Zamyšlení nad evangeliem 13 neděle v mezidobí.
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl muk nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic ji to nepomohlo, spíše ji bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned ji přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla zázračná moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla předním na zem a pověděla mu celou pravdu. On ji na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, zbavena svého neduhu!“
Zatím co ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel do světnice, kde dítě leželo. Vzal ji za ruku, a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče ihned vstalo a chodilo, bylo ji totiž dvanáct let. Lidé byli úžasem bez sebe.
Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.(Mk 5,21-43)
I důvěra neosvícené víry vede ke spáse
Krvotokem stižená byla podle tehdejších kultických názorů „nečistá“ a tím vyloučena ze společnosti. Její nedůvěra v uzdravení pouhým dotykem Kristova obleku má v sobě jasné rysy magické zbožnosti pohanů, takže staré podání označuje tuto ženu jako pohanku a identifikuje ji s Veronikou šestého zastavení křížové cesty. Okamžité uzdravení Pánem vyjadřuje důležitou pravdu:
Bůh přijímá každého, kdo hledá pomoc u něho, i když to je na začátku snad neosvícené hledání, pramenící z primitivního smýšlení. Místo nadpřirozené víry přijímá Spasitel i důvěru člověka, jenž ještě nepochopil souvislost náboženských pravd a poslání Kristova.
Boží milosrdenství přijímá důvěru jako první krok člověka a pomáhá k celé milosti víry; dobrota Páně se tu jeví i v laskavých slovech k neosvícené ženě: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji a buď zdráva od svého trápení.“ Na ženě se uskutečnila zkušenost:
„Kdo učiní jeden krok k Bohu, tomu vyjde Bůh sto roků vstříc!“
Překonání smrti
je hlavní pravdou druhé části našeho odstavce. Příchodem Spasitelovým se stala smrt spánkem a ztratila povahu definitivnosti, neboť po ní následuje probuzení. Vzkříšené děvče musí sice později znovu zemřít, ale Kristus Pán přinesl důkaz, že je Božím Synem, jenž přinesl překonání všeho nepřátelského a ďábelského, tedy i smrti.
Víra a zázraky
někdy předchází víra zázraky a Boží divy pak jsou potvrzením víry; jindy je zázrak časově před vírou člověka: zázrak je v tomto případě Božskou legitimací pro Ježíše a pohnutkou pro víru člověka – jen pohnutkou, neboť lidská svoboda může si volně vyložit tuto pohnutku a odmítnout souhlas víry.
Zjevení Boží lásky nechává člověku svobodu, buď dát odpověď víry a lásky nebo se uzavřít v pocitu vlastní spokojenosti a sebelásky.
Smysl či nesmysl lidské existence se rozhodne na této otázce víry nebo nevěry, otevření se pro Boží krásu, moc a lásku či uzavření se do ulity lidské nicotnosti;
Bůh však zůstává podivuhodně stát přede dveřmi lidské duše a ačkoliv lehce klepe pozváním či divy, nikdy si nezjednává přístup násilím: kde jsou zatvrzelé předsudky a nedostatek dobré vůle, tam Bůh nehovoří ani nekoná zázraky.
Nikdo nečeká nadarmo na Pána
Jairus a krvotoká žena čekali jistě s největší touhou a jejich důvěra byla hojně odměněna.
Kdo důvěřivě čeká na pomoc Páně, nečeká nadarmo.
Tělesné uzdravení a vzkříšení mrtvých
je jen obrazem uzdravení z vin a vzkříšení z těžkého hříchu, jenž je smrtí duše. V každém obrácení a svátosti pokání se děje tento zázrak; jsem vděčný za tyto divy Boží lásky ke mně?
„Pane, ty jsi opravdu vzkříšení a život“! Vezmi mě za ruku dnes i v soudný den a řekni mi mocně slovo své lásky: Vstaň!
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
