Itálie/Belgie. Evropský parlament v tomto týdnu (9.6.) schválil dokument nazvaný „Strategický plán genderové rovnosti na léta 2015-2020“. V textu se pod pojmem rodina rozumí také soužití homosexuálních dvojic a dětí. Jak totiž vyplývá z dokumentu, Evropský parlament si uvědomil, „že definice rodiny se vyvíjí“. Ačkoli se jedná o právně nezávazné doporučení členským státům Evropské unie, je zde patrná
pokračující snaha o redefinici ústavně ukotvené rodiny jako svazku muže a ženy a jako přirozené základní jednotky společnosti, vysvětluje sekretář Italské biskupské konference, mons. Nunzio Galantino:
“
Toto doporučení samozřejmě neznamená, že bychom se ze své strany – nebo ze strany kohokoliv, kdo o věci smýšlí a cítí odlišně – měli nebo museli přizpůsobovat. Je zapotřebí, abychom jasně a bez váhání vyslovovali pravdu, avšak v úctě ke všem lidem a právům jednotlivce. Snahou je zabránit tomu, aby obdobná doporučení dovedla ke zploštění a poškození krásy, kterou s sebou nese různost.“
V souvislosti s tzv. genderovou rovností, která chce zahladit sexuální rozdílnost a obrat rodinu o její právo na výchovu dětí, se v Itálii mobilizuje občanská společnost, a nejenom katolická. Asociace Manif pour Tous organizuje na 20. června Den rodin. Jeho účastníci se sejdou na římském náměstí před bazilikou sv. Jana na Lateránu, obdobně jako před osmi lety, kdy prostranství zaplnilo více než milion lidí. Hovoří mluvčí italské větve francouzského hnutí,
Filipppo Savarese:
“
Časy se mění a ohrožení rodiny nyní výrazně vzrostlo. V roce 2007 ve školách neexistovala „ideologická kolonizace“, řečeno slovy papeže Františka. Genderové ideologie kolovaly v akademických kruzích, ale tehdy ještě neprorazily jako politický nástroj do parlamentů celého světa, které nyní usilují o zkázu rodinného institutu. Obrana rodiny je tudíž stále naléhavější a je skutečně nutné, aby se jí účastnili všichni lidé, bez ohledu na vyznání a politické přesvědčení. Každý z nás má děti, vnuky, synovce či neteře a leží nám na srdci právo rodiny na výchovu. Sejdeme se tedy ve jménu tohoto práva a na oslavu laickosti. Ideologie musí zmizet z parlamentů i ze škol.“
O vstupu asociací LGBT, tedy homosexuálních, bisexuálních a transsexuálních osob, do italských školních osnov v rámci tzv. kurzů genderové výchovy informují dva rodiče z italského výboru nazvaného „Braňme své děti“. Otec, který zůstává v anonymitě, byl nucen změnit školu svých třech dětí:
“
Nejstaršího syna požádala jedna z učitelek, aby z blíže neurčených didaktických důvodů s sebou do školy přinesl červenou rtěnku. Syn potom s velkým studem a rozpaky vyprávěl, jaké ponížení zakoušel, když si tuto rtěnku musel ve třídě nanést. Totéž museli udělat všichni spolužáci. Syn paní učitelce namítal, že rtěnkou se přeci maluje jenom maminka. Okamžitě jsem si ve škole stěžoval, ale nechtěli mne přijmout učitelé, ani ředitelka.
Nejmladší syn zase jednou s pláčem přišel ze školky a sdělil nám, že se z něj ve čtyřech letech stane holčička, protože mu to řekla paní učitelka. Vzhledem k tomu, že tento styl výuky pokračoval, změnil jsem dětem školu. Vyslechl jsem si přitom výtky mnoha rodičů, kteří naši rodinu obvinili ze zpátečnictví. Byl jsem podle nich zralý na udání z homofobie, zatímco syn byl dle jejich soudu maskulinní…“
Genderová indoktrinace dětí a mládeže přitom probíhá za naprosté nevědomosti rodičů. Přednášky se prezentují jako osvětové semináře o nebezpečí šikany a diskriminace. Rodiče tak často dají souhlas k zapojení svých dětí, potvrzuje Tiziana Piedimontová, jejíž dcera se na druhém stupni základní školy měla takovéto antidiskriminační tvůrčí dílny účastnit.
