O vystoupení Martina Kvapilíka na Bratislavských Hanusových dnech a o jeho knize
Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat jsme informovali ve článku
Soužití nadivoko anebo Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat
Nyní přinášíme video - záznam jeho debaty na BHD a rozhovor s ním.
MARTIN KVAPILÍK - technický kybernetik a ředitel interního auditu české strojírenské firmy hovořící o předmanželské čistotě? Nic neobvyklého. Nikdo neobvyklý.
Napsal jste knihu s provokativním názvem Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat. Proč jste napsal takovou publikaci?
Asi před dvěma lety za mnou přišel můj syn a měl několik otázek na toto téma, o nichž mluvili se spolužáky. Probrali jsme to a další den přišel ze školy s dalšími otázkami, že to kluky zajímá. Dokonce chtěl, abych to napsal. Ale to ještě nebyla knížka. Ta vznikla v okamžiku, když jsem si uvědomil, že vychovávat vlastní děti znamená také vzdělávat jejich přátele a vrstevníky.
Zeptám se na stejnou otázku, jakou klade vaše kniha: Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat?
Ta knížka má 70 stran s odpověďmi na tuto otázku, takže nyní vám odpovím jen velmi stručně. Pro nás křesťany je na prvním místě odpověď, že tělesnou čistotu před manželstvím radí, ale i přikazuje Bůh - sex patří pouze a jedině do manželství. Ale snažil jsem se navíc ukázat, že spát spolu před svatbou není ani velmi moudré. Jednak z důvodů vědeckých, zejména biologických, jednak kvůli samotné naší lásce - kvůli "matematice vztahu" mezi mužem a ženou. Spojení všech těchto tří pohledů považuji za důležité, protože se vzájemně doplňují a podporují.
Je kohabitace dobrou přípravou na manželství? Vyplatí se vyzkoušet si "nanečisto", jaké to je?
Soužití muže a ženy tak, aby se přestali překvapovat, podle našich zkušeností trvá tak pět až sedm let. To znamená, že krátkodobě ani něco takového není možné vyzkoušet. Navíc sex nemusí být v prvních měsících či dokonce letech nejlepší. Myslím si, že skvělý sex rychle a snadno je především velká filmová fikce. Normální je, že sexuálnímu vztahu se člověk učí a manželé k sobě nacházejí tělesný vztah postupně, to znamená měsíce a roky. Naopak, to, že sexuální vztah je skvělý, neznamená, že to bude tak vždy. Život je dlouhý a naše těla se mění, tedy se mění i sexuální aspekty manželského vztahu. Takže když někdo řekne "
chci si otestovat sex, jaké to bude", preložme to spíše jako "
nejsem ochoten (ochotna) čekat, nechci se ovládat".
Ale především - začátek sexuálního života je současně částečným zatměním rozumu na několik měsíců až let - tedy místo toho, aby si lidé pořádně promysleli, zda se k sobě hodí, užívají si vzájemnou sexuální fascinaci a doslova si nasazují "růžové brýle". Jakmile fascinace vyprchá, diví se, koho to ve svém bytě vlastně mají a většinou to končí mikrorozvodem. To by ale uviděli mnohem dříve, kdyby se spolu dohodli, že se sexem počkají až po svatbě.
Pokud ne kohabitace, co je podle vás nejlepší přípravou na manželství?
Jako křesťan chci říct, že je to důvěra v Boha a upřímná prosba o jeho pomoc. V praktické rovině pak zažít spolu "nudu" - chodit spolu bez sexu, abychom zjistili, jestli je ta naše společná nuda snesitelná. Máme si vzájemně co říct, když zatím spolu nechceme spát? Takže jakoby si společně dopředu přežít a odhadnout, jaké to mezi námi bude, až nám jednou naše vzájemná sexuální fascinace odezní. Proto se v knize snažím dát i konkrétní návod, jak na to ve vztahu jít.
Je potřebný na soužití papír, když se dva mají rádi?
Papír určitě není potřebný na nic. Co je potřeba, je vzájemný manželský slib. Je velký rozdíl, jestli si vzájemně něco - tedy svou lásku, úctu a věrnost - navíc veřejně, před Bohem a celým světem slíbíme nebo neslibíme. Každý přece ví, že je to vážná věc - i ten, kdo hlasitě tvrdí, že na tom nezáleží. A ví to i každý kamarád, rodiče, sourozenci a vzdálené tety, že jste někomu svou lásku na celý život již slíbili. Je to důležité proto, abychom si i my - každý z nás - svatbou udělali velkou tlustou čáru za tím obdobím našeho vlastního života, když jsme si manželku jen vybírali. Protože teď jsme si už vybrali a teď si už vybírat nejen nemáme, ale ani nemusíme. Umožňuje nám to v životě jít dál, zejména k řádné rodině. Kdo tuto tlustou čáru svatbou se svým partnerem neudělá, je vlastně stále v roli nedospělého puberťáka, který se nedokáže nebo se dokonce bojí trvale se rozhodnout.
