vyjadřuje pobouření nad obchodem s dětmi. Jiní používají informace MassResistance o tom, co "homosexuální manželství" přinese do škol a dalších společenských institucí. Někteří se zaměřili na nebezpečí spojené s homosexuálním chováním.
Je možné to zastavit v budoucnu?
Říká se, že dalším cílem "homosexuálního manželství" je Itálie. Pozorují i některé africké země, které odolávají "právům LGBT".
Největším triumfem LGBT hnutí byla jejich schopnost odříznout bojující skupiny od peněžních prostředků. Milionáři a miliardáři, kteří byli zjevně na naší straně, by mohli mnohdy darovat peníze bez nějaké ztráty, které byly nutné k tomu, aby byl tento boj efektivní. Ale v podstatě všechny vystrašila "homo mafie". Je k pláči, jak strašné následky to mělo. Musíme proto vytvořit nové metody financování. Běžní lidé jsou stále důležitější. Více než kdykoliv předtím. Dá se tento kolos zastavit? Samozřejmě, že se dá - s patřičnými zdroji. Vše, co dělá druhá strana, se dá rozebrat a dá se tomu čelit. Navíc, práce s pravdou mívá velkou přirozenou výhodu. Jejich lži, iracionalita a násilnické taktiky fungují jen proto, že neexistuje žádný účinný odpor.
Mnoho lidí v pro-rodinném hnutí (ani mnozí donoři) toto však stále ještě nepovažuje za "válku", která rozvrací společnost, ale jen za jakýsi druh nábožensko-sekulární neshody mezi jednotlivci. Následkem toho jsou naše taktiky potlačovány a jsou účinné pouze částečně. Takže i když máme peníze, často se promrhají na hlouposti.
Doufejme, že z toho, co se stalo v Irsku 22. května, se všichni trochu poučíme.
Zdroj: www.lifesitenews.com, , 29. 5. 2015
Převzato zwww.lifenews.sk
článek naleznete
zde.
