Úvaha o významu modlitby posvátného růžence
V růženci rozjímáme o tajemstvích Kristova života a čerpáme
jejich milost a zároveň do těchto tajemství vkládáme sami sebe,
své blízké, Církev a svět.
Teologická suma svatého Tomáše Akvinského a růženec: tyto dvě skutečnosti jsou charakteristické pro nás, dominikány. Na první pohled se ovšem může zdát, že to jsou věci velmi rozdílné a neslučitelné. Teologická suma se zdá být ve své hloubce a bohatosti jakousi gotickou katedrálou –
k ní bývá i často přirovnávána –, zatímco růženec ve své prostotě a jednoduchosti, až chudobě se zdá být jakousi malou chaloupkou vedle této katedrály. Některým se růženec dokonce jeví jako modlitba monotónní, jako jakási křesťanská obdoba tibetského modlitebního mlýnku, a proto
únavná až nudná. K tomu se připojuje dojem, že modlitba růžence nemůže být tak účinná a dosahovat tak úžasných plodů spásy a pokoje, jak je přislibováno, když se navenek zdá být tak ubohá.
Modlitba vhodná pro všechny
Jak je tomu ve skutečnosti?
Růženec je jistě modlitba prostá a jednoduchá, avšak zároveň v této své jednoduchosti nesmírně hluboká. Je to modlitba vhodná pro všechny: pro lidi na počátku duchovního života i pro lidi, kteří dosáhli vrcholů svatosti; pro lidi prosté i učené; pro muže a ženy; pro mladé, zralé i staré...
Modlitba velmi účinná
A jistě je to modlitba velmi účinná pro záchranu světa, mír na zemi a věčnou spásu duší. Sestra Lucie, fatimská vizionářka, říká svému duchovnímu otci: „
Není žádný problém, jakkoli obtížný, časný a zvláště duchovní, týkající se osobního života každého z nás, našich rodin, rodin světa či řeholních
společenství, nebo života lidí a národů, není žádný problém, pravím, jakkoli obtížný, který bychom nemohli vyřešit skrze modlitbu posvátného růžence.“
A modlitba růžence je takto účinná ve své zdánlivé nepatrnosti. Vždyť nepřiměřenost mezi malostí prostředků určených Bohem a velikostí účinků, kterých se těmito prostředky má dosáhnout, je podle svědectví Božího slova něčím obvyklým v Boží „režii“, aby náležitě vyniklo, že se jedná skutečně Boží účinky. Můžeme v tomto smyslu např. připomenout, jak prorok Elizeus řekl Námanovi ze Sýrie, aby se pro své uzdravení sedmkrát omyl v řece Jordánu. Náman se bouří: „
Copak nejsou naše syrské řeky mnohem lepší?“ Nakonec však ustoupí naléhání svých služebníků, sedmkrát se ponoří do řeky Jordánu, která se mu zdála být tak bezvýznamnou, a dosáhne zázračného uzdravení (srov. 2 Král 5,1–14)
Ostatně,
modlitba růžence není až tak nepatrná a nevýznamná, jak se může jevit: není chaloupkou vedle gotické katedrály Teologické sumy, ale spíše krásnou a velikou mariánskou svatyní, která je nadto s katedrálou Teologické sumy v určitém smyslu spojena, jak ještě uvidíme.
V čem vlastně spočívá velikost a význam modlitby posvátného růžence? Můžeme odpovědět, že se jedná o setkání dvou životů: života Pána Ježíše Krista z jedné strany a našeho života ze strany druhé.
Duše a tělo růžence
Nejprve se zastavme u života Pána Ježíše Krista: Modlitba posvátného růžence je jako člověk: má duši a tělo.
Tělem růžence jsou ústní modlitby: Otčenáš; Zdrávas, Maria; Sláva Otci a případně Krédo.
A duší růžence je rozjímání o tzv. tajemstvích, tj. událostech ze života Pána Ježíše.
Přitom obojí se zde krásně spojuje – tak jako duše a tělo tvoří jediného člověka: rozjímání působí, že ústní modlitba není příliš monotónní a nudná, a naopak ústní modlitba napomáhá našemu rozjímání, napomáhá pozvedat naši mysl a naše srdce k Pánu Ježíši Kristu a k Panně Marii a udržovat je u nich. Toto rozjímání nemusí být snadné, ale zde nám mohou pomoci různé prostředky: někdo např. radí přiřazovat k jednotlivým Zdrávasům myšlenky, které se vztahují k jednotlivým tajemstvím, nebo je dobré mít před sebou vyobrazení tohoto tajemství či ho mít alespoň ve své obrazotvornosti apod.