Jaký je význam manželství? Proč do něj vůbec vstupovat?
Manželství je společná cesta životem k Bohu spojená se službou ostatním lidem, zejména vlastním dětem a také dalším lidem kolem nás. Vstupovat do něj bychom měli tehdy, pokud toužíme žít s konkrétním člověkem opačného pohlaví tak, abychom se stali jedním tělem. Ale toto téma je vážné a velmi obsáhlé, proto ji řeší moje
nová kniha Proč se stávat jedním tělem. Snad se ji podaří brzy vydat.
Kdy je správný čas přijmout manželský slib?
Když jste už našli někoho, komu chcete dát svůj slib na celý život a už ho dostatečně znáte. Pro většinu z nás to znamená mít spolu před svatbou vážný vztah alespoň rok - projít si spolu alespoň jednou všechna roční období. Nejde jen o to poznat druhého člověka, ale také poznat sám sebe vedle něj. A zažít spolu trochu té "snesitelné nudy". S manželkou většinou mladým lidem doporučujeme, aby neuzavírali manželství před svým 21. rokem, protože do té doby většina z nás ještě dospívá a dotváří si svůj osobní vkus, své sny a názory.
Jste několik let ženatý, máte děti. Co vám manželství dává? A co vám bere?
Ano, jsem ženatý "několik" téměř 22 let. Kdybych měl vyjádřit jedním slovem, co mi manželství a rodina dává, bylo by to slovo radost. Často se doma smějeme celé hodiny - s manželkou i dospívajícími dětmi, zejména při společném stolování. Manželství mi bere v podstatě všechno - hlavně čas, spánek a peníze - ale rád si to nechávám vzít, protože to rád dávám.
Vystudoval jste technickou kybernetiku v Brně a křesťanskou výchovu v Olomouci. Nejsou si tyto obory diametrálně vzdálené? Co vás naučily?
Kybernetika je velmi zajímavý obor. Její zakladatel Norbert Wiener nazval svou knihu
Kybernetika nebo řízení a komunikace ve zvířeti a ve stroji. Kybernetika stojí vedle filozofie mezi teologií a ostatními vědami. Není to věda o nějaké konkrétní doméně, pracuje s abstrakcí. Ve skutečnosti jsem se stále věnoval jednomu oboru - technickou kybernetiku jsem absolvoval se zaměřením na umělou inteligenci a křesťanskou výchovu zaměřenou na filozofické aspekty některých nových technologií.
Oba obory jsou si velmi blízké - zvláště když přemýšlíme o hierarchii vztahu Boha a jeho stvoření - andělů, lidí a zvířat nebo strojů. Zejména biologové neradi slyší, že zvířata a stroje jsou z filozofického hlediska velmi podobné entity, ale o tom je právě kybernetika. Je také velmi obohacující vystudovat technický i humanitní obor - technici většinou říkají, že humanitně vzdělaní lidé ničemu nerozumí, zatímco humanitně vzdělaní lidé říkají, že technikům se často nedá rozumět. Když se na to díváte z obou stran, je to nesmírně obohacující.
Dají se využít technické - či obecně vědecké - poznatky například v křesťanské výchově?
Nejenže se tyto poznatky dají využít, ale je to přímo naše povinnost. Věda a technika jsou nástroje, stejně jako například cihla nebo traktor. Kdybychom například nepoužívali traktory na to, abychom zajistili vysokou produktivitu v zemědělství při výrobě potravin, byl by to hřích, protože mnoho lidí by to stálo život. Stejně tak by bylo nesprávné nepoužívat vědu k ozřejmování naší víry a hlásání evangelia, tedy i v křesťanské výchově. Když to nebudeme dělat, mnoho lidí to bude stát jejich duchovní život. A Ježíš přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti.
Děkujeme za rozhovor!
Přidáváme i video z Bratislavských Hanusových dní s Matinem Kvapílikem.
Video:
BHD 2015:
Spolužití "nadivoko",
Martin Kvapilík,
28.4.2014
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 23. 6. 2015 naleznete
zde.
