Otec Marek požádal jednoho svého známého kněze o pár příběhů, které prožil. Přinášíme některé z nich.
Abys poznal hlas člověka v telefonu, musíš jej předem znát, slyšet, hovořit s ním. Abys poznal hlas, který mluví do tvých myšlenek, musíš ho znát z přemýšlení. Pokud přemýšlíš o Bohu, zjistíš, že On nikdy nebyl zoufalý. Když tedy slyšíš zoufalé myšlenky, buď si jistý, že to nemluví Bůh.
A naslouchej tomu, co říká On!
Pokání je milost
Moje matka měla rakovinu. Byla v Hodoníně v nemocnici a pak vykládala o ženě, která stále vyslovovala : „Jejda, jejda…“ Jednou jsem jí navštívil a byl jsem toho svědkem. Vyčítám si, že jsem té ženě neudělal kříž na čelo a vzbudil s ní lítost. I příbuzní, jak matka říkala, stáli bezradně kolem. Zmohli se jen: „Až bude konec, tak nám to řekněte.“ „Kolik lidí dnes tak umírá?“ V brněnské bohunické nemocnici je jedna pozoruhodná žena. Snad ještě žije. Hotový anděl. Velmi dobře tuto obtížnou, ale krásnou službu koná. Všem těmto lidem Pán Bůh zaplať.
Ke svátosti pokání mám ještě jednu příhodu.
Sestra byla nemocná, někdy bylo nutné k ní zavolat ženu. Její syn Vojtěch přišel pro sousedku, hned vedle. Když jsem pak po její smrti se sousedkou mluvil, řekla mi, jak umíral její muž. Chtěla zavolat kněze, ale on ne a ne. Už skoro zoufalá mu s pláčem říká: „Udělej to kvůli mně.“ Muž s tím souhlasil. Láska je vynalézavá. Úvaze o zázraku se člověk nemůže vyhnout. Boží milosrdenství opravdu nezná meze. Dík za takové ženy. Dobrá žena, dar od Hospodina.
S.K.
