Zamyšlení nad evangeliem 11 neděle v mezidobí.
Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“
Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší, než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal (Boží) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval. (Mk 4,26-34)
Očekávat trpělivě a s důvěrou druhý příchod Páně
Boží království je zde prvotně srovnáváno s rozsévačem nikoliv se setbou: „S Božím královstvím je to jako s člověkem, který vhodí semeno do země.“ Rozsévačem je Kristus Pán, jenž se odebral po setbě za své pozemské působnosti k Otci a nechává setbu růst a zrát až do žně, tj. v biblické řeči do konce světa. Pak přijde Božský rozsévač zcela jistě znovu ke žni; tedy až v době žně, nikoliv brzy po setbě, jak očekávali mnozí učedníci. Tím dostáváme dvojí napomenutí:
k trpělivosti a k pevné důvěře, že nutno očekávat slíbený druhý příchod Páně v připravenosti srdce: „Buďte podobni lidem, kteří očekávají svého pána, až se vrátí.“
Křesťanský optimismus z dynamiky Božího království
V podobenství o rozsévači zdůraznil Pán, jak je nutné, aby člověk spolupracovals Boží milostí. Zde Spasitel doplňuje obraz zdůrazněním božského prvku setby: rolník musí sice vykonat vrchovatou ošatku práce, ale ví dobře, že rozhodující prvek úrody závisí na vnitřní plodnosti zrna. Podobně musí vědět křesťan o správném poměru mezi Boží milostí a lidskou snahou: rozhodující část spásy koná Bůh, člověk je pouhým spolupracovníkem. Vnitřní dynamika milosti zaručuje spásu, jestliže se člověk snaží plnit uložený úkol spolupráce; tato
vnitřní síla milosti je dokonce tak mocná, že nahradí i lidskou nedostatečnost, pokud měl člověk dobrou vůli.
Milost je novým životem
nikoliv snad jen novým šatem či jakousi legitimací ospravedlněných lidí. Je novým bytím s vitalitou obilného zrna, jež automaticky roste. Proto hovořil Pán s Nikodémem o znovuzrození, o daru nového života. To ovšem neznamená bezduchý mechanismus ani línou pasivitu, nýbrž důvěru v Božskou sílu milosti. Tím je křes´tan chráněn před falešnou aktivitou, nervózním spěchem v konání dobrých skutků, před nezdravou ustrašeností o spásu a před křečovitou askezí.
Rolník nemá strach, že nočním spánkem něco zanedbal – ví, že vnitřní plodnost setby je automaticky činná i v noci. Podobně nemá žít křesťan ve stálém strachu, že něco zanedbává a nechává zakrňovat milost Boží; když věřící člověk ukazuje dobrou vůli ke spáse, může pevně důvěřovat, že „Ten, jež započal… dobré dílo, přivede je také k dobrému konci ke dni Krista Pána“.
Klidný pohled na světovou situaci
si zachovává křesťan, chápe-li správně toto podobenství. Církev je nadpřirozeným prvkem v lidské společnosti, jenž roste nezávisle na lidských silách panovníků, systémů, nezávisle na vzestupu či úpadku kultury a hospodářství v klidných dobách církevních dějin či v pronásledování.
Tak existuje ve světě činná síla s vlastní nevyhladitelnou dynamikou, nezávislá na denních událostech a ničivých silách. Lidé a události mají sice druhotný záporný či kladný vliv na vnější projevy Božího království, ale rozhodující vliv je ve vnitřní síle milosti, nikoliv v moci světské. Toto poznání nás ochraňuje před bouřlivým horlitelstvím i strachem z budoucnosti a dává nám pocit klidné převahy s důvěrou v Boží ruku v dějinách světa.
Perly a chléb 1.díl, Perly a chléb 2.díl
autor: Josef Hrbata
rok vyd.: 1991
vydalo: katolické nakladatelství COR JESU, Český Těšín
ISBN: 80-900746-1-8