Tajemství Ježíšova života
Duší růžence je tedy rozjímání o tajemstvích života Pána Ježíše Krista: o tajemstvích Ježíšova života, která také oslavujeme v průběhu liturgického roku a o nichž tak skvělým způsobem pojednává svatý
Tomáš Akvinský ve III. části
(Tertia pars) své Teologické sumy.
Proč jsou tato tajemství tak důležitá? Jsou to události, které se odehrály zhruba před dvěma tisíci lety v Palestině a jako historické události odezněly, pominuly a jsou neopakovatelné – podobně, jako je např. neopakovatelná bitva na Bílé hoře.
Ovšem tato bitva měla určité důsledky, které trvají dodnes – především ten důsledek, že naše země nejsou protestantské –, tyto důsledky mají i jiné dějinné události, a to také platí, i když mnohem radikálněji, v případě událostí života Ježíše Krista. Vždyť
protagonistou těchto událostí není pouhý člověk, pouhá lidská osoba, ale Bůh, božská osoba, druhá božská osoba Syna, která se pro nás a pro naši spásu stala člověkem.
Jistě, on jen ve svém lidství je počat v lůně Panny Marie, rodí se v Betlémě, je obětován v jeruzalémském chrámě, je pokřtěn, káže Boží slovo, trpí a umírá na kříži, je vzkříšen a vzat na nebesa, ale v posledku je to jeho osoba, která toto vše koná a podstupuje, a tato osoba je božská. Jak káže svatý Bernard z Clairvaux: „
Na které z těch tajemství by se nemělo s opravdovou
láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z nich, myslím na Boha a je v tom všem ten, který je můj Bůh.“ (Sermo de Aquaeductu)
Události ze života Ježíše Krista, vtěleného Boha, jsou tak skutečně tajemstvími: jsou „nabity“ duchovní energií a milostiplné, tj.
naplněné milostí, spásonosnou mocí, jež přesahuje dobu a místo, kdy a kde se udály. My tak můžeme s touto milostí Kristových tajemství vejít do kontaktu kdykoli a kdekoli: jistě na prvním místě skrze liturgii a hned na druhém místě skrze růženec, který k liturgické
oslavě Kristových tajemství vede – nejlépe na ně připravuje – a jenž z liturgického slavení Kristových tajemství vychází a je jeho jakýmsi prodloužením.
Setkání Kristova a našeho života
Jak jsme však uváděli o něco výše,
v případě růžence nejde jen o samotná tajemství Kristova života, ale o setkání Kristova a našeho života: my sami se svým životem se v růženci setkáváme s tajemstvími Ježíšova života, a tak osobně čerpáme jejich milost – spásonosnou moc;
vkládáme do těchto tajemství sami sebe, své blízké, Církev a svět; postupně přetváříme
svůj život podle těchto tajemství.
Skrze Marii
Růženec je mariánskou modlitbou – někdy také bývá nazýván mariánským žaltářem –, ale zatím jsme o Matce Boží příliš nemluvili: necháváme si ji na konec jako „zlatý hřeb“.
K onomu setkání Kristova a našeho života v růženci dochází totiž per Mariam – „skrze Marii“. Skrze Marii se setkáváme se samotnými tajemstvími Kristova života, neboť jsou to události, jichž se Maria přímo účastní – jsou to společná tajemství Kristova a její; díváme se na tato tajemství jejíma očima; hledíme na to, jak se odrážela v jejím srdci.
Skrze Marii dochází také k setkání nás, našich životů, s životem Ježíše Krista: Do mocné Mariiny přímluvy, které se dovoláme znovu a znovu – „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní
i v hodinu smrti naší“ – s velkou důvěrou vkládáme sebe samé, své blízké, Církev a svět. A skrze ruce Panny Marie dostáváme milost tajemství života Ježíše Krista, tedy milosti růžencových tajemství.
Modleme se tedy růženec a vytrvejme v této modlitbě. Ta je vždy plodná, ať se při ní cítíme povzneseni či naopak prožíváme „suchopár“. Kéž můžeme spolu s blahoslaveným Bartolem Longem, velkým apoštolem růžence, zakladatelem svatyně Panny Marie Růžencové v Pompejích a dominikánským terciářem, ze srdce říci:
„Ó blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem; pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly; věži záchrany před útoky pekla;
bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš naší útěchou v hodině smrti.“ (Cit. in: Sv. Jan Pavel II.:Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae)
P. Lect. PhDr. Štěpán Maria M. Filip OP, Th.D.,
vyučující na CMTF UP a na Angeliku v Římě
Převzato z RC MONITOR č. 11; 7. 6. 2015,
http://res.claritatis.cz/download/MONITOR-2015-11.pdf
http://res.claritatis.cz/periodika-rc/?f=364
RC MONITOR - archiv čísel