“
Dcera ale onoho dne náhle požádala učitelku, aby mohla zavolat domů, protože se necítí dobře. Manželovi, který pro ni přišel, pak vyprávěla, že do třídy přišly dvě homosexuální osoby. Mluvily o gayovské rodině, vysvětlovaly, že je pro ni možné mít děti prostřednictvím umělého oplodnění. Ukazovaly fotografie homosexuálních osob v intimních pózách. Totéž se stalo jiné matce, jejíž dcera ze sedmé třídy telefonovala domů, aby si pro ni rodiče okamžitě přišli. Rodiče našli dítě v slzách, traumatizované, nedokázalo jim nic říci. Až později vysvětlila, že měli instruktáž z masturbace. Tvrdím, že škola nemá právo zamlčovat tyto informace rodičům, protože jako rodiče víme, kdy dětem určité věci vysvětlit. Můžeme mít třeba deset dětí, ale každé z nich má svůj čas.“
Uvedla matka ze sicilského Capaci. Sekretář Italské biskupské konference vítá aktivitu katolických laiků na tomto poli, upozorňuje ovšem, že fronta na obranu přirozené rodiny není výsadou katolické církve, jejích laiků a biskupů. Konkrétní způsob odporu proti nastupující ideologii se může různit, což ale nezpochybňuje jeho oprávněnost.
“
Vedle zákonných forem veřejné manifestace, která chce potvrdit ústavní právo rodiny na její existenci a na výchovu dětí k dobru pohlavní různosti, považují jiní lidé v tomto dějinném okamžiku za rozumnější a naléhavější, aby se otevřel opoziční proces vůči individualistické kultuře, která se stává základem zákonů a narychlo improvizovaných doporučení. Rovněž takovýto proces vyžaduje společné úsilí, které není plodem strachu, nýbrž se buduje na dialogu. Je proto důležité pochopit, že různé způsoby nesouhlasu v žádném případě nepředpokládají různost objektivního hodnocení toho, co se v současné době děje.“
Podle mons. Galantina nesmí odpor vůči genderové kolonizaci vést k neoprávněným vnitřním rozdělením a ztrátě vzájemné úcty, které pouze nahrávají nositelům opačných idejí.
“
Podívejte, rodinu a její práva nelze bránit tím, že budeme přiživovat rozkol, či ještě hůře, podporovat určité hodnoty, ale pošlapávat jiné. Na místo verbálních útoků, kterými se nic nevyřeší, patří úcta k druhým lidem, dialog a pravda. Dovolte mi, abych s hořkostí poznamenal, že se častokrát zanícené úsilí v dosažení oprávněných cílů změní v hněv, a poté jsme svědky zbytečných, nemístných a škodlivých vzájemných exkomunikací. Čteme blogy plné urážlivých soudů vůči lidem, kteří mají jedinou vadu – chtějí totiž hájit stejně silně a vášnivě tytéž hodnoty. Různost vnímání je v církvi bohatstvím již od samého začátku. Proč máme čtyři evangelia? Protože odpovídala čtyřem různým způsobům, jak přijmout kérygma, hlásat jej, prožívat a dosvědčovat. Cesty se tedy mohou lišit, avšak musíme zůstat jednotní a za užití rozumu a dialogu čelit individualistickým proudům, které strhávají Itálii, ale také Evropu.“
Vyzývá sekretář Italské biskupské konference v souvislosti s usnesením Evropského parlamentu o genderové rovnosti.
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek z 12. 6. 2015 naleznete
zde.
